Na život a na smrt: Spáleniště [TST Fanfiction]

Kapitola 2.

,, Co je za těma dveřma?" zeptal se Thomas s pohledem upřeným na dveře, když jsme další den seděli v jídelně a Janson vyvolával další jména. Když jsme ostatním řekli, co jsme viděli, nechtěli tomu věřit. Na jejich místě bych tomu asi taky nerada věřila, přece jenom dostali čisté oblečení, pořádné jídlo a normální postel po zatraceně dlouhé době.

,, To jsme už probrali," řekl Newt. ,, Řekl jsi, že byli přikrytý, takže nevíš, co jste viděl."

,, Vím, co jsem viděl. Byla to těla."

,, Aris řekl, že denně přivážejí novou várku," doplnila jsem Thomase.

,, Kdo je sakra Aris?" zeptal se Minho.

Kývla jsem hlavou směrem k chlapci, který seděl na druhém konci jídelny a prohlížel si jídlo, jako by to byla nějaké pochybná hračka, kterou mu zrovna darovala máma. ,, Jo tak, věřím ti."

Janson zrovna dočetl jména a vydal se spolu s dětmi pryč. ,, Ale dokud něco nezjistíme, měli bychom se držet zpátky a neupozorňovat na sebe, jasný?" přikázal Newt. Jenže Thomas udělal přesně pravý opak: zvedl se a vydal se ke dveřím, přičemž sklonil halvu, jako by se snažil, aby si ho nikdo nevšiml. ,, Co to dělá?"

,, Myslím, že na sebe upozorňuje," řekl Pánvička.

Zvedla jsem se a vydala se za ním. Thomas už byl u dveří, když ho jeden z vojáků zastavil. ,, No tak, stůj. Tebe nevyvolali."

,, Jen na vteřinku nakouknu," naléhal Thomas, ale voják ho nepustil.

,, Tam je vstup zakázaný."

,, Jen chci vidět kámošku. Pustíte mě?"

Muž mu položil ukazováček na hruď a odstrčil ho zpátky. ,, Sedni si zpátky na židli."

Thomas udělal dva kroky zpátky, jenže pak se prudce otočil a snažil se protlačit mezi dvěma vojáky, ale nevyšlo mu to. Jeden ho odstrčil dozadu tak silně, až Thomas zavrávoral, ale udržel se na nohou a strčil do něj naoplátku. ,, Co máte za problém?" zakřičel. ,, Proč mě za ní nechcete pustit?"

To už u nás byli ostatní a odtáhli ho od vojáka. ,, Radši si ho zpacifikujte!" prskl voják a namířil na nás prst.

Ze dveří přiběhl Janson a odstrčil muže od Thomase. ,, Co se to tu děje?" Thomas se uklidnil a tak ho Newt pustil. ,, Thomasi, myslel jsem, že si věříme," řekl a položil Thomasovi ruku na rameno. ,, Jsme přece na stejné lodi."

Thomas jeho ruku seřásl. ,, A jsme?"

Janson se sám pro sebe zasmál. ,, Odveďte je do pokojů."

***

V momentě, kdy se za mnou zavřeli těžké dveře, jsme vlezla do šachty. V jedné z chodbiček jsem narazila na Arise.

Už z dálky byly slyšet hlasy Placerů. ,, ... nejsou takový, jaký tvrdí."

,, Ne, Thomasi, to přece nevíš. Jediný, co víme, je, že nás zachránili před ZLOSINem. Dali nám nový šaty, taky jídlo, pohodlnou postel," poznala jsem nahněvaný hlas Newta. Už jsme byli skoro u jeho pokoje. ,, Některý z nás v takový dlouho nespali."

,, To jo, ale..."

,, Některý z nás mnohem dýl, než jiný."

Vykopla jsem poklop větrací šachty, který po podlaze odjel dva metry daleko, a vystrčila hlavu zpod postele.

,, Čau, Thomasi," řekl Aris, který vykoukl hned za mnou.

,, Máš tu kartu, že jo?" zeptala jsem a ignorovala všemožné otázky ohledně toho, co tu dělám, nebo jak jsem se sem dostala.

Thomas přikývl a, ještě než vlezl za námi do větrací šachty, řekl: ,, Kluci, možná máte pravdu, třeba jsem jen paranoidní, ale musím mít jistotu. Jen mě kryjte, vrátím se co nejdřív."

Co nejrychleji to šlo jsme dolezli až k chodbě, kterou jsme pozorovali včera. Thomas otevřel poklop a seskočil dolů jako první. Když nám pokynul, abychom šli za ním, seskočila jsem nejprve já a po mě Aris.

Thomas přejel kartou po zámku a ten se zeleně rozsvítil. Dveře se otevřely a my pomalu vešli.

Před námi se objevily další dveře. Thomas už je chtěl otevřít, když pohlédl na sklo, které oddělovalo tuto a vedlejší místnost.

Ve vedlejší místnosti bylo několik skleněných bání naplněných vodou. V každé bylo schouleno něco, co se až nebezpečně podobalo Rmutům.

Nemohli jsme se zdržovat, takže jsme se vydali k dalším dveřím. Ty se otevřeli a nám se naskytl ne zrovna příjemný pohled. ,, Co to je?" zašeptal Thomas.

Nacházeli jsme se v místnosti, kde bylo několik desítek zavěšených těl. Z každého trčelo několik hadiček. ,, Tereso," hlesl Thomas a přešel k dívce. Pomalu jí odhrnul vlasy, ale Teresa to nebyla.

,, To je Rachel," zašeptal Aris. ,, Odvedli jí hned první večer. Slíbil jsem jí, že to bude dobrý." V chlapcových očích se objevily slzy.

Najednou se otevřely dveře. ,, Sakra." S Thomasem jsme se schovali za sloup. Do místnosti vystoupil Janson a nějaký druhý chlap.

,, Vážně to nepočká?" remcal Janson.

,, Je velmi neústupná, pane," řekl druhý muž a naťukal něco do tabletu, který držel v ruce. ,, Chce mluvit s Vámi osobně."

,, Jako bych neměl už tak dost práce."

,, Ještě okamžik. Máme porušení kvůli bouři."

,, To bude dobré. Navažte spojení." Ten druhý muž ťukl na obrazovku tabletu. Před nimi se objevil hologram ženy sedící u stolu.

,, Dobrý den, doktorko Paigeová," pozdravil Janson. ,, Rád Vás zase vidím."

Pohlédla jsem na Thomase, který byl zřejmě stejně zmatený jako já. Doktorka Paigeová? Doktorka Ava Paigeová?

Doktorka mu věnovala ne moc přívětivý výraz a položila nějaké papíry na stůl. ,, I když připouštím, že jsem nečekal, že se ozvete tak brzo," pokračoval.

,, Změna plánu, Jansone, přijedu dřív, než jsme čekali," oznámila doktorka, vstala od stolu a upravila si bílý plášť. ,, Hned zítra ráno."

,, Výborně, moc rádi Vás tu přivítáme. Potěší Vás, jaký jsme udělali pokrok." Kývl na muže, který stál vedle něho, ten přejel prstem po obrazovce tabletu, a před doktorkou se objevil další hologram. ,, Jak vidíte, výsledky jsou mimořádně slibné. Ať jim děláte cokoliv, kdykoliv, tak to funguje."

Žena si prohlédla výsledky a zakroutila hlavou. ,, Ale ne dost. Dostala jsem povolení rady. Chci mít všechny zbývající subjekty uspané a připravené ke sklizni."

Ke sklizni? Ať to znamenalo cokoli, nahánělo mi to strach.

,, Doktorko, postupujeme tak rychle, jak to jen jde. Ještě provádíme testy."

,, Zkuste je urychlit. Dokud nebudou mít zajištěnou bezpečnost, je tohle nejlepší plán."

,, Bezpečnost je moje práce, hlídám je čtyřiadvacet hodin denně. Můžu Vás ujisti, že subjekty jsou střežené."

Doktorka nadzvedla obočí. ,, Už jste našli Pravou ruku?"

,, Ještě ne. Vystopovali jsme je až do hor."

,, Takže tam pořád někde jsou, a už zničili dvě naše základny. Chtějí ty děti stejně jako my. A já teď nemohu – nemohu si dovolit další ztráty, ne teď, když jsme tak blízko léku." Na chvíli se odmlčela. ,, Jestli na ten úkol nestačíte, najdu si někoho jiného."

,, To nebude nutné. Mohu navrhnout začít s posledními přírůstky?"

,, Prostě to zařiďte," odsekla doktora, usadila se zpátky ke stolu a začala procházet papíry.

Janson se otočil a chtěl se vydat pryč, ale ona ho ještě zastavila. ,, Jansone." Otočil se na ni. ,, Nechci, aby nějak trpěli."

Janson přikývl a řekl: ,, Vůbec nic neucítí."

A vydal se zpátky ke dveřím.