Dívka štěstěny- UKONČENO

10. Kapitola Konec

        Jsem doma se svými rodiči a sourozenci. Je mi, asi pět a všichni jsme v pokoji a hrajeme si spolu. Užíváme si chvilky, kdy jsme pohromadě, rodiče nepracují a jen odpočíváme. Kolem nás běhá náš pes, radostně štěká a olizuje každého, kdo se jeho jazyku dostane do rány. Rodiče se smějí, když vidí, jak na mě pokukuje a chystá se mě celou oblízat. Běží ke mě a povaluje mě na zem. Snažím se ho setřást, ale je strašně velký a těžký. Vidím, jak vyplazuje jazyk a míří jím na můj obličej. To oblizování mě probouzí. Rozespale otevírám oči a koukám, jak se nademnou sklání ten obrovský medvěd a znovu se mě chystá oblíznout. Rychle se zvedám a snažím se jej ode mě odstrčit. "Nech toho, ne zlej medvěd!" křičím na něj. On na mě zmateně kouká, pak jen zamručí, otočí se a vyjde ven z nory. Skrz keře na mě zasvítí paprsky slunce. Konečně přestalo pršet. Jsme tady už druhý den, protože se nedalo vyjít ven. Naštěstí stále máme dost jídla. Jenže už druhý den se v aréně nestalo nic zajímavého a kapitolané se začnou nudit. Takže nás tvůrci her určitě brzy vyženou proti sobě. Otáčím se a koukám na Maye. Stále spí. ale i ve spánku vypadá úžasně. V hlavě se mi honí myšlenky o tom, jaké by to bylo, kdyby jsem s ním měla rodinu. Bylo by to pěkné, ale on by si mě nikdy nevšiml. Jeho rodina je totiž v tomhle ohledu velmi tvrdá a někdo jako já by u nich neměl šanci.    

        Asi jsem zase usnula, protože se s trhnutím probouzím a rychle se zvedám na nohy. Z lesa totiž slyším hlasy, které se rychle přibližují. Rychle šmátrám po Mayovi, ale není tady. Polije mě vlna horka, chybí tady totiž všechny jeho i moje věci. Zbyl mi jen jeden nůž, který jsem měla schvaný v botě. Zvedám se a vylézám ven z nory. Zastiňuji si rukou oči, protože mi na ně svítí slunce a rychle se rozhlížím kolem dokola. V blesku se krčím do křoví, protože kousek ode mě stojí Quinn a Xia. Quinn je docela malý, má krátké světlé vlasy a hnědé oči. Tedy jedno oko. Na místě, kde má mít levé oko mu totiž zeje krvavá a zanícená díra. Kolem hlavy mu létá hmyz a on jej odhání svou zdravou rukou. Druhou má totiž od lokte useklou a též zahnisanou. Xia je mu podobná, jen má vlasy o něco delší a tmavší. Pravou půlku těla má mírně spálenou a určitě jí bolí, protože se při každém nádechu na její tváři objeví bolestný pohled. Na levé noze se jí třpytí rudá a dlouhá jizva, ze které stále teče krev, ale není z poslední doby. Má ji, asi od třetího dne her. Oba jsou děsně zřízení. O něčem si povídají, ale moc je neslyším. Snažím se pomalu dostat k nim, abych je uslyšela a proto si z boty vytahuji můj nůž. I když bych je nerada zabila, kdyby mě objevili, asi bych neměla na vybranou. Plížím se co nejblíže to jde a natahuji uši. "Proč jí nezabili? Měli přece tak na mušce?" slyším Xiu, jak se ptá. "To nevím, ale ta z jedničky jí neměla ráda už od doby, kdy jí uviděla v Centru, a možná si myslela, že mezi ní a tím klukem z jejího kraje něco je, tak jej i s tím druhým z jedničky zajala a čeká až si pro něj přijde." Přestávám dýchat. Profící zajali Maye a čekají, až jej příjdu zachránit. Připadám si jako lovná zvěř. Srdce mi buší jako o závod. "Co když ne? Co když jej nemá ráda?" "Tak to pak umře tak i tak ne." odpovídá Quinn Xii. Nemůžu tady jen tak sedět a čekat, jenže také nemůžu vylézt před tyhle dva a poté před profíky. Tyhle bych možná zabila, ale co Profíci?! Moje mysl mi šrotuje co se jen dá a já si teprve teď uvědomuji, že sedím na něčem měkkém a lepkavém. 

        Vyděšeně a němá slov koukám na velkou, černou hromadu, na které jsem seděla, a ze které se vyklubal náš medvědí společník. Rychle se zvedám a přitom zapomínám, že stojím jen pár metrů od dalších splátců. Další smrt neviného, ale proč? "Jedenáctko?!" slyším z úst Quinna, který na mě ohromeně zírá. Otáčím se od medvěda k nim. Oni rychle ustoupí. Jsme od sebe, asi tři metry, dva na jednoho, dva zranění proti jednomu vyděšenému. Koukáme na sebe, s očekáváním co přijde. "Tak co teď?" ptám se, a snažím se nějak udusit tu nervozitu, která kolem nás číší. "To nevím. Ty-ty jsi nás poslouchala?" ptá se mě Quinn a já jen souhlasně přikývnu. Až teď si všímám, že jeho zranění jsou opravdu strašlivé a to nemluvím o jeho sestře. "Nevíte, kdo zabil toho medvěda?" ptám se jich a otáčím se na tu mrtvou hroudu. "Profíci. Útočil na ně, když vás našli a zajali Maye. Snažil se jej chránit, ale ten kluk z jedničky ho zabil. Přitom jej, ale dost nepěkně pokousal, takže dost krvácí." řekl mi Quinn. "Šli jsme zrovna ze zóny Zimy, když se to stalo." zmateně se na něj koukám. "Zóny Zimy?" ptám se a Xia ihned nahrazuje bratra. "Ano, zóna Zimy. Prostě zima. Tahle aréna je rozdělena podle ročního období. Ty jsi to nepoznala?" zmateně kroutím hlavou. "My na to přišli, asi čtvrtý den po začátku, kdy jsme ji prošli od Jara do teď, protože na Léto jsme se neopovažovali. Není tam totiž žádné krytí a jsou tam hadi." Ohromeně na ně koukám. Takže roční období. Zajímavé. "A co ty zvířata? Potkali jste nějaké další kromě Jelenů, medvědů, hadů, ptáků a veverek?" ptám se a Xia s nadšením a velkou dávkou bolesti pokračuje. "Ano, potkali jsme ještě masožravé králíky a ryby a býložravé kance a tygry." rozplývá se nad nimi a já přemýšlím, jak těžké bude zabít někoho tak mladého a milého.