Academy Of Blood

23. kapitola

   Sledovala jsem, jak Ruby padá na žíněnku, hruď se jí zběsile zvedá a kapky potu stékají po tváři.
   Zrzka vzteky zakřičela a podívala se na mě.
   ,,Dáme si pauzu," řekla jsem a sedla si naproti ní.
   ,,Náramně si to užíváš, co?"
   ,,Co přesně myslíš?"
   ,,To, že trpím," vyprskla a posadila se.
   ,,Svým způsobem," ušklíbla jsem se, ,,já na tom zezačátku nebyla jinak."
   Ruby si nahlas povzdechla a pozorovala všechny kolem nás.
   ,,Z jedné strany si říkám, že mít tě jako učitele je pocta. Z té druhé peklo."
   Obě jsme se zasmály a sledovaly Camerona s Nickem.

   ,,Odkud to máš?" uslyšela jsem za sebou.
   Nick nespustil oči z mého krku, kde stále byly vidět Dylanovy zuby.
   ,,Kousl mě komár," utrousila jsem a uklidila poslední zbraň.
   Nick mě otočil čelem k němu a zády přišpendlil ke zdi.
   ,,Co-"
   ,,Zmizela jsi na celý den. Nikdo nevěděl, kde jsi. A pak přijedeš ve sporťáku s novým informacemi a kousancem na krku," zavrčel potichu.
   Koukala jsem se mu do modrozelených očí, když jsem kolem kotníku ucítila lehký dotek. Na sucho jsem polkla. Oči mi začaly cukat. Do třesoucích rukou jsem dostala ránu obav. A že nebyly malé.
   Nicolas viděl můj vyděšený výraz, jeho naštvaný pohled zmizel.
   ,,Jsi v pohodě?" Vytáhl obočí nahoru a celou si mě prohlédl.
   ,,Byla jsem s mým bratrem," zašeptala jsem a vymanila se z jeho sevření.

   V pokoji jsem skočila pod studenou sprchu.
   Čelem jsem se opřela o chladné kachličky a přemýšlela, co budu dělat.
   Někdo musel vědět, co doopravdy jsem. Jenže má důvěra k lidem je pořád bídná. Nemohu ale pořád utíkat, aby nikdo neviděl mé oči. Jednou to třeba ani nebude možné.
   Zabalená do ručníku jsem sledovala, jak se rána na krku zahojuje.
   Ošila jsem se, když jsem si vzpomněla na Dylanovy dotyky.
   ,,Bože, co se svým životem dělám," zabručela jsem.
   Musela jsem to mezi námi ukončit. Ač nám to dříve vyhovovalo, teď mi to přišlo nesprávné.
   Vešla jsem do pokoje, když se vchodové dveře otevřely dokořán.
   S Cameronem jsme vykřikli nastejno.
   On se otočil ke mně zády a začal se omlouvat.
   ,,Co tu, sakra, děláš?! Neumíš klepat?!" zaječela jsem.
   ,,Promiň! Klepal jsem, ale nikdo se neozýval, tak jsem šel dovnitř," vykřikl.
   Z postele jsem čapla nové oblečení a šla se obléct do koupelny.
   ,,Co tu chceš?" zeptala jsem se a opřela se o futra.
   ,,Ten upír, nechce mluvit s nikým jiným než s tebou," zamumlal bez sebemenšího zájmu a nepřestal koukat do mé knihovny.
   Když jsme byli na cestě do hlavní budovy, uslyšela jsem známý parfém.
   ,,Co je?"
   Pořádně jsme se zaposlouchali. Osoba se pohybovala rychle a rozhodně nebyla jeden ze studentů akademie.
   Přiložila jsem ukazováček k rtům a zapojila svůj sluch.
   Upírka se zastavila.
   ,,Talie!" vykřikl po mně Cameron.
   Nechala jsem upírku být a následovala Camerona do podzemí.

   V celách jsem byla jen já a Miles.
   ,,Dlouho jsme se neviděli," ušklíbl se upír a došel ke mřížím.
   ,,Snad jsem ti moc neublížila," řekla jsem a zastavila se těsně u cely.
   ,,Aspoň jsem viděl, co dokážeš," pokrčil rameny.
   ,,Prý odmítáš se všemi mluvit," odmlčela jsem se a sjela ho pohledem.
   ,,Zjistila jsi něco o své rodině?" změnil téma naší konverzace.
   Zakroutila jsem hlavou.
   Neměla jsem důvod se hrabat v rodinných historiích a také se mi nechtělo. Občas je dobré nějaké věci nevědět. A i když jsem byla trochu zvědavá, co upír myslí, nehnala jsem se hned do knihovny. Z jedné strany jsem nechtěla, aby měl pravdu a z té druhé? Věděla jsem, že v akademii nic takového nenajdu.
   ,,Měla by ses na to podívat," prohodil do ticha a opřel se o kamennou zeď.
   ,,Proč tě to tak zajímá?"
   ,,Mně je to úplně fuk. Tebe by to mělo zajímat," uchechtl se, ,,pro tvoje dobro."
   ,,Proč mi přijde, že víš víc než říkáš?" Naklonila jsem hlavu do strany a nepřestala ho sledovat.
   Upír pokrčil rameny a celou si mě prohlédl.
   ,,Dávalo by to smysl, kdybys pocházela z nějaké mocné rodiny. McRainovi se o tebe zajímali a vzali tě pod svá křídla, to často nedělají."
   ,,Kecy," prskla jsem a zakroutila hlavou.
   ,,Nevíš o nich nic."
   ,,Ty o nich nic nevíš, Talie!" zakřičel a v sekundě byl natisknutý na mříže.
   Koukala jsem se mu do očí, když se ty mé zbarvily do zlata. Nikdo z nás se nepohnul a já tak usoudila, že mohu zajít dál.
   Jeho obavy a adrenalin se kroutily kolem mého těla.
   ,,Co skrýváš?"
   ,,Snažím se ti pomoct, Talie," zavrčel bolestí.
   Pod jeho tvrdou stránkou se objevil strach, ohromný strach.
   Jeho tíha mě donutila couvnout, ale Miles mě chytl za paže a přitáhl k sobě.
   ,,Nebuď blbá, Talie! Nevíš nic! Obzvlášť o sobě!" zabručel a pustil mě.
   Rychle jsem od něj odešla a zděšeně se na něj podívala.
   ,,Čas tiká, Talie," řekl.
   Na nic jsem nečekala a zmizela.