Academy Of Blood

12. kapitola

   Neměla jsem tušení, jestli Nick vymyslel nějaká pravidla pro Strážce, celý víkend jsem ho zde neviděla. Možná to bylo i dobře. Aspoň jsem ho neměla neustále za zadkem. Za to Lizzie mi dělala společnost celé dva dny. Nestěžovala jsem si. Obě jsme byly nervózní z toho, co se asi mohlo stát. Jen jsme každá věděly něco jiného.
   Napsala jsem poslední pravidlo a odložila list do knihy se seznamem.
   ,,Kdo všechno tam je?" zajímala se Lizzie.
   Povzdechla jsem si a bez papíru pravidel jí ukázala sešit. Blondýna přikyvovala, ale mlčela.
   ,,Jak špatný to je?"
   Lizzie semkla rty k sobě a podala mi sešit zpět.
   ,,Máš tam asi dva lidi z Nickovy skupiny, pár jejich kamarádů a jednu holku od Ruby. Jinak zbytek je tak nějak normální," zamumlala a uvolnila se naproti mě v křesle. ,,Budeš jim to říkat jenom ty nebo se přidá Nicolas?"
   Pokrčila jsem rameny a zakoukala se na jména. Radši budu myslet na tohle, než na to, co se u nás doma může dít.
   ,,Ne, rozdělíme se. Nehodlám to dělat celé z něj," odfrkla jsem si a sešit zavřela. Opřela jsem se o měkký polštář gauče a koukala na skleněný lustr. Užívala jsem si ticho a pohodu, když zde nikdo nebyl. Přes celý týden to tu vypadá jak na nádraží hlavního města.
   ,,Jdeme nakupovat!" vykřikla jsem a vstala. Lizzie se mračila do mobilu, poté se podívala na mě.
   ,,Mamka se tam zdrží."
   ,,Jak dlouho?" Lizzie pokrčila rameny a zhasla obrazovku.
   ,,Nevím, nepíše to."
   Povzbudivě jsem se na ní usmála a vzala jí za ruku.
   ,,A my dvě si vyjedeme do města na nákupy, jak jsem říkala," táhla jsem Lizzie za sebou po schodech až do mého pokoje, ,,přece jenom mám toho oblečení málo."
   ,,A stejně nemáme, co dělat," dala mi za pravdu blondýnka a utekla do svého pokoje se převléknout, abychom nedělaly škole ostudu mimo areál.

///

   Mé zavázané klouby bušily do boxovacího pytle, musela jsem si vybít vztek. Hudba mi v křičela do uší, zapomněla jsem na okolní svět. Poslední dobou jsem byla obklopena emocemi, že byla jen otázka času než by vyšly ven. A vybouchnout před někým ze školy by se těžko vysvětlovalo. Obzvlášť mé zlaté oči. 

   Docházel mi dech, ale nepřestala jsem. Přidala jsem k pěstím i výkopy nohami. Najednou jsem byla naštvaná na všechny a všechno. Na Nicka a Ruby, že mě celou dobu provokují. Na Dereka, Jacka a kluky, že mi nechtějí zvednout telefon. Na ředitelku a trenéra, že nám s největší pravděpodobností neříkají celou pravdu. Byla jsem naštvaná i za všechny události, co mě do téhle situace dostaly. A také sama na sebe a své schopnosti. Přecenila jsem se a mé tělo za to dostávalo bídu. 

   Slyšela jsem otevírání dveří do posilovny a doufala, že daný člověk hned odejde.
   Dokud jsem neucítila známou pánskou vůni.
   Jedna ruka, druhá ruka a výkop nohou.
   Zastavila jsem se a celá udýchaná se podívala na Nicka, který se na mě mračil. Byl oblečen do sportovního, ale bez známek běhu a cvičení.
   ,,Co chceš?" vytáhla jsem obočí a vyndala sluchátka z uší. ,,I tady máte určeno, kdo tu cvičí a kdy?"
   ,,Jsi v pohodě?" Zkřížil si ruce na hrudi a sjel mě pohledem. Protočila jsem očima a obešla ho.
   ,,Talie."
   ,,Jsem v pohodě!" štěkla jsem po něm a pevně sevřela flašku vodu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
   Nick zakroutil hlavou. Roztáhla jsem ruce a podívala se na něj.
   ,,Vypadáš strašně. Spala jsi vůbec?"
   ,,Nedělej, že se zajímáš," mrkla jsem na něj a hodila všechny věci do vaku.
   Podívala jsem se na své ruce, které se pořádně třásly. Cítila jsem Nickův pohled. Otočila jsem se na něj a ušklíbla se.
   ,,Vymyslel jsem pár pravidel!" vykřikl a z batohu vyndal zmačkaný papír. Rukou jsem ho zastavila.
   ,,Zítra ráno se sejdeme venku a dáme to dohromady, jo?" Vzala jsem za kliku a uslyšela, jak se Nick uchechtl.
   ,,Jak si přejete, šéfová."
   Protočila jsem oči, usmála se a vypadla ven.