GEEK CAMP-(SMTV)

21. Cesta domů 2/2

~Lucka~
Když jsem se probudila, tak už jsem neležela na teplém rameni mého kluka, ale ležela jsem na studeném oknu od vlaku. Pomalu jsem začala otevírat oči, a hned na to jsem se posadila.

N: no dobrý podvečer
L: drž hubu
A: tady se nám někdo špatně vyspinkal
L: tak jasný když jsem se probudila na studeném okně vlaku

***

Příští stanice: Praha - hlavní nádraží, konečná
Ozval se hlas

V-K: vážení, budeme vystupovat. Zabalte si své svačiny, pití, mobily atd. a připravte se na výstup
Řekl Kuba, a všichni začali šílet a rychle si balit věci. Jen nás osm bylo "normálních" a pomalu si balili svá pití, nic jiného jsme si ani nevyndali. Většinu cesty jsme si povídali, smáli se, a taky jsme si dali s Matym další soutěž ve zpěvu. Vyhrála jsem já, jak jinak taky když jsem nejznámější zpěvačka. Určitě se ptáte proč druhý kolo té soutěže, no je to jednoduchý prostě to první kolo bylo nerozhodně a tak jsme udělali ještě druhý.

Praha - hlavní nádraží, konečná prosíme vystupte
Ozval se zase ten hlas. Popravdě se mi vůbec nechtělo vystoupit z toho vlaku, ale musela jsem. Po výstupu z vlaku jsme čekali než přijde Annieina mamka a bude moct nás odvést k nim domů (její rodiče a brácha odjíždí až v 5 hodin ráno)

An: mamiii
AnM- Annie mamka: ahoj Annie
L,N,A: a my jsme vzduch
AnM: ahoj holky
L,N,A: ahoj, teto (teto jí říkají aby nemusely říkat Annieino mamko; pozn. autorky)
AnM: jé, ahoj kluci
M,V,D: dobrý den
AnM: ahoj Samo
S: dobrý deň
AnM: tak holky, rozlučte se a pojedeme

Tady na tu chvíli jsem se ale vůbec netěšila. Musím opustit člověka kterého miluju, musím opustit Matyho. A samozřejmě i ostatní kluky
L: ahoj zlato😢😔😭
To už jsem se rozbrečela
M: zlato, neplakej. Zase se uvidíme. Až přijedete k Annie domů tak mi zavoláš a můžeme si volat do kolika jen budeš chtít
L: a-ale to-o nen-nenahradí os-osobní konta-kt
M: slibuju že se brzy zase uvidíme a to naživo
L: slibuješ?
M: slibuju
L: dobře, ale i tak mi budeš strašně chybět
M: ty mě přece taky, ale neboj opravdu se brzy uvidíme. Miluju tě
L: Miluju tě
Pak mě Maty vzal do náručí (chytil mě za boky) a zatočil se mnou a následně jsme se políbili, byl to ten nejsmutnější polibek všechen ten smutek na mě dopadl a já se rozbrečela naplno
M: princezno moje, přestaň plakat
Setřel mi slzy palcem a pořádně obejmul.

AnM: holky už musíme jet
Řekla mamka Annie, a já se tak pustila z obětí. Když jsme se pustili tak jsem ucítila zimu, celým mým tělem projela zima.
L: budeš mi chybět, Miluju tě
M: ty mě taky, Miluju tě 😘
Popsal mi vzdušnou pusu a já udělala to samé.
L: ahoj kluci budete mi chybět
Všechny jsem je ještě obejmula a pak už jsem se rozešla za "tetou" a následně zmizela za rohem, celou dobu než jsem zmizela za rohem jsem se na něj koukala a mávala mu, ukáplo mi dalších pár neposedných slz.

~Naty~
Jen co "teta" řekla že se máme rozloučit, tak jsem se rozeběhla k Vítovi a pořádně ho obejmula.
N: budeš mi chybět
V: ty mě taky, ale slibuju že se brzy uvidíme
N: slibuješ?
V: slibuju
N: tak dobře, už teď se nemůžu dočkat až tě zase spatřím
V: to já taky
Pak jsme se políbili, ten polibek se trochu protáhl. Protáhl se až do doby co nás vyrušila "teta" s tím že už budeme muset jet. Ukáplo mi pár neposedných slz, které Víťa setřel palcem
V: neplakej
N: nebudu
V: ale teď pláčeš
N: to byly slzy štěstí
V: ale i smutku, viď?
N: ehm
V: neboj, opravdu se brzy uvidíme, možná ještě dřív než si myslíš
N: já vím, už se strašně těším až tě znova obejmu
N Ato nic neřekl a znova mě políbil. Pak už jsem se jen rozloučila s ostatníma klukama
N: ahoj kluci
A všechny je stejně jako moje starší dvojče obejmula. Pak už jsem jen zamávala naposled Vítovi a zmizela za rohem.

~Anička~
Když jsem se loučila s Domčou, tak mi ukáplo i pár slz. No není se čemu divit, nějakou tu dobu se neuvidíme, bude to prostě divný když se nebudu probouzet v jeho objetí nebo se nebudu smát jeho vtipům. Co, co když se uvidíme jen jednou do roka, nebo.... Co když se neuvidíme už vůbec. Ne Ani nemyslí takhle.
D: já ty slzy viděl
A:😄 bude se mi stýskat
D: mě taky. Nebude smutná nesluší ti to, a hlavně se brzy uvidíme to ti slibuju
A: opravdu slibuješ?
D: opravdu slibuju
A: tak jo
Pak už jsme se políbili. A když "teta" řekla že musíme jet, tak jsem se rozloučila s ostatníma klukama a všechny je obejmula
A: ahoj všichni

~Annie~
Šla jsem se rozloučit se Samem, i když vím že se zítra zase uvidíme. Mají k nám přijet okolo 9 hodiny ráno, hádám že holky v tu dobu budou ještě spát a tak mě napadlo že by si kluci mohli lehnout k nim do postele a čekat než se probudí (doma máme dost pokojů, a navíc někdo může spát i u bráchy v pokoji ostatně jako vždycky 😄). Kluci o mém plánu vědí a všichni s tím souhlasili.

An: ahoj, bude se mi stýskat. I když se zítra uvidíme
Tu druhou větu jsem mu pošeptala aby ji slyšel jenom ona
S: taky mi budeš chýbať. a už sa teším na zajtrajšok
Samo tu druhou větu taky zašeptal. Pak jsme se jen políbili a objali se, políbili a objali se. Následně jsme se chytli za ruce a koukali si z očí do očí.
An: tak ahoj zítra
Pošeptala jsem mu, když moje mamka řekla že už musíme jet
S: ahoj, zajtra
Pošeptala mi Samo, a dal mi pusu do vlasů. Pak už jsem se rozloučila s ostatníma klukama a obejmula je jako dvojčata a Anička
An: ahoj kluci
Kluci: ahoooj
-----------------------------------------------------------
Konec této kapitoly, která měla přesně 1000slov a nepočítám to co jsem píšu kurzívou.

Doufám že se líbila.

Tak jak si myslíte že budou holky reagovat když vedle sebe v posteli někoho najdou? A když zjistí že to jsou jejich milování?