Cesta ke štěstí

Kapitola čtvrtá: Tichá noc, svatá noc (i když nejsou Vánoce)

Tichá noc, svatá noc,

rozlehla se nad údolím.

Jestli semínko vyrostlo,

to už se nikdy nedovím.

Amandu vyrušil z klidného spánku unavený hlas: „Am, vstávej, střídání." Amanda otevřela oči a spatřila nad sebou zničeného Petera.

Podívala se ven a tam už bylo světlo. „Petere, proč si mě nevzbudil dřív?" zeptala se, „Nechtělo se mi tě rušit z poklidného spánku, ale teď už bych to vážně nevydržel." Oznámil jí Peter a hodil sebou na svůj gauč.

Amanda se podívala na mobil a bylo sedm hodin ráno. „Proboha Petere, říká ti něco, že si to rozdělíme napůl?" vzdychla starostlivě, ale Peter jí neodpovídal. „Tak dobrou noc..." Amanda se zamyslela: „Teda spíš ráno." Dořekla a přikryla Petera dekou.

Amanda zasedla do stáje ke klisně, která pokojně spala.

Ten kluk je ale blázen, pomyslela si. Normální masochista, což jsem vlastně částečně taky, i když... Amanda se při této myšlence uchechtla. Včerejšek byl fajn. Opět se ponořila do proudu myšlenek, dlouho jsem se necítila tak dobře ve společnosti nějakého kluka, pousmála se. Ale ještě toho o něm tolik nevím, vzdychla.

Jelikož klisna stále poklidně spala, Amanda vytáhla mobil a začala si číst nějaký příběh. Po očku přitom vždy pozorovala klisnu. Než se naděla už bylo deset hodin a dostala hlad. Vydala se proto zpátky do kuchyňky.

Vešla tiše jak myška, protože Peter měl stále zavřené oči. Chvíli i zůstala stát a prohlížela si ho. Když v tom otevřel jedno oko. „Co tam tak stojíš, to mě pozoruješ, jak spím?" zamžoural. Amanda se rychle otočila, protože zrudla a předstírala, že něco hledá na stole: „Haha, to si moc věříš, akorát jsem se potřebovala podívat, jestli pořád spíš, nic víc." Vymluvila se. „Tak, když myslíš." Zakroutil pobaveně hlavou Peter.

Poté se v klidu nasnídali a vydali se do práce. Odpoledne si ohřáli oběd a Amanda se vydala na vyjížďku a Peter zůstal na stájích, protože stále ještě nemohl jezdit, kvůli své noze.

Vyjížďka Amandě připadala úžasná, připadala si svobodně a nespoutaně. Byla tu však jedna, jedna jediná věc, která jí chyběla k dokonalosti. Ač si to nechtěla přiznat, byl to Peter. Styděla se za to, že se zamilovala do kluka, kterého sotva zná a jsou spolu maximálně tak kamarádi, ale prostě si nemohla pomoct. Navíc spolu byli už druhý den v kuse a jí najednou přišlo, že si bez něj nedokáže představit svůj normální život. Nevím, jestli je to správné, říkala si, ale když já si nemůžu pomoct.

Takto přemýšlela skoro celou vyjížďku. Když se vrátila, začínalo se stmívat.

Jak se blížila ke kuchyňce uslyšela Petera, jak s někým telefonuje: „To si děláte srandu... To jste si uvědomil teda brzo... V kůlně říkáte?" „Petere?" oslovila ho znepokojeně Amanda a on se podíval jejím směrem. „Musím končit, nashle." Peter položil hovor.

„Co se stalo?" zvědavě se zeptala Amanda. „Tomu neuvěříš... Veškeré naše úsilí bylo zbytečné." Otráveně prohlásil Peter, Amanda mu naznačila ať pokračuje. „Volal majitel," začal, „Že si to spletl a že tu klisnu, která potřebuje ohlídat, má na druhých stájích, takže jsme ponocovali zbytečně." Protočil oči. Amanda jenom nevěřícně zakroutila hlavou.

„Naštěstí nám dovolil tu přespat i dnes, protože už je večer a máme si jako omluvu vybrat nějakou flašku za kladivy v kůlně." Dopověděl Peter a Amanda nahlas vzdychla, ale v nitru byla ráda, že tu bude s Peterem. „Tak nám asi ani nic jiného nezbývá." Pronesla, „Doufám, že má v té kůlně aspoň něco pořádnýho." Spiklenecky zamrkala a vykouzlila tak úsměv na tváři i Peterovi. „Tak se mi to líbí." Poplácal ji po rameni.

V zašitém baru v kůlně oba narazili na láhev kvalitního rumu a šli si sednout ven. Posadili se na trávu a nalili si do skleniček: „Na zdraví!" pronesla Amanda, „A na lásku." Doplnil Peter.

Nějakou chvíli takto popíjeli a poté si začala Amanda zpívat a Peter se k ní přidal. Amanda na svém mobilu zapnula výběr písní a zrovna začala hrát píseň Next to me od Imagine dragons. Peter se zvednul a nahnul k Amandě: „Smím prosit?" Amanda se zasmála: „Zajisté." A tak se spolu ponořili do rytmu tohoto valčíku.

„Páni, nevěděla jsem, že umíš tak dobře tančit." Podivila se Amanda, „Vážně? Většinou mi společenské tance moc nešly." Podivil se Peter. „Aha, tak to asi bude tím, že tancuješ se mnou." Zazubila se.

„Když o tom tak mluvíme... Sice se moc dlouho neznáme." Odmlčel se Peter, „Ale nechtěla bys se mnou jít na Vánoční ples?" otázal se a odvrátil pohled.

Ó můj bože ano, ano, ano, zaznělo Amandě v hlavě, ale řekla jen pouhé: „Jo, to bude fajn." A pokývala hlavou.

Takto spolu tancovali docela dlouho, i když jim to přišlo jako malá chvilička. „Už je docela zima, měli bychom jít někam dovnitř." Zahlásila Amanda. „Máš pravdu." Přisvědčil Peter.

Oba se tedy vydali do kuchyňky. Problém však byl, že už byla tma a oni byli opilí, takže ji nemohli najít. „Vypadá to, že budeme muset přenocovat ve stodole, protože dál už fakt nedojdu." Zasmála se Amanda, „Tak na to se musíme napít." Opáčil Peter a oba si nalili vrchovatou sklenku.

Jakmile došli do stodoly, více jak půlka flašky už byla vypitá a na nich už to také bylo poznat. „Petere, podrbej mě na zádech." Zažadonila Amanda. „Jak poroučíte, paní." Opile odvětil Peter. „A Petere, kde jseš, já tě ani nevidím." Zapátrala rukou Amanda.

Na Petera narazila, avšak ztratila rovnováhu a oba upadli do kupky sena. „Brzdi, brzdi." Napomenul ji se smíchem Peter.

„Víš Petere, jseš vlastně strašně super." Přiznala se Amanda. „Ty jseš lepší, Am." Odvětil jí Peter.

„Mám nápad!" najednou ožila, „Pojďme si zahrát takovou hru." Začala. „Jakou prosimtě?" otázal se. „Každý řekne, co se mu na tom druhém nejvíce líbí." Zatleskala si Amanda. „Ajéje." Zhrozil se Peter. „Začínáš!" pobídla ho. „Je to opravdu nutný?" zaprotestoval. „To si piš." Zakřenila se a poplácala ho po rameni.

Peter se zhluboka nadechl, „Tak třeba ty tvoje krátký vlasy." Amanda se zatvářila potěšeně a prohrábla se v nich. „Vypadají strašně dobře, navíc tak nějak odráží tvoji nebojácnost." Uhnul zrakem. „Teď je řada na tobě." Po chvíli pronesl.

„Ták Petere, co bych na tobě vypíchla." Začala Amanda. „Kdybych řekla, že tvoje vlasy, tak by to vypadalo, že se opičím. Proto zdůrazním tvoje oči." Zasnila se Amanda, „Je v nich taková zvláštní síla, dokážou propichovat, ale když se otevřou, tak se v nich člověk může utopit, což je vlastně taky způsob smrti." Zasmála se, „Ale v tvém podání ten nejlepší." Amanda se k němu nahnula a Peter ji nechal. „To tajemno kolem tebe a všechno." Pokračovala Amanda a přibližovala se víc a víc.

„Tvoje smělost." Oplatil jí Peter a pohladil ji po vlasech. Amanda ho chytila kolem ramen. Hned vzápětí se jejich rty setkaly a Amanda prožila nejhezčí polibek ve svém životě.

Po chvíli se od sebe odtrhli. „Wau, pár jich mám už za sebou, ale tenhle s přehledem vyhrál první místo." Zašeptala. „U mě jsi vyhrála první místo už od začátku." Peter ji stále svíral v náručí. Amandě bylo příjemně, Peterova náruč pro ni skýtala pocit jistoty a bezpečí.

Tak moc, až se jí začaly zavírat oči. Peter si toho všiml a políbil ji na čelo: „Dobrou noc, krásko." A Amanda usnula.

Venku zářily hvězdy a bylo ticho. Ve stodole právě poklidně spali dva mladí lidé. Poté se rozednilo.