romance na ledě

11.

,,A na co by jsi chtěl jít vůbec do kina?" Zeptal jsem se ho, abych změnil téma. Nelíbí se mi, když je smutný. ,,A víš, že jsem nad tím ještě ani nepřemýšlel?" Uchechtl se Viktor a stáhl si mě k sobě na klín. Skvěle, už není tak skleslý, pomyslel jsem si spokojeně. 

____________________________________________________

,,Přemýšlel jsem buď nad nějakou romantikou nebo nad hororem. Mám je celkem rád a dlouho jsem žádný neviděl, protože nebyl čas." Zamručel ke konci nespokojeně, čemuž jsem se musel pousmát. Vážně mi někdy připadá jako dítě. Samozřejmě to myslím tak, že je roztomilý. ,,No.. Já osobně horory zrovna dvakrát nemusím, ale myslím, že s tebou to zvládnu. Pod jednou podmínkou." Zvedl jsem prst, abych tomu dodal na vážnosti, i když uvnitř jsem se smál jeho výrazu, když jsem to řekl. ,,Dopředu říkám, že souhlasím s podmínkou." Vyhrkl dřív, než jsem stihl říct o co jde. ,,Dobrá." Škubly mi koutky do lehkého úsměvu. ,,Dneska spím s tebou a příště jdeme na něco, co vyberu já. Souhlas?" Zvedl jsem obočí. ,,Zlato, to jsou dvě podmínky, ale ano souhlasím." Opravil mě, nad čímž jsem musel převrátit oči. ,,Moment.. Že ty se bojíš?" Zarazil se po chvilce a otočil se na mě se spokojeným úšklebkem na tváři. ,,Tss, ani náhodou." Uchechtl jsem se, ale no... Měl pravdu, opravdu se bojím. Nechápu lidi, kteří na to mohou úplně v klidu koukat. ,,Dobrá, budu ti to věřit. Však uvidíme. Tak honem, už tam chci být." Chytil mě za ruku a, téměř doslova, mě táhl za ním. Říkám, jako dítě. 

S jeho tempem jsme tam byli za okamžik. Nyní si už téměř poskakoval u nabídky filmů a hororů, co teď dávají nebo budou dávat za chvíli. Já jen stál za ním a modlil se, aby vybral něco, u čeho se nebudu klepat strachy. ,,Tak, mám vybráno." Zazubil se na mě pyšně a už si to kráčel k pokladně. ,,A na jaký horor, že to jdeme?" Zeptal jsem se ho a doufal, že v mém hlase nepostřehne nervozitu, kterou jsem překypoval.  ,,Uvidíš, myslím, že ho stejně neznáš. Pustili ho do světa teprve nedávno, takže jsem ho ani já ještě neviděl. Opravdu ti to nevadí? Klidně to ještě můžu jít změnit." Otočil se na mě nakonec a pozorně si mě prohlédl. Cítím se úžasně, když jsem středem jeho zájmu. ,,Upřímně... Bojím se, takže se tě asi budu celou dobu držet jako klíště, ale nechci aby jsi to už měnil. Však mi to oplatíš třeba něčím." Usmál jsem se na něj a pohladil po tváři. ,,Udělám cokoli, slibuju. Děkuju." Usmál se na mě nazpátek a zadíval se mi do očí. ,,Cokoli?" Skousl jsem si ret a naklonil hlavu na stranu, dívajíc se na něj nevinným pohledem. ,,Polib mě." Vydechl jsem tiše, když jsem viděl, že přikývl. ,,Cože?" Vytřeštil na mě své oči, nevěřícně se na mě dívajíc. ,,Chci, aby jsi mě políbil." Špitl jsem a sklopil hlavu dolů, protože jsem cítil, jak mi začínají červenat tváře. ,,Velmi, velmi rád zlato." Zvedl mi hlavu nahoru a okamžitě přitiskl své rty na ty mé. ,,Jsi strašně roztomilý, když se červenáš." Zašeptal mi do ucha, když se na vteřinu odtáhl od mých rtů. Jakmile to dořekl, vrátil se zpět a vtáhl si mě do jemného, ale přesto dost vášnivého polibku. Nechtěl jsem, aby tato chvíle někdy skončila. Vydržel bych se s ním líbat navěky. Tak jsem si připadal. Ruce jsem mu spojil za krkem a přitiskl se na něj ještě blíže. Nijak mě nezajímalo to, že stojíme na chodbě a chodí kolem nás lidi, kteří se za námi otáčejí. Byl jsem s ním a to mi stačilo. Říká se, jak málo někdy stačí ke štěstí, ale on byl pro mě momentálně celý můj svět. Bohužel jsme se po nějaké době stejně odtáhnout museli, abychom stihli dojít do sálu. ,,Teď vypadáš k nakousnutí." Přejel mi něžně prstem přes rty a mrkl na mě než se otočil a vydal se do místnosti. Já ho, jako omámený, následoval. 

Společně jsme došli k našim místům, která jsme měli zamluvená. Bylo to spíše v zadní části uprostřed a před námi nikdo moc nebyl, takže nebudu muset natahovat krk, což musím dělat skoro pokaždé, když předemnou někdo sedí. Jen jsme dosedli na sedačky, tak se zhaslo. Zhluboka jsem se nadechl a pohmatu našel Viktorovu ruku.