Academy Of Blood

10. kapitola

   Celá tělocvična se zaplnila studenty. Všichni se na sebe mačkali a zvídavě se rozhlíželi na všechny strany.
   Nikdo nevěděl, co se děje.
   Cameron z toho neměl dobrý pocit.
   Shromáždění se dělalo jen za vážných situací. Po cestě do budovy jsme s Quinn sledovaly pohyby každého učitele a žáka. Každý se choval překvapivě klidně.
   Využila jsem své schopnosti, nervozita a vzrušení. Tyto dva pocity se mi přestávaly líbit. Objevovaly se zde moc často.
   Nick stál se svojí skupinou kousek od nás. Byli jsme v prvních řadách a koukali na sebe.
   Škubl s obočím s nevyřčenou otázkou, jestli nevím, co se děje.
   Pokrčila jsem rameny a cukla sebou.
   Cameron se vetřel mezi mě a cizí holku. Zrychleně dýchal a zakroutil hlavou.
   ,,Ani Ruby nic neví."
   Zaměřila jsem se na zrzku. Ta si nervózně kousala nehty a klepala nohou.
   ,,Poslední dobou se tu dějí divné věci," zamumlala Quinn.
   Zmatek do mě narážel pokaždé, co jsem do místnosti přišli noví a noví lidé.
   Cítila jsem se nesvá v prostředí studentů, žádná osobní zóna a velký hluk, křik a smích.
   Změna emocí byl tak náhlá, že jsem okamžitě vystřelila pohledem na dveře tělocvičny, před nimi byl půlkruh a my stáli na jeho hraně.
   S hbitým otevřením do místnosti ladně vešla ředitelka Rosewood v elegantním kostýmku tmavě modré barvy a černých lodiček. Poté tělocvikář, tentokrát v černých džínách a košili.
   Každá holka mu propadala a já se nedivila proč. Byl sexy. A taky nejspíše hodně starý upír.
   Rychle jsem se podívala na Nicka, mračil se nepřestal pozorovat ředitelku, našeho bývalého tělocvikáře a trenéra.
   Jeho emoce nebyly pro mě složité najít mezi těmi lidmi kolem něj. Nedůvěra. Nelíbilo se mu, co se děje.
   Ředitelka Rosewood si stoupla do pomyslného půlkruhu vyhrazený pro ní a její kolegy. S úsměvem se na nás všechny podívala, speciálně dlouhý pohled dala mě a Nickovi.
   ,,Nejsou tu všichni učitelé," poznamenal Cam. ,,Možná to nebude tak vážné, jak-"
   ,,Mohu vás poprosit o klid?!" zakřičela hlava této školy. Její silný hlas přerušil všechny konverzace a pozornost každého byla na ní. Vítězně se usmála a tiše poděkovala.
   Sjela jsem pohledem trenéra, jeho ležérní a zároveň elegantní styl mě děsil. Na tváři měl ale radostný úšklebek. I náš bývalý tělocvikář nás nadšeně pozoroval.
   ,,Svolala jsem schůzi, jelikož jsme tu měli změny, jak jste si určitě všimli."
   Nikdo ani necekl. Udivovalo mě, jaký má vliv. Cam mi jasně říkal, že z ní vychází autorita a měl pravdu.
   ,,S ostatními řediteli z jiných států jsme se dohodli, že by bylo vhodné, abychom se uměli bránit, kdyby něco přišlo. A měli i své vlastní Strážce, jak jim říkáme."
   Sevřel se mi žaludek. Okolo mě se ozval šepot a povzdechy.
   ,,Do prdele, já věděl, že to nebude jen tak," zavrčel Cameron.
   Začala jsem si kousat vnitřní stranu tváře, až jsem v puse ucítila kovovou chuť.
   Trenér tleskl a tělocvična utichla.
   Quinn se na mě nejistě podívala a já jí pohled oplatila. Tohle nebylo dobré.
   ,,A každá skupina potřebuje vůdce, my máme dokonce dva!" Ředitelka rozpřáhla ruce a ukázala na trenéra, který si odkašlal.
   Ruby se na mě zlomyslně ušklíbla. Holky kolem ní se tiše radovaly.
   Střetla jsem se pohledem s trenérem, který na mě mrkl.
   Cam mě lehce šťouchl do ruky. Viděl to a obou nám bylo jasné, kdo bude jedním z nich.
   Modlila jsem se, aby to nebyla pravda.
   ,,Sledoval jsem každého z vás a došel k závěru," odmlčel se pan Peters se na všechny pečlivě podíval.
   Teď jsem si kousala nehty já, tvář jsem úplně stáhla z kůže a bolela.
   ,,Talie McRain a Nicolas Tate! Prosím, pojďte za námi!"
   V potlesku se schovaly mé nadávky. Cameron mi popřál hodně štěstí, samozřejmě že se mi vysmíval. Quinn se povzbudivě usmívala.
   Vyšla jsem z řady a stoupla si na pravou stranu ředitelky. S Nickem jsme mlčeli a zírali na naše spolužáky. Byli jsme blízko u sebe a já periferně viděla, jak zatnul pěsti.
   ,,Nicolas se osvědčil jako velmi silný s výbornou hbitostí, ve které vynikala i Talie. Ta ale na své protihráče šla i chytře a takticky," vysvětlil jejich výběr trenér. Mezitím, co vyjmenovával důvody proč my dva a následně celkově tato věc s obranou, já sledovala pohled každého, kdo nám byl nejblíž.
   ,,Tvoje přání o tom nebýt na trůně se nepovedl," zašeptal tiše Nick. Upíři blízko nás to museli slyšet, ale ignorovali jej a dál se zabírali jinými věcmi.
   ,,To, že jsem vůdce tady, neznamená, že jsem s tebou za jeden provaz i ve škole," ušklíbla jsem se na něj.
   Trenér začal povídat o tom, že již mají vybrané další lidi, které by rád přidal do naší party, kde jsem zatím byla jen já a Nick.
   Nadskočili jsme, když se na našich ramenech objevily těžké mužské ruce.
   ,,Věřím, že vše půjde jak má, a pokud by nastal problém, zajděte za mnou nebo za panem Petersem, Talií a Nicolasem. Jsme tu pro vás," usmála jsem ředitelka, mrkla na nás a odešla z tělocvičny.
   Ostatní se mohli vrátit k jejich poškolní zábavě. Trenér si mě a Nicka jedním pohybem otočil a pyšně se usmál.
   ,,Vy dva se dejte dohromady, co nejrychleji to půjde. Od teď reprezentujete naši školu, tak od vás očekávám správné chování a žádné pitomé hádky. Zítra se sejdeme v mé kanceláři a probereme detaily ohledně skupiny."
   Zůstali jsme jak opaření stát na místě. Trenér zmizel a já si nahlas povzdechla. Nick se rozhlédl kolem nás.
   ,,Tohle udělali schválně. Není možný, aby nás zničehonic učili bojovat a chránit školu," zatrousil.
   Pokrčila jsem rameny.
   ,,Já když jsem sem přijela, čekala jsem, že aspoň dva lidi budou u brány a bude to tu zabezpečený," odmlčela jsem se.
   Nick se zasmál a ukázal na mě.
   ,,Jsi zvyklá na gorily všude, kam se tvá limuzína pohne?"
   Protočila jsem očima a stoupla si blízko k němu.
   ,,Všichni víme, že bezpečí je to nejdůležitější, co jakákoliv bytost potřebuje." Střetla jsem se s jeho hnědozelenýma očima. Hledala jsem správná slova, která by ho přesvědčila, že změna je dobrá věc. Ticho mi křičelo do uší, ani jeden z nás se nepohnul. Počítala jsem s tím, že brunet zmizí hned, jak bude šance. Mýlila jsem se.
   ,,Řekla bych, že my dva budeme dobrý tým, Nicku. Jen se nesmíme brát jako rivalové," zašeptala jsem do ticha.
   Jeho koutky se mírně vytáhly nahoru, pocit klidu, který se kolem něj začal točit, mě donutil se usmát.
   Odcházela jsem zmatená kvůli tomu, co se stalo. Naštvaná na ředitelku Rosewood a trenéra. A hlavně jsem odcházela s nadějí a malou výhrou. Spolupráce s Nickem nemusela nutně znamenat konec světa. Neznali jsme se osobně, znali jsme se jen přes drby, které na škole putovaly. Viděla jsem tu radost v jeho očích, jakmile jsem se zmínila o nás dvou. Emoce nikdy nelžou.
   Možná, že někde uvnitř Nicolase Tatea namyšleného debila, se skrývá stejně dobrý člověk jako je Cameron nebo Quinn.
   Musela jsem ho jen dostat ven.