Cesta bez konce

1. Poznání

Morgan utíkal jako o život. Netušil zda ho ještě pronásledují, ale věděl, že pokud zastaví a odpočine si, určitě zemře. Po asi půl hodině nepřetržitého rychlého běhu už byl ale tak vyčerpaný, že si musel sednout.
Stále se mu v hlavě přemítal křik přicházející od umírajících kamarádů.
Byl vystrašený a srdce mu tlouklo tak rychle, že ani nedokázal odhadnout jaký měl tep. Seděl a pořád byl rozhozený, z toho co se právě stalo.
Najednou zase zaslechl křik. Už si ani nebyl jistý, zda to slyší doopravdy nebo to má jenom v hlavě, proto se rozběhl dál.
V tom se s výkřikem a spocený probudil, byl v lese u cesty rozednívalo se a v dálce stále viděl slabý dýmový proužek, který se táhl až k obloze. Nemohl si vzpomenout co se stalo, poslední na co si Morgan pamatoval, bylo že utíkal lesem jako o život.
Rozhodl se proto, že půjde po cestě směrem k dýmu. Musím ale opatrně. Šel asi třičtvrtě hodiny, když došel zespoda k velkému skalnímu převisu. Pod převisem byly roztrhané deky, mrtvoly, krev a zápach. Venku před skálou byl uhašený oheň ze kterého se táhl až k obloze proužek dýmu.
Najednou si Morgan vzpomínal co se stalo, včera večer se utábořili a během poklidné a malé večeře na ně zaútočili vlci. Morgan si taky vzpomíná jak na něj někdo křičel „Utíkej, utíkej a nezastavuj!". Vzpomínám si čím dál více. Morgan utíkal jako o život někam do lesa, neměl přehled o tom jakým směrem běží, ani kdo přežil. Běžel naprosto bez věcí, nic si sebou nevzal.
Prohledával okolí a přemýšlel zda jsou tu všichni, neboť někdo mohl přežít. Nezdálo se ale že by tu někdo chyběl, s největší pravděpodobností všichni zemřely.
Morgan hledal svůj batoh, ale nikde ho neviděl. Vzal si batoh jednoho z mrtvých a začal si do něj sbírat věci které by se mu mohli později hodit.
Bral si třeba jídlo v sáčku, téměř prázdnou čutoru, nůž, zbytek zápalek a nějaké náhradní oblečení, které našel mezi zbylými věcmi.
Poté se vydal dále podél cesty, stromy řídly a bylo jich stále méně, málo kde byla nějaká zeleň.