Prince of adventure [POZASTAVENO]

Ohio

Patrik
Je březen a my jsme již třetím měsícem v Ohiu, v Pittsburghu. Je to tady pomalu jako v ráji, je tady vážně krásně, milý lidé a spoustu muzeí v okolí. Pokud se někdo ptáte proč jsme se sakra ještě nevrátili domů, tak vám odpovím jednoduše, prostě se nám tady zalíbilo a nemáme v nejbližší době v plánu se vrátit domů.

Dnes je úterý, Matteo nemusí do práce a já mám dnes volno, takže je ideální den na to si udělat výlet, no spíš procházku. ,,Kolik je venku?'' zeptal se Matteo, když už několik minut koukal do skříně, občas je horší než holka. Vzal jsem si z postele telefon a podíval se na počasí. ,,Šest stupňů.'' odpověděl jsem mu a odhodil mobil zpátky na postel. ,,Kolik?'' otočil se na mne. ,,Šest, jako pět a jeden navíc, šest.'' objasnil jsem mu s úsměvem a stoupl si k němu. ,,Tohle bude ideální.'' řekl jsem s úsměvem a vyndal mu zimní bundu. Sám jsem si vyndal svou a zavřel skříň. ,,Půjdeme parkem?'' podíval se na mne. ,,Můžeme, kolem konzervatoře a pak do muzea, je to kousek, ani ne deset minut.'' odvětil jsem mu. ,,Budou dinosauři?'' ,,Budou.'' usmál jsem se. Oči mu zářily jako dítěti v cukrárně. ,,Potom můžeme jít do té kaple tam a třeba do toho druhého muzea.'' navrhl jsem. ,,Dobře.'' přikývl.

Během desíti minut jsme vyšli z domu směrem k parku, kde je ona již zmiňovaná observatoř a i botanická zahrada, kterou už jsme během těch tří měsíců už byli asi dvakrát, takže není důvod tam jít znovu, proto jsme šli rovnou do muzea, kam už jsme jednou cestu měli, ale zrovna ten den se rozhodli, že budou mít zavřeno, takže nic nebylo. Možná i proto je Matteo tak natěšený, buď kvůli tomu nebo kvůli tomu, že je tam tolik dinosaurů, a abych pravdu řekl, tak i já se těším, ale nedávám to tak znát. ,,Je mi zima.'' zakňučel Matteo a více stiskl mou ruku za kterou mě držel. ,,Za chvíli tam budeme neboj.'' usmál jsem se a přitáhl si ho blíž. Ano je zima o tom žádná, ale už jsme zažili i horší, asi týden zpátky tady byl asi jeden stupeň a to jsme ani nevycházeli z domu, takže tohle je oproti tomu teplo. Vážně to netrvalo dlouho, asi dvě minuty, a už jsme byli před oním muzeem. Zaplatili jsem vstup a šli dovnitř a začali to tam procházet. Je to něco jako my máme v Evropě Dinoparky, tak oni mají tohle, jen tady nejsou modely, ale kosti a spoustu dalších věcí, ale my jsme stejně byli oba mimo z těch kostí.

,,Jsi v pohodě?'' zeptal se Matteo, když jsme vyšli z muzea. Byl jsem popravdě úplně mimo, no spíš v ráji. ,,Já? Jo, asi jo.'' přikývl jsem s úsměvem. ,,Tam.'' ukázal směrem ke katedrále nebo co to vůbec je. Ta katedrála byla hezká už z venku a zevnitř ani nemluvě, a to jakože jsem už pár katedrál viděl. ,,Sedni si.'' řekl potichu a kývl hlavou k lavicím. Přikývl jsem a posadil se do jedné z mnoha lavic, a to že jich tam bylo dost.

V té katedrále jsem byli asi patnáct minut, protože tam bylo na co koukat. Ta výzdoba, ty okna a vlastně skoro všechno tam bylo dokonalý a Matteovi se ani nechtělo ven, musel jsem ho dost dlouho přemlouvat, ale podařilo se to. ,,Co teď?'' podíval se na mne. ,,Směrem tam,'' ukázal jsem nalevo, kde bylo další muzeum. ,,Je to asi deset minut.'' dodal jsem. ,,Pojďme.'' usmál se a chytl mě za ruku. Už jsem někdy zmiňoval jak moc malé ruce Matteo má? Jsou opravdu drobňoučké oproti těm mým a i to ho dělá, tak roztomilým a rozkošným.

Po asi desíti minutách cesty jsme došli před obrovskou historickou budovu. Jednou zajímavostí, kterou jsem o tomhle místě zjistil je to, že je tohle největší památník ve Státech a je to vidět. Je to pomník a muzeum v jednom, přesněji je to něco jako vojenské muzeum, co jsem pochopil. Jako v předchozím muzeu jsme zaplatili vstup a šli se rozhlédnout, co toto muzeum nabízí. Je to tady hezký rozdělené od občanské války až po současnost, je tady spoustu krásných a historických věcí od oblečení přes výzbroj až po ocenění, takže je na co koukat.

Došli jsme si ještě na oběd a pak si to namířili domů, kde je pořádné teplo i když je Matteo takový zmrzlík, že si oblékl i mou mikinu. Teda nejsem si jistý jestli to bylo kvůli tomu, že mu bylo zima nebo kvůli tomu, že to byla moje mikina. Sedl jsem si před stolek na zem a před sebe si položil tablet, abych mohl zavolat Xeně do Německa. ,,Jdeš taky?'' zeptal jsem se a začal volat Xeně. ,,Za chvilku.'' usmál se. ,,Ahoj, co se děje?'' objevil se po chvilce na display Xenin obličej. ,,Ahoj, co by se mohlo dít? Chci si popovídat.'' odpověděl jsem jí. ,,Kde jsi a kde je Matteo?'' zeptala se. ,,Matteo někde zmizel a jsme v Pittsburghu, vždyť jsem ti to říkal už minulý týden.'' odvětil jsem jí. ,,v Pittsburghu? Naposledy jsme spolu mluvili, když jste byli v Akronu.'' ,,Zlato?'' houkl jsem na něj. ,,Hmmm?'' vykoukl po chvilce z druhé místnosti. ,,S kým jsme mluvili minulý týden?'' podíval jsem se na něj. ,,S Lenou.'' odpověděl mi jednoduše a znovu zmizel v pokoji. Lena je mojí kamarádkou z Mnichova, která je Xeně, tak trochu podobná. ,,Promiň, to byl někdo jiný.'' otočil jsme se zpátky k tabletu. ,,Jsme v Pittsburghu už asi měsíc.'' objasnil jsme jí. ,,Aha, že mi nikdo nic neřekl.'' ,,Promiň.'' usmál jsem se.

Mluvili jsme spolu asi další půl hodinu, kdy jsme probrali snad všechno a Matteo se neobjevil, což mi připadalo trochu zvláštní. ,,Hele budu muset jít.'' řekl jsem a podíval se za sebe jestli se jen tak mimochodem Matteo neobjevil. ,,Jasně, nezapomeňte na kondom.'' zasmála se. ,,Ježiši kriste Xeno,'' vydechl jsem, ,,už vážně půjdu, čau.'' ,,Ahoj.'' usmála se a odpojila se. Zavřel jsem tablet a šel do vedlejší místnosti, kde jsme měli postel a koupelnu. Když jsem se podíval na postel tak mi bylo hned jasné, proč se Matteo neukázal. Seděl na posteli v takovém tom oblečení pro služky, ty černo-bílé šaty, podkolenky a dokonce i kočičí ouška. ,,Už chápu proč jsi se neukázal.'' usmál jsem se a došel k posteli. ,,Líbí?'' zeptal se nevinně. ,,Samozřejmě, že líbí.'' usmál jsem se a sedl si k němu na postel. ,,Tak co tady máme?'' zeptal jsem se a přejel mu po odhaleném stehně. Lhal bych kdybych řekl, že teď nemám pánský problém. ,,Co všechno s tebou můžu dělat?'' ,,Cokoliv.'' usmál se. ,,Dobře.'' přikývl jsem s úsměvem a strčil do něj tak aby ležel. Přelezl jsem si nad něj a zaútočil na jeho rty. Tohle mu nedaruju, zítra si nesedne, stejně bude doma. Zvedl jsem mu ruce nad hlavu, aby se nikde nemotaly a naklonil mu hlavu tak, abych měl přístup k jeho krčku, tohle asi jen tak nezakryje. ,,Patriku.'' vzdychl tiše. ,,Šššš.'' usmál jsem se. To ještě nevěděl, že za chvíli bude vzdychat moje jméno ještě hlasitěji.

Usnuli jsme až hodně, hodně pozdě a popravdě se budu divit, když zítra Matteo vstane a pokud si vůbec sedne, ale teoreticky si za to může sám, neměl se do toho oblékat. Ale byl to hezký den a to nemluvím jen o večeru.