Cesta ke štěstí

Prolog

Nažloutlý lístek se snášel k zemi. Byl krásný a čistý jako ranní rosa. Tento lístek však upadl na blátivý chodník. Vzápětí na něj šlápl mladý muž. Lístek byl smutný.

„Áaaaaa!" pištivý hlas se rozezněl ulicí a hvizd pneumatik hned vzápětí. „Drahý, ten hlas znám. Jako by patřil malé Sofii." Znepokojeně se podívala na svého manžela tmavovlasá žena. „Taky z toho nemám dobrý pocit..." zamračil se vysoký muž, „Pojďme se tam radši podívat."

Manželský pár uviděl na ulici bezvládné tělíčko malého dítěte. Žena si zakryla obličej, slzy však zastavit nedokázala. „Sofie!!!" přiběhla k holčičce, jenže ta nereagovala, „Rychle volej sanitku!" obrátila se na svého manžela, který už v ruce držel mobil a sama začala s resuscitací.

„Sofie? Sofie, kde vězíš? Mám doma ještě holky, fakt nemám náladu tě tady hledat." Ozval se znuděný hlas na konci ulice. Postupně se vynořil obrys přicházejícího mladíka. „Sofie, no tak, nehraj..." zalapal po dechu v momentě, kdy spatřil holčičku a ženu, která vykonávala pravidelný pohyb proti jejímu tělíčku. „Co jste to sakra udělala mojí sestře?!" přiběhl blíž. „Sofii srazilo auto, za chvíli tu bude sanitka." Oznámil mu muž. „Strýci? Teto?" podivil se kluk, „Jak jste to mohli udělat? Jak? Zabili jste ji! Je to vaše chyba!" mladý hlas se rozezleně rozléhal celou ulicí. Začal štěkat pes. „Jak prosím? My se snažíme zachránit svoji neteř! Falešně nás obviňuješ. Vím, že to teď pro tebe není lehké." Ohradil se jeho strýc. „Já se vám pomstím, jednou se vám rozhodně pomstím. Nebude to problém, mám už jisté zkušenosti." Podle se uchechtl mladík, otočil se na podpatku a nechal tam svou sestru, tetu a strýce samotné. Muž se za ním chystal běžet, avšak v tom momentě přijela sanitka pro malou holčičku.

Po několika hodinách na operačním sále se rodina dozvěděla pravdu. Sofie na těžké následky dopravní nehody zemřela.