Survive! ✔

Ninth day outside 1/2

Vezmeme klíčky, nasedneme do auta a mizíme.." Jasné instrukce které zní naprosto jednoduše. Jenže všichni tři jsme věděli, že jakmile vylezeme, bude to buď a nebo. Jasný body se v tu chvíli úplně rozplynou. 

Nacházeli jsme se před autobazarem, původně jsme chtěli sebrat auto z ulice, ale nebyla jistota, zda by se Kuroovi povedlo pomocí kabelů auto nahodit a tak jsme se rozhodli pro to nejjednodušší řešení. 

Vzduch byl čistý, když se nepočítal jeho zápach. S namířenou pistolí jsem se vydal k pultu. Taková zkušenost se už znovu nedá zapomenout. Nic tam však nebylo. Tato budova byla obrovská, větší než tamta a to mě více děsilo. Snažil jsem se zhluboka dýchat a udržovat si čistou mysl.

Kuroo v rychlosti otevíral jeden šuplík za druhým, žádné klíčky, jak to? Na parkovišti stálo ještě spoustu aut, tak kde doprdele všechno je? 

Cítil jsem, jak začínám panikařit. Zmocňovala se mě úzkost a zatemňovala mysl. Nedostaneme se odsud. 

,,Jedny mám!" Sykl Bokuto. Oba dva jsme k němu otočili pohled právě v čas. 

,,Uhni!" Vykřikl Kuroo a Bokuto se tak na poslední chvíli vyhnul bestii, která na něj skočila. Hned na to ji odpálil hlavu.

Jenže to nebylo všechno, hned za ním se vynořili další čtyři. Bokuto hodil klíčky Kuroovi a všichni jsme se dali na úprk hlouběji do budovy, hlavní vchod už se použít nedal. 

Běželi jsme po schodišti dolů, do podzemí, kde se auta měla nacházet. 

Všichni čtyři bestie se vrhli do dveří a snažili se prorvat. Jedna u nich byla odhozená na stranu, náraz způsobil ošklivé zadunění a dolů k poschodí mířila kovová skříň.

,,Pohněte!" Kuroo, který si toho nevšiml, se na nás otočil. Všechno se zpomalilo. Přísahám, že jsem viděl Kurooa celého od krve uvězněného pod skříní, pouze však na malý okamžik.

,,Kuroo!" V jednu chvíli jsem viděl padat železnou skříň na Kurooa a v té druhé byl Bokuto opřený o zeď a ona skříň mu drtila nohy. 

,,Ne!" Kuroo, který byl Bokutem odstrčen stranou se okamžitě postavil na nohy a rozběhl se  kněmu. Druhá skříň zadělala vchod a tak sem nemohl už nikdo vejít. ,,Tsukki! Pomoz mi to odstrčit!" Jenže Kuroova ruka byla stisknuta tou Bokutovou, v jehož výrazu bylo vidět spousta bolesti a utrpení.

,,Je pozdě Kuroo..moje nohy jsou úplně v háji" Přes bolest sotva dokázal mluvit. Stál jsem neschopen slova, chtěl jsem křičet. Prosím! Ať se teď probudím.

,,Ne! Ponesu tě!" Bokuto se na něj usmál, stáhl si Akaashiho řetízek a vtiskl ho Kuroovi do dlaně. 

,,Opatruj ho..budeme..stále...tady" S námahou vyslovil Bokuto. 

,,Jsem rád, že jsem s vámi mohl být až do konce...děkuju Tsukki..ten večer..měl jsem pocit, jako bych zase mohl držet Akaashiho a teď..konečně budeme zase spolu" usmál se na nás.

,,Bokuto..nemůžeš..nesmíš" Kuroo vzlykal a drtil jeho ruku ve svém sevření. 

,,Zastřel mě prosím" Kuroo se na něj šokovaně podíval. 

,,Zbláznil si se?!" Vyjel po něm. 

,,Akaashiho poslední přání si splnil..splň i to moje..prosím" Odevzdaně se na nás podíval.

,,J-já nemůžu-"

,,Já to udělám" Usmál jsem se na něj. Ruka se mi klepala, slzy mi tekly po tvářích, ale nemohl jsem couvnout. Nechtěl jsem, aby to udělal Kuroo, teď byl čas na mě, abych mu pomohl, abych mu ulevil a nedával na jeho bedra další zátěž.

,,Děkuju..Tsukki a..odpusť mi..Kuroo" Naznačil jsem Kuroovi, ať jde stranou, vytáhl jsem si pistoli a namířil jsem mu s ní na srdce. Ruka se mi klepala jako osika. Nikdy jsem po nikom nevystřelil, přes slzy jsem skoro neviděl a moje mysl byla úplně v háji. Jenže když jsem se podíval do jeho očí, viděl jsem prosbu, žádný strach. Těšil se. Věřil, že uvidí Akaashiho, že ho bude zase moct obejmout a políbit. Prokazoval jsem mu milost, musel jsem v to věřit.

Nadechl jsem se, vydechl jsem a vystřelil.

Přímo do srdce. 

Jeho tělo se uvolnilo, oči měl zavřené a na tváři měl letmý úsměv.

Až do konce, stejně jako Akaashi.

Ruka se mi tak rozklepala, až mi z ní pistol vypadla k zemi. Kuroo mě okamžitě přivinul do náručí a pevně mě držel. Pohled na něho mě bolel, byl úplně zlomený. Ztratil nejlepšího přítele, kterého bral jako bratra a který ho poprosil o to, aby ho zabil. Chytil jsem ho za ruku a odvedl pryč, odvedl jsem ho pryč z té místnosti. Držel se mě a šel za mnou jako pejsek, tiše vzlykal, ale nemluvil. 

,,Kuroo" Jakmile jsem si byl jistý, že už jsme skoro u parkoviště s auty, zastavil jsem a chytil jeho tvář do dlaní. Setřel jsem mu z tváře slzy a usmíval se na něj. ,,Usmíval se..chtěl umřít..protože chtěl potkat Akaashiho.." Snažil jsem se ho uklidnit. Říkal jsem totiž pravdu a i on to věděl. Uklidňoval jsem ho stejně, jako jsem uklidňoval Bokuta.

,,Já vím, ale-" Nenechal jsem ho domluvit. Jemně jsem přitiskl své rty na ty jeho a pomalu s nimi hýbal. Kuroo se chytil téměř okamžitě, když mi vyšel vstříc a polibek prohloubil.

,,Miluju tě..na ničem jiném teď nezáleží" Opřel jsem své čelo o to jeho a díval se do jeho oříškových očí.

,,Pojďme odsud" Chytil jsem ho za ruku a táhl ho k parkovišti.

Kerr_ia