53 pokusů o Drabble ✔️

Detektivka

Detektivní příběh
300 slov, Ich forma
...

Otevřel jsem dveře a nahmatal vypínač, po jehož stisknutí se místností rozlilo světlo. Nebylo nijak zářivé, žárovka, z níž vycházelo, byla stará, ale to já jen uvítal.

Rychle jsem se jal prohledávat místnost. Na plášti se mi leskl odznak, za pasem dlela pistole. Byl jsem nejlepším detektivem Británie, najímali mne na nejsložitější případy a i proto bylo fascinující, že jsem nyní dělal něco tak banálního.

Vražda dvaatřicetileté Isabel Frankové. Žádné stopy, chyby ze strany vraha a přesto tak jednoduché, jasné...
Stačí hledat, zničit hloupě sestavená alibi a ten chlap půjde sedět. Snadné.

Zašklebil jsem se. Nikdy jsem jejího manžela neměl rád, byl bohatý a blonďatý... Přebral mi každou holku, která se mi byť jen trochu líbila. Sportoval, hrál na kytaru, byl prostě dokonalej.

Ona byla jiná. Měla velké oči, zelené. Barvila se na blond, ale kdysi byla zrzka. Tak nevinná, neposkvrněná. Má dlouholetá kamarádka, kterou bylo zkrátka potřeba chránit.

Já ji miloval.

A on...

Zase to udělal, zase mi sebral, co mělo být mé. Ale teď už zašel moc daleko! Její tělo chladlo v márnici, kurva...

Rukou v rukavici jsem do jednoho z šuplíků vložil onen dokument. Nikdo nemohl poznat, že nebyl pravý. Tohle ho usvědčí, i když ony řádky nejsou psány blonďákovou rukou.

Přebral mi ji. Chtěl jsem ji zpět, ale ona se stáhla. Odstrčili mě. Zešílel jsem.

Zničila mne. Nenáviděl jsem ji.

Dveře se rozrazily, v nich blonďatý chlapec mechových očí. Za ním polovina policejního sboru.

A tak jsem se zašklebil.

Považoval jsem otěhotnění v sedmnácti a rozhodnutí dítě si nechat za debilní. A až nyní jsem pochopil, že Isabel byla vždycky o krok napřed.

To já ji zabil. Já sledoval světlo v zelených očích zhasínat. A přesto to bylo to poslední, co jsem ve svém životě spatřil, než se mi paže s chladnoucí pistolí sesunula podél těla.