Cesta ke štěstí

Kapitola desátá: Konec?

Máte rádi dobré konce,

tak moc jako já?

Stromek, ať je sebehezčí,

Stejně opadá...

Amanda běžela jako o život. Věděla, že bude na místě asi o drahnou chvíli dříve, ale i tak utíkala. Nemohla přestat. Celou dobu jí v hlavě zněla Peterova melodická slova. Miluji tě. Při této vzpomínce se jí chtělo plakat, ale vždy se ovládla. Amando, soustřeď se, říkala si. Její vnitřní hlas však říkal něco jiného: Taky tě miluju, Petere...

Z pohledu Petera

Peter neochotně ponechal Amandu svému osudu, ale neměl jinou možnost. Mrzelo ho, že od ní takto odběhl, ještě v ten daný okamžik, ale musel jí to říct, jinak by si to v životě neodpustil.

Peter se k Terrencovi a Mirandě blížil více a více, ale stále byl ještě za clonou opadaných keřů. Po očku pozoroval, jak se s Mirandou procházejí po chodníku. Znenadání se však pár zastavil a Miranda rychle odběhla zpět do bytového domu. Peter věděl, že přichází jeho část.

Zhluboka se nadechl. V hlavě se mu ozval hlas Amandy „Petere, slib mi, že se ti nic nestane." Při tomto pomyšlení zatnul pěsti. Můžu ti slíbit, že mně se nic nestane, Am. Ale nemůžu to samé slíbit o tomhle parchantovi. Peterem projela vlna kuráže a vydal se Terrencovi naproti.

Jak k němu pomalu přistupoval, Terrence si ho všiml a škodolibě se usmál, „Bratranče, já věděl, že se ukážeš." Změřil si ho povrchním pohledem. Peter se musel přemáhat. Ještě ne, ještě nemůžu zaútočit, odříkával si tato slova jako básničku. Terrence si však jel svoje: „Stejně ti to trvalo, hošánku, myslel jsem, že až to zjistíš, tak za mnou hned naklusáš."

„Nejsem tak blbej, abych ti vlétl do pasti." Peter už to nevydržel a vyjel na něj. Sakra, moc brzy, zanadával si v nitru. Terrence přihmouřil oči a podle se uchechtl. „Jsi ztracený případ." Odplivl si na zem a vrána, zobající něco opodál, uletěla.

Zrovna v ten moment, co vzlétla, tak jako by se v Peterovi odstranila pečeť sebeovládání. Peter to nezvládl a začal na Terrence křičet: „Zabil jsi je! Chladnokrevně jsi je zabil!!!"

Jeho protivník se rozesmál. „Tady ho máme." Utrousil.

„Pokusil ses zabít mou sestru, pokusil ses zabít mě!" Peter se odmlčel, aby popadl dech. „Kolika lidem ještě hodláš ublížit, než budeš spokojen!" skoro mu tekly slzy vzteku. „Tak řekni něco, nebo z tebe vymlátím duši!" Peterovi se lámal hlas. Jeho bratranec však jen pokrčil rameny.

Peter nemohl uvěřit svým očím. Nemohl uvěřit, co za zvěrstvo má před sebou. Už se na něj chtěl vrhnout, když se mu v hlavě vybavil obraz Amandy. Najednou se mu osvěžila mysl, nesmím se nechat vyprovokovat, řekl si, díky Am.

Peter strnul na místě. Terrence ho pozoroval, „Nějak si zbrzdil bratránku," pokýval hlavou, „myslím, že je teď řada na mě." Pomalu se k Peterovi blížil. Ten byl tentokrát klidný a ani se nehnul z místa.

Jakmile se Terrence dostal do dostatečné blízkosti, potichu promluvil: „Teď vážně, Petere. Sleduj mě, nebo už mě nikdy nechytíš." Zašeptal a dal se na útěk. Peter chvíli stál na místě, než mu to došlo. On utíká, utíká, sakra, máme problém, jestli to holky nevyřídí včas, už nás nenajdou. Jenže já ho nemůžu nechat utéct. Co mám dělat? Peter se chytl za hlavu. Terrence se mu už málem ztratil z dohledu. Promiň Am, tohle bude asi ještě nebezpečnější, než jsme předpokládali. Peter vzdechl a vydal se následovat svého protivníka.