Survive! ✔

Fourth day outside

,,Usnuly?" Optal se mě Kuroo zřejmě, aby konverzace mezi námi nestála. Zřejmě si jako já chtěl povídat a nemyslet na nynější situaci. Otočil jsem se dozadu a díval se na ty dva, jak spokojeně oddechují. Bokuto se opíral hlavou o okno, s rukou zabořenou v Akaashiho vlasech, který mu uvolněně spal na klíně a přes sebe měl přehozenou pokrývku. 

,,Jo" Vydechl jsem tiše. ,,Kde jsi se naučil řídit?" Pozvedl jsem tázavě obočí, načež se smutně pousmál.

,,Táta mě toho spoustu naučil..mamka vždycky nadávala, že jestli nás chytí, tak tátu do práce vozit nebude, až ztratí papíry..já byl ale vždycky otcův chlapeček a dělal pro mě cokoliv, co jsem chtěl" Ke konci mu slzeli oči. Jemně jsem mu hladil paži. Chápal jsem ho. Všichni jsme opustili své rodiny, nejspíš je už nikdy neuvidíme, ale vrátit jsme se nemohli. Nepřežili by jsme pak ani my a já věděl, že to by si ani jedna z těch rodin nepřála. Ne, věděli to všichni v tomhle autě, proto to nikdo ani nenavrhl.

,,Nikdy jsem nevěřil, že si budu vyčítat své chování k bratrovi..za těch několik let jsem k němu neprojevil nic jako bratrskou lásku a ani mu nikdy neřekl, že jsem rád, že je mým bratrem..kéž bych mu to řekl alespoň jednou" Povzdechl jsem si. Doufal jsem, že se zachrání, že ho napadne stejná věc jako nás a nebo že ho vojáci najdou dříve, než bude pozdě. Jak moc naivní jen jsem?

,,Ví to, tím jsem si jistý" Ubezpečil mě Kuroo jistě. Jen jsem se smutně pousmál a kývl jsem. Musím tomu věřit. Nemůžu dovolit, aby mě výčitky přemohli, teď ještě ne, na to budu mít dost času, až bude po všem.

Chtělo se mi stále spát, ale nechtěl jsem, aby byl Kuroo ten jediný při vědomí. Přišlo mi to najednou strašně kruté. Teď jsem tu pro něj musel být, stejně jako byl on vždycky pro mě. 

_________________

,,Odboč, natankujeme" Oznámil Akaashi, když se díval na stav nádrže. Byli jsme na cestě už čtvrtý den  a jako kdyby jsme byli pořád na stejném místě, neutíkalo to. Všichni jsme do ruky chytili nějakou zbraň, včetně pistolí. 

Stálo tam auto. 

Akaashi vystoupil jako první a pozorně se všude porozhlédl, v ruce třímajíc pistoli. Naznačil nám, že auto je prázdné a hned se ujal hadice a napojil ji k autu. Stáhli jsme okénko, když k nám dolehl Akaashiho naštvané zakletí.

,,Co je?" Zamračil se Kuroo. 

,,Naplníme sotva půl nádrže, už tu skoro nic není" To rozhodně nebyla dobrá zpráva. Ne, když jsme potřebovali jet cestami, kde už žádné benzínky nejsou. 

Měl jsem pravdu, nedostaneme se odsud. 

,,Ruce vzhůru!" Cukl jsem sebou při výkřiku. Akaashi v mžiku vytáhl pistoli a otočil se na onoho útočníka. 

,,Akaashi..?" Slyšel jsem tichý výdech a to už nevydržel nikdo a všichni jsme otevřeli dveře a v ruce drželi pistole namířené na neznámého útočníka.

,,Yaku-san?" Ozval se pro změnu Akaashi. Všichni jsme okamžitě spustili pistole a stále na sebe nevěřícně hleděli. Náhoda?

,,Lev!" Vykřikl Yaku a ze strany budovy vyšel jmenovaný.

,,Kuroo!" Vykřikl s úsměvem na rtech a hnal se k nám. 

,,Co tady sakra děláte?" Kuroo se k nim okamžitě rozešel a s radostí Yakua objal, hned na to Leva. Pousmál jsem se, konečně se Kuroo zase upřímně usmívá. 

,,Můžeme se ptát na to samé vás" Vrátil mu to hned Yaku. Kuroo protočil očima a obrátil svůj pohled na nás a hned zase k nim.

,,Cestujeme co nejblíže k hranicím, k táboru" V jeho hlase byla jakási otázka směrem k nim. Neverbálně se jich ptal a doufal, že i oni to mají v plánu.

,,My také, ale nejdříve se musíme stavit pro Levovo sestru..je tímhle směrem na západ..když vše půjde podle plánu, tímhle směrem se dostaneme k zadnímu východu tábora.." Lev při slově 'sestra' nadhodil bolestnou tvář. Vzpomněl jsem si na svého bratra a opět cítil výčitky. Byl na druhém konci Japonska, než jsme my potřebovali jet, nemohl jsem se pro něj vrátit. 

,,Chápu..snad budete mít štěstí" Poplácal Yakua i Leva ještě Kuroo po rameni a otočil se zpátky. ,,My budeme muset jet, dokud není tma" Usmál se na ně ještě Kuroo a kývl na nás. Byl nejvyšší čas to tu opustit. 

,,Kuroo!" Zavolal ještě Yaku, když jsme z benzíny vycouvali. Kuroo stáhl okénko a podíval se na něj. 

,,Přežijte!" V jeho očích se dali číst všechny jeho emoce.

,,Nápodobně" Zašklebil se na něj Kuroo vážně a rozjeli jsme se pryč se smíšenýma pocitama. Každý teď musí bojovat o své vlastní přežití, ani jeden z nás pro ně nemůže nic udělat, ani naopak. Buď my nebo oni, jednoduchá skutečnost, která tolik bolí. 

Můžeme si jen navzájem přát štěstí a opětovné shledání v bezpečí.

______________________

,,Kurva!" Kuroo uhodil zlostně do volantu, až se auto zatřáslo. ,,Nemůžeme to objet! Není dost nafty a tím směrem je město!" Dívali jsme se na spadlý strom, který nám právě zničil celý náš plán.

,,A co chceš jako dělat?! Myslíš, že to nevím?! Však jsem tuhle cestu sám navrhoval!" Vyjel po něm Akaashi. Bokuto ho táhl zpátky a snažil se ho uklidnit, ale i on sám teď momentálně nebyl v dobré náladě.

,,Tak pane chytrý, co tedy uděláme..hmm?" Obořil se na něj opět Kuroo s podrážděným tónem.

,,Tak dost! Ničemu teď nepomůže, když na sebe budete štěkat jako psy! Musíme se nejdřív uklidnit a společně něco vymyslet" Zvýšil jsem pro změnu hlas já. Akaashi se opět opřel do sedala a odvrátil hlavu k oknu.

,,Máš pravdu..promiň" Vydechl Kuroo. Akaashi se na něj omluvně podíval, k dalším slovům se už nejspíš nedonutil. 

,,V městě budou mít zbraně i naftu..oboje by se nám hodilo" Pokračoval jsem. Ani jednomu z nás se to nelíbilo, ale byla to holá skutečnost, to všichni věděli. 

,,Tsukki má pravdu..i kdyby tady žádný strom nebyl, nevíme, jak dlouho by nám nafta vydržela..zásob máme dost, ale bez těchto věcí nám je to k ničemu" Přidal se Bokuto. Nikomu se to nelíbilo, všichni byli proti, ale stejně souhlasili. 

Žádná jiná možnost není.

První komplikace nastala. Té které se všichni nejvíc obávali. 

Pokračování v pátek...

Kerr_ia