Dívka štěstěny- UKONČENO

7. Kapitola Aréna

        Zrychleně dýchám a celá se třesu. Výtah semnou pomalu vyjíždí do arény. Naposledy uvidím Sierriny nohy a sklo výtahu a pak je kolem mě najednou tma. Nic nevidím a nevím jak dlouho výtah jede. Najednou se nademnou rozzáří velmi silná záře a já na chvíli oslepnu. Opět se mi dělá špatně. Vyjíždím do arény. Po chvíli si mé oči zvykly na jasné světlo a já mohu poprvé vidět, jak aréna vypadá. Všude je hustý les, až na jednu čtvrtinu, kde je poušť. Ze zadu na mě vane studený vítr a z pouště až moc teplý. Koukám na ostatní splátce, kteří jsou od sebe postaveni ve stejných rozestupech. Po mé levici stojí ten malý kluk ze čtyřky a po pravé straně ta silná holka z devítky. Najednou si nemohu vzpomenout na jejich jména. Očima rychle přejíždím po ostatních a hledám Maye. Zachytávám jeho pohled, asi čtyři splátce nalevo ode mě. Mírnými posuňky mi ukazuje na blízký batoh, nože a poté na les za ním. Nepatrně na něj kývnu. Vím co má v plánu. "Vítejte u jubilejních sedmdesátých Hrách o život. Doufáme, že si tyto hry užijete stejně jako my. Šťastné Hry o život a nechť vás vždy provází štěstěna." ozval se kdesi hlas Caesara Flickermana. Doufám, že dnes má štěstěna nespí a pomůže mi přežit. Nad velkým, zlatým rohem hojnosti se pomalu odpočítává čas, do začátku her. Ještě dvacet sekund. Rychle se ještě koukám po ostatních. Vypadají stejně vyděšeně jako já, tedy až na profíky z jedničky a dvojky. Všichni jsou postaveni až daleko ode mě, ale vidím, jak se usmívají a chystají ke běhu. Deset sekund. Také se připravuji a vydím Maye, který dělá to samé. Naposledy se nadechnu.

        Zazněl gong a všichni se rozebíháme k rohu. Adrenalin se mi valí v těle a srdce mi buší až v uších. Běžím velmi rychle, snad nejrychleji ve svém životě. V mžiku popadám batoh a běžím dál k rohu pro nože, které si tam v klidu leží a čekají jen na mě. Ukáže se, že stejný nápad měla i ´Tuti z jedničky. Jsem rychlejší než ona a po nožích sahám dřív. Hned jeden vytahuji a hážu jím po ní. Nůž se jí zabodne do pravého boku. Slyším její výkřik, ale na nic nečekám a běžím od rohu do lesa. BUM,BUM,BUM, slyším děla. Tři splátci jsou již oficiálně mrtví. Běžím jako o život, když mě někdo srazí na zem. Je to ta silká holka z devítky. Kouká na mě, její tlusté tělo na mém. Přemýšlí co má dělat. V ruce drží, pro ni až velmi velký meč. Nože mi vyletěly z rukou a já se nemám čím bránit. Najednou jí v hlavě trčí šíp. Někdo jí prostřelil ze zadu lebku a pravé oko. Kape na mě její horká krev. Se zvedajícím žaludkem jí odvalím a koukám, kdo jí zastřelil. Byl to May, který se nademnou nyní tyčil a pomáhal mi vstát. BUM,BUM, další výstřel z děla. Nemám čas se koukat, kdo to zemřel, protože rychle sbírám nože a společně s Mayem běžíme do lesa. Za námi slyšíme zvuky bitvy a smrti.

        "Děkuji ti." říkám mu zadýchaně, když se konečně po dlouhém běhu zastavíme. Jsme dost daleko od ostatních. "Rádo se stalo." usměje se na mě, ale v očích mu vidím smutek a strach. "Je to strašný pocit, že?" zeptám se jej a sednu si na převrácený strom. "Ano, to je. Vůbec jsem jí nemířil na hlavu, ale na rameno, chtěl jsem jí jenom zranit." řekne a sedne si vedle mě. Až teď vidím, že kromě luku a toulce se šípy má i meč a pár nožíků. Na obličeji a jeho černých vlasech mu zasychá krev. BUM,BUM. Při výstřelu sebou trhnu. Sedm mrtvých splátců za hodinu her. May na mě kouká a otírá si z rukou krev. "Zabil jsem ještě tu ze sedmičky a toho malého z dvanáctky, ale to nebyla moje vina. Vběhl mi do střely, která měla být původně na jednoho profíka." kouká na mě smutně a do očí se mu hrnou slzy. "Zabil jsem tři lidi. Až do své smrti si to neodpustím." chytám ho za rameno. "Musel jsi to udělat, jinak by jsi zemřel." snažím se jej povzbudit, ale vím, že to jsou chabá slova útěchy. BUM, další mrtvý. To mě probouzí ze smutku. "Pojď, měli bysme si prohlédnout výbavu." on jen souhlasně kýve hlavou. Sundávám si batoh ze zad a sypu jeho obsah ven. Malá láhev na vodu, jodidové kapsle na čištění vody, jedno lano, spací pytel, nůžky a fólie. May k tomu přidal ještě suché, vepřové plátky, síť a dvoje brýle. "To jsou brýle na noční vidění, říkal mi o nich Plev. Někdy je tvůrci dají do batohů, ale obvykle je mají jen profíci." říká mi May, když je uvidí. Naše výbava smrtících zbraní také není špatná. Jeden meč, luk s toulcem naplněný dvanácti šípy, a deset nožů různých velikostí. Usmívám se. Nože jsou zastrčeny v pásu, který si zavazuji kolem těla. "Pojď, měli bychom najít vodu." vyzývám Maye a společně se vydáváme hlouběji do lesa.