53 pokusů o Drabble ✔️

Sněhurka a sedm trpaslíků

Parodie na pohádku dle vlastního výběru
300 slov, Ich forma
- Příběh je kraťoučká fanfikce, tzn. postavy nejsou mé
...

„No tak to ne."

„Levi, nech ho, vidíš, že je unavený..."

„Ale je v mé posteli!" rozčiloval jsem se.

„Nejen. Do tvé by se nevešel tuplem," zasmál se Connie, za což schytal pohlavek.

Spící mladík byl krásný.
Tváře růžové, vlasy rozházené...

A sakra vysoký. Spal přes všech našich sedm postelí... A zrovna na mojí měl nohy. Bez vyzouvání. Zabiju ho!

Přešel jsem k němu a zatřásl s ním.
Nic.
Znovu...
Nic.
Tak jsem mu vrazil.

„Trpaslík!" vykřikl.

„Ještě jednou mi tak řekneš, a u rány neskončíme!" zasyčel jsem.

„Na to, že je z nás nejnižší má páru, tak bych si dával pozor," odtušil Connie.

„Jsem Eren... Omlouvám se, nechtěl jsem sem tak vpadnout, byl jsem unavený... Promiňte..." otočil se na mě.
„Promiň mi...
Nemám, kam jít, rodiče mě vykopli, kvůli..." na chvíli se zarazil, pak se ale přeci jen rozhodl pokračovat:
„Kvůli orientaci. Nemám nic..."

Všechno ztichlo. A svá další slova už asi nikdy nepochopím:

„Tak tu s námi zůstaň..."

***

„Levi, je to tu zase..." Další hnusný dopis plný hnusných slov. Od jeho rodičů...
Nedával jsem mu je. Chtěl jsem ho chránit...

A stejně jsem nakonec selhal. Ten den jsem přišel později. Trpaslíci stáli v kruhu, mezi nimi bledý brunet. Vedle leželo nafialovělé nakousnuté jablko.

A tou chvílí se můj svět zhroutil.

Nějak jsem si zamiloval jeho jiskřící oči, povahu, úsměv...
A teď to bylo pryč.

„Ne..." zašeptal jsem.

Sněhurko...

Díky němu jako by se nám v domku rozsvítilo. A já si to konečně uvědomil.

Chtělo to prince, záchranu... Ale ti už v té době neexistovali.

Přešel jsem k rakvi a nechal si po tvářích stéct pár slaných kapek. Nikdy jindy jsem nebrečel.

Než jsem se zamiloval...

A s tou myšlenkou jsem se sklonil a opatrně ho políbil na rty, snad v posledním rozloučení.

A moje Sněhurka se andělsky usmála.