Academy Of Blood

18. kapitola

,,Nech toho!" vykřikl Nicolas a pomalu se zvedal ze země.
Můj smích se ozýval prázdnou halou tělocvičny.
,,Čeho jako?"
,,Ty moc dobře víš," zabrblal a rozhlédl se kolem nás.
Dávali jsme si dobrý pozor na to, aby nikdo nevěděl, o co jde. A že nám to za těch pár dní šlo dobře. S Nickem jsme si dávali i tréninky mimo školu, jen aby Nick věděl, jak na upíra.
,,Stejně mi to nejde do hlavy," zamyslela jsem se a vyhnula se Nickovu útoku.
,,Co jako?" vyprsknul naštvaně, jelikož se mu nedařilo.
,,Chceš být upír, ale neuděláš pro to tu jednu věc, kterou musíš udělat."
Nick se zastavil a koukal na mě. Beze slova si sedl na zem a ukázal na mě dlouhou tyčí.
,,To se lehce řekne než dělá."
Udělala jsem turecký sedl naproti němu a hlavu naklonila do strany.
,,Bojíš se umřít," řekla jsem potichu.
Nick se na mě nepříjemně podíval, vstal a otočil se směrem k východu.
,,Nicku!" zakřičela jsem na něj a postavila se na nohy.
U dveří stála Ruby a s úšklebkem na nás koukala.
,,Trable v ráji?" zeptala se a ohlédla se za Nickem.
Protočila jsem oči a vrátila tyče na jejich místo.
,,Co chceš, Ruby?"
,,Jen ti říct, že nemáš šanci."
Zrzka se přestala usmívat. Její hnědé oči se zabodly do těch mých.
,,Co prosím?" vytáhla jsem obočí a stoupla si k ní čelem.
Měly jsme mezi sebou tichou válku. Neměla jsem tušení, o co jí jde.
,,Nick," prozradila. ,,Možná s ním pracuješ, ale do postele ho nedostaneš."
Neudržela jsem se a vyprskla smíchy. Se slzami v očích jsem Ruby obešla a užívala si její zmatený výraz.
,,Řekla jsem snad něco vtipného nebo co?!" štěkla a roztáhla ruce.
,,Pokud to pomůže tvému egu, je jen tvůj. Nicolas není nic pro mě," řekla jsem vážně, ale hned se začala smát. Ruby se na mě podívala, jestli mi nepřeskočilo a já jí tam nechala samotnou.

///

Na dnešní večeři se přidala už i Quinn, která se k nám přihnala šnečím tempem, s ale velkým úsměvem na tváři.
Občas jsem si říkala, kde tu energii bere. Stále jsem na to nepřišla.
,,Mamka říkala, že v sobě nemáš žádný jed," usmála se Lizzie. Quinn přikývla a podívala se na nás.
,,Ani nevíte, jak moc jsem si oddychla, ty vado."
S Lizzie jsme se podívaly na sebe a zpět na Quinn.
,,Ty snad nechceš být upír?" divila jsem se.
,,Přesně. Já myslela, že pro to tu jsi," přidala se ke mně Lizzie.
Quinn přestala jíst, její dobrá nálada zmizela.
,,Nikdy jsem nebyla jako ostatní. Nedychtila jsem po tom," špitla. ,,Děsí mě ta představa o tom být upír."
Mlčky jsme se na sebe s Lizzie podívaly.
,,Tak proč nejsi v normální škole, ale tady?" vyřkla otázku Lizzie, která zajímala i mě.
,,Cítím se tu víc v bezpečí," přiznala bruneta.
,,I teď?"
Quinn na mou otázku jen pokrčila rameny a dál se pustila do jídla.
Jídelnou se ozvaly těžké kroky a zvýšené hlasy holek, které nadávaly na Nicolase.
,,Talie," vykřikl, opřel se o stůl a podíval se na mě.
,,Máš tu tvého bratra," řekl udýchaně a sedl si vedle Quinn.
Dylan.
Sebrala jsem batoh a vystřelila z jídelny. Nicolas se ke mně přidal.
,,Kolik máš sakra bratrů?" vyzvídal.
,,Čtyři, ale všichni jsou nevlastní," odpověděla jsem a přidala na kroku.

Na parkovišti stálo bílé sportovní auto, o jeho kapotu byl opřený blonďák a rozhlížel se po celém areálu akademie.
,,Lucasi?!" podivila jsem se.
Druhý nejmladší člen naší rodiny se na mě podíval a roztáhl ruce.
,,Nazdar, Finto," zasmál se.
Doběhla jsem vzdálenost mezi námi a skočila mu do náruče.
Pevně jsem se Lucase držela a hlavu mu zabořila ke krku.
,,Ty jsi přijel," zamumlala jsem mu a nechala, ať mě pustí na zem.
,,Však jsem ti to slíbil," zamračil se a celou si mě prohlédl. Já udělala to samé a zakroutila hlavou.
,,Nezačal jsi cvičit?" rýpla jsem si.
,,Trochu," přiznal vážně, ale pak mi dal lehký pohlavek.
Procházeli jsme se areálem. Ukazovala jsem mu vše, co jsem mohla. Byla jsem tak nadšená, že mě přijel někdo z nich navštívit. A možná jsem byla i ráda, že to byl zrovna Lucas. U něj jsem věděla, že tu je z jeho vlastní vůle a nepřijel protože potřeboval něco. Chris a Tristan tak nefungovali. Obzvlášť Tristan.
Nakonec jsme si sedli na louku u rybníku a jedli jídlo, co Lucas dovezl z města.
,,Co se tu stalo, Tal?" zeptal se.
Povzdechla jsem si a chvíli přemýšlela, co mu řeknu.
,,Napadli akademii," odmlčela jsem se, ,,kvůli mně."
Lucas mlčel. Což mi přišlo divné. Lucas v takových chvílích většinou mluví a snaží se mi zlepšit náladu a vykládá mi, že to není moje chyba. Teď neřekl ani slovo.
Použila jsem na něj svou schopnost.
Měl výčitky svědomí.
,,Přestaň," zavrčel, když si všiml mých očí.
,,Až mi řekneš, co se děje," stála jsem si za svým.
Lucas přestal jíst a prohrábl si světlé vlasy. Nechávala jsem ho, ať si uspořádá myšlenky. Podle jeho obličeje to bylo dost vážné.
,,To, že Conor zjistil, že žiješ, víš."
Přikývla jsem a čekala, co z něj vyleze.
,,Dostali se na setkání Rady," vylezlo z něj.
,,Cože?!" vyjelo ze mě.
Lucas si přiložil prst na rty. Hned jsem zmlkla a vyděšeně se na blonďáka koukala.
,,Jak?"
Lucas mlčel. Nechtěl mi to říct.
,,Lucasi!" vykřikla jsem.
,,Přes Jace," hlesl.
Ztuhla jsem. Nemohla jsem pobrat to, že se s nimi Jace spojil. A vůbec ne fakt, že mě chce mrtvou.
,,Kde je teď? Chci s ním mluvit," řekla jsem. Hlas se mi klepal.
Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na to, jak nás všechny zradil. Hlavně mě. Po tom všem, co jsem pro něj udělala.
Lucas se na mě podíval bez jediné emoce v obličeji.
,,Ne," zamračila jsem se.
Se zakroucení hlavou jsem se dostala na nohy a ohlédla se na něj.
,,To jste neudělali."
,,Museli jsme," zašeptal a během vteřiny se dostal ke mně.
Semkla jsem rty k sobě a kousala vnitřní tvář.
,,Vím, že jste spolu měli historii, ale tohle se nedalo přehlédnout. Tomu snad rozumíš."
Horlivě jsem přikývla a držela v sobě slzy.
I přes to, že byl Jace můj bývalý přítel z života před upíry, uvědomění, že je mrtvý, mě dostalo víc, než jsem chtěla. Zasloužil si zemřít. Taková byla pravidla. Zrada se trestala smrtí. Věděl, do čeho šel. I co ho to bude stát, pokud na něj přijdou. A taky že přišli.
,,Takže to byl důvod, proč jste mě ignorovali?" chtěla jsem vědět.
,,V podstatě jo. Museli jsme nechat prověřit všechny, kdo s námi byli v kontaktu, změnit hesla a další takové věci. Jakákoliv komunikace znamenala nebezpečí, že nás někdo odposlouchává."
Unaveně jsem si sedla na deku a plácla sebou na záda.
,,Co teď?" pronesla jsem a nepřestala koukat na modrou oblohu.
,,My se budeme snažit dát věci do pořádku a ty se snaž dávat na sebe a ostatní tady pozor," řekl Lucas.
Posadila jsem se a střetla se s jeho očima.
,,Můžou se ukázat kdykoliv, Tal. A nebude jim vadit někoho zabít jen aby tě dostali."