Academy Of Blood

1. kapitola

V duchu jsem si broukala písničku a pozorovala dění venku. Můj pohled zaujala šedá kamenná zeď. Můj domov a vězení zároveň už čeká.
Auto zastavilo. Muž vylezl, další dva ho následovali a já šla poslední. Přijmula jsem pomocnou ruku od bodyguarda, mé podpatky se ozvaly na pevném betonu. Upravila jsem si šaty a vlasy a rozhlédla se kolem. Za námi byla zeď, ale před námi se krášlila veliká budova z tmavě červených cihel a krásně upravená zahrada. Černá střecha, okna a dveře dodávaly budově pocit tajuplnosti a trochu strachu. Vzadu, po její levé straně, stála velká hala. Napravo v dálce byly další dvě velké budovy a rozlehlé zahrady a lesy. Všechny tři budovy vypadaly stejně jako stavba, která je pomyslně chránila před hrozbami z venku.

Blonďatý starší muž vytáhl obočí. Zhluboka jsem se nadechla, kývla a spolu s ním a dvěma muži za námi, se rozešla směrem k hlavní budově. Po cestě se našlo několik zvědavých studentů, kteří se na nás podivně koukali.
Klapot našich bot se nesl prázdnou chodbou školy. Tmavě červené skříňky to tu celé oživovaly.
Hlasy učitelů a studentů trhaly divné ticho. Prošli jsme kolem mramorových schodů a jídelny a vstoupili do malé místnosti s židlemi. Tmavě hnědé dvoukřídlé dveře do ředitelny byly naproti nám.
Můj společník ladně zaklepal a na ozvání vstoupil. Celá ředitelna byla do tmavých barev, podobně jako celá škola. Co zaujalo mou pozornost byly barevné čtvercové lístečky nalepené na mohutném stole. Ředitelka nás přivítala a posadila se do křesla. Posadila jsem se na křeslo naproti ní, ale nedávala pozor. Mezitím, co se dospělí bavili o úředních věcech, které šly mimo mě, já pozorovala běžící dráhu z okna za ředitelkou. Byla na ní skupinka kluků, kteří se místo běhání pošťuchovali a smáli.
Na chvíli jsem zavřela oči nad nepříjemném zvuku ohlašující konec hodiny. Žena za stolem se na mě podívala a pousmála. Úsměv jsem jí oplatila, vzala si od ní papíry a rychle je prolistovala. Mapa areálu, školy, předměty a pravidla.
,,Doufám, že se ti tu bude líbit, Talie. Změna je život, nemám pravdu?" Mlčky jsem kývla. Měla jsem chuť se začít smát jejímu citátu.
,,Sice je to napsané v pravidlech, ale raději ti to řeknu přímo z očí do očí." Střetla jsem se s jejíma očima. ,,Nesmíš opustit areál školy. Ne bez mého svolení."
,,Já spíše doufám, že tu Talie bude v bezpečí, tak jak slibujete, paní Rosewood," ozval se mužský hlas. Jeho kamenný pohled a oči zabodnuté do ženy mi přiváděly husí kůži.
Obě jsme věděly, že mé bezpečí je pro něj velmi velmi důležité. Byl schopný udělat cokoliv jen, abych byla v pořádku. A cokoliv myslím COKOLIV. Znělo to sladce, ale pravý důvod byl sobecký a podlý.
,,Samozřejmě, nemusíte se bát," usmála se nervózně ředitelka.
Ulevila jsem si, když se školou ozvalo zvonění. Nemusela jsem tak čelit novým spolužákům a jejich pohledům, které mě nutily jim dát po hlavě. Takový úkol budu muset vydržet až zítra, naštěstí.
Trapné ticho přerušila až paní ředitelka, která mi popřála hodně štěstí a muži vedle mě hezký zbytek dne.
Vyšla jsem z ředitelny a smetla mě známá vlna. Blonďatý muž mě chytl a koukl se mi do očí.
,,Nevšimla sis té změny, co?"
Zakroutila jsem hlavou, přijmula jeho rámě a procházela znovu prázdnou chodbou.
,,Ředitelna je chráněna tmavým dubem," vysvětlil mi a doprovodil mě až ke koleji.
Prošli jsme tichou chodbou, kde byla moderní křesla a stolečky a vyšli široké schody.
Před námi šel jeden z bodyguardů a vedl nás k mému pokoji, který byl na konci chodby.
Byla jsem mírně překvapená, že zdi nejsou šedé jako ve škole, ale čistě bílé. Manželská postel, u které byla má zavazadla, vprostřed místnosti rozdělovala pokoj. Nalevo byla knihovna, psací stůl se židlí a dveře do koupelny, napravo naopak skříň, toaletní stolek a křeslo u okna.
Nepřekvapilo mě ale, že to všechno bylo v tmavém dřevě. Musela jsem uznat, že to bylo pěkné.
,,Budu ti muset říkat tati?" ušklíbla jsem se na muž v obleku.
Všimla jsem si malého úsměvu, ale hned nasadil vážný výraz.
,,Stačí jménem... Teď mi řekni, jak ses sem dostala a kdo jsi." Pomalu přešel celý pokoj až k oknu a koukal ven. Zhluboka jsem se nadechla.
,,Adoptoval sis mě jako dítě se svojí ženou Ashley. Já zjistila, že jste upíři a teď jsem tady. Kluci jsou mí nevlastní bratři," odříkala jsem moji minulost, kterou do mě hučil celou cestu a která nebyla tak daleko od pravdy.
Derek kývl a ukázal ven.
,,Máš výhled na park a les."
,,To taky způsobil tvůj šarm?" zavtipkovala jsem.
Blonďák si povzdechl a raději mlčel. Došla jsem k němu a podívala se na něj.
,,Nedělej ze sebe tvrďáka a přiznej, že se ti bude stýskat," špitla jsem a střetla se s jeho hnědýma očima.
Jedním pohybem ruky jsem skončila v jeho objetí a čuchala těžkou pánskou vůni, která by do kolen dostala každou ženu.
Přiznám se, já mezi nimi byla ze začátku taky, dokud jsem nemusela sdílet dům s pěti muži.
,,Buď opatrná, Talie," zašeptal a odešel ode mě.
,,Vy taky," zamumlala jsem a zůstala v pokoji sama.
Šaty a podpatky jsem vyměnila za legíny, mikinu a tenisky a s mobilem a klíči v ruce vyšla ven.
Ostatní studenti byli zaneprázdněni školou a já si tak mohla projít kolej, zjistit, kde je posilovna, kuchyň, jídelna a herna.
Rovnou jsem vyšla i ven a procházela se celým areálem, parkem a skončila až v lesíku. Byl mnohem větší a hustší než vypadal a já to brala jako velké plus.

Pohupovala jsem nohou do rytmu písničky, která mi křičela v uších. Věděla jsem ale o holčině, která zrovna přišla ke stromu, kde jsem seděla a mluvila na mě. Doufala jsem, že pochopí, že se nechci bavit, ale bohužel.
Trhla jsem sebou a podívala se na brunetu pode mnou, v ruce držela šišky a zabíjela mě pohledem.
Skočila jsem dolů a oprášila si oblečení.
,,Proč nejsi na hodině?" zavrčela a hodila její přírodní zbraň zpátky na zem.
,,Začínám až zítra," zamračila jsem se a sledovala brunety výraz z nepochopeného na zcela chápavý.
,,Ho! Ty jsi ta nová! Promiň, já tě vůbec nepoznala. Myslela jsem si, že budeš... No," odmlčela se a sjela mě očima.
Zkřížila jsem ruce na hrudi a ušklíbla se.
,,Namyšlená pipka, která nosí upnuté šaty a vysoké podpatky?" dokončila jsem její větu.
Brunet kývla a mykla rameny.
,,Tak to jsi tu měla být, když jsem přijela. Dokonale bych se na ten popis hodila."
Obě jsme se zasmály a představily se.
Quinn mi poté pověděla, jak to tu chodí a já se dozvěděla i peprné informace ohledně mých budoucích spolužáků.

,,Quinn?" promluvila jsem, když jsem rozbalovala věci z kufrů a bruneta seděla na posteli. Hned jsem získala její pozornost.
,,Co všechno o mně vlastně víte? Jako vy studenti."
Bruneta se zamyslela a usmála.
,,Jenom, že jsi z bohaté rodiny. Nikdo o nováčcích moc neví, většinou se tu objeví ze dne na den. Ředitelka je na tajemství velmi háklivá," mrkla na mě.
Povídej mi o tom.