Láska z nenávisti - Larry Stylinson CZ

3

Vyšel jsem z domova a rovnou si to zamířil do obchodu. Koupil jsme si tam jen nějakou sušenku, zase takový strašný hlad nemám.

Rozešel jsem se do parku, kde se s Niallem mám sejít. Je tam jedna taková lavička, kde se už nějakou dobu scházíme.

Sedl jsem si na ní a sušenku si snědl. Přišel jsme sem hodně brzo, takže tady Niall bude až za nějakou dobu, ale alespoň ještě popřemýšlím.

Už jsme Nialla viděl, tak jsme se rozešel za ním.

„Ahoj" pozdravili jsme se.

„Půjdeme se projít, nebu zůstaneme tady?" zeptal se.

„Já bych se šel asi projít, co ty?"

„Jo, já souhlasím, tak jdem" souhlasil jsme s Niallovo názorem a tak jsme šli nějakou cestou parkem. Je dost velký.

„tak co si chtěl?" zeptal se Niall.

„Mamka mi dneska říkala, že by chtěla jet se Stylesovýma někam na dovolenou. Bude tam nejspíše i Harry, víš jak ho nechtějí nechávat doma samotného a já nevím, jestli tam mam jet taky, nebo ne" řekl jsme mu.

„Já bych to bral hned, podle mě by si měl jet, je to přece dovolená jako dovolená" řekl mi.

„Takže myslím, že mám jet?"

„Jasně, věř mi, užiješ si to"

„Ale mě se tam s Harrym moc nechce"

„Přece si kvůli němu nenecháš zničit dovolenou, ne? "

„Jo, máš pravdu, děkuju moc Nialle, jsi opravdu kamarád" řekl jsme a obejmul ho.

„Už jste to řešili i kdy pojedete a tak?" zeptal se.

„Jen řekla, že někdy teď, ale ostatní se rozhodne později" řekl jsem mu a potom už jsme od tohohle téma odbočili někam jinam.

---

Přišel jsem domů a hned jsem se vydal za rodičema abych jim řekl, že bych jel.

„Ahoj mami, ahoj tati, na tu dovolenou bych jel" řekl jsem jim.

„Dobře, tak za chvilku to pořádně domluvíme, sejdeme se tady všichni, tak potom taky přijď" řekl a mi mamka a tak jsme se vydal zase do svého pokoje, kde jsem si na sebe vzal kraťasy. Doma chodím skoro jen v kraťasech.

---

Dole jsem uslyšel dveře, tak jsem vstal od stolu kde jsem teď koukal na počítač a šel jsem dolů za ostatníma. Vlastně ani nevím kam pojedeme, ale bude to pořád dovolená u moře, na tom snad nemůže být nic špatného, nebo jo?

„Ahoj" pozdravil jsem všechny, protože si už tykáme.

Harry jen stál a koukal se na mě. Radši jsem rychle odvrátil pohled.

Sedl jsem si do křesla a poslouchal, o čem se teď baví. Mluvili o Maledivách, ale nejsou ty nějaké drahé?

„Co myslíš ty, Loui? Máš nějaké návrhy, kam bychom mohli jet?" zeptala se mě Anne.

„Já nevím, je mi to celkem jedno, hlavně že tam bude teplo a moře" řekl jsem a potom jsem byl zase potichu.

„On jede taky?" zeptal se Harry a celkem nechutí povytáhl obočí, ale tak, abych to viděl jenom já.

„Jo, pojedeme takhle všichni. Ještě uvidíme, jak budou pokoje" odpověděla mu na to zase Anne.

Harry se jen víc zabořil do sedačky a hrál na telefonu.

---

„Dobře, tak jsme shodnutí na Maledivách?" zeptala se moje mamka.

„Jop" odpověděla jí Anne.

„Dobře, tak se mějte, zítra se uvidíme" rozloučili se všichni a poté odešli.

„Kdy že se kam pojede?" zeptal jsem se hned po co se zavřeli dveře.

„Lou, mohli si alespoň poslouchat abys věděl, jestli se ti tam bude vůbec líbit. Pojedeme na Maledivy a odlétáme v pátek" řekl mamka po tom co protočila očima.

„dobře" řekl jsem a odešel jsem nahoru do pokoje.

Je už dost pozdě, tak jsem se vydal do sprchy. Netrvalo to dlouho a po sprše jsem si jen lehnul do postele, kde jsem usnul.

---

Probudil jsem se díky budíku a hned na to jsem zamířil do koupelny.

Myslím, že moje školní ráno už znáte, tak rovnou přeskočíme na to, co bylo po škole.

---

Přišel jsme domů a hned mi mamka říkala, že zase přijde Harry. Dnes ale budeme u mě v pokoji, protože dole zase budou rodiče řešit svoje věci a my alespoň nebudeme muset předstírat kamarádství.

Uslyšel jsem zezdola dveře, tak jsem jen čekal, kdy mi do pokoje vtrhne Harry. Ani to netrvalo dlouho a už ležel na půlce mojí postele. Radši jsem si sedl ke stolu a dělal jsem úkol do školy. Nevšímali jsme si jeden druhého.

Jen jsem si po dodělání úkolu lehl na postel co nejdál od něj a projížděl jsme věci na telefonu.

Jednou jsem na něj hodil očko, ale on si toho hned všimnul.

Hned když si toho všimnul, tak z něj vypadlo něco jako „nečum na mě".

Den odletu

Dnes je ten den D, kdy odletíme na Maledivy. Vlastně jsme ani neřešili pokoje, ale tak to rodiče snad nějak vyřešili.

Balím si teď do kufru už jen poslední věci, jako je kartáček na zuby a hřeben. Přece jen za půl hodiny máme být v autech a vyjíždět na letiště. I se celkem těším, na dovolené jsme celkem dlouho nebyli.

„Lou! Za chviličku ať jsi dole!" volal na mě mamka zezdola. Hodil jsme tam tedy poslední věci a běžel jsem i s kufrem dolů. 

„Ukaž, dám ti to do auta" řekla mi a vzala si ode mě tan kufr.

„Mami, měl bych brát kufry já tobě, ne ty mně" řekl jsem jí.

„Prosím tě, to neřeš" řekla mi a donesla ho do auta sama. sedl jsem si dozadu do auta a hned si nasadil sluchátka. Ještě že na letiště jedeme jinýma autama, jinak bych to s Harry tak dlouho nevydržel, protože počítám s tím, že budeme si sedět vedle sebe v letadle. Teda já bych to vydržel, ale on ne.

Dojeli jsme až na letiště a tam už jsme se potkali s Harrym a jeho rodiči. 

„Kluci, dáme vám místa vedle sebe, žejo?" zeptali se rodiče. 

„Umm, jo, proč ne" řekl jsem, protože se Harry odpovědi moc neměl. 

Urychleně jsme koupili letenky a šli se odbavit a ty další věci. 

Když jsme seděli v letadle, Harry mě pustil k okýnku, což jsem nečekal, ale byl jsem spokojený.

Překvapivě jsme celou dobu jen mlčeli, ale taky to asi bylo kvůli tomu, že za námi seděli rodiče a mohli by cokoliv slyšet. Radši jsme jen mlčeli a každý poslouchal písničky ve svých sluchátkách.

Po pár hodinách letu jsme byli tam. 

„Tak jsme se dohodli, že budete mít pokoj společný a my si potom vezmeme další dva. Tak jdeme a recepsci pro klíče, abychom se hned ubytovali a potom mohli jít na večeři, která za chvilku bude" řekla moje mamka a já jsem mohl jen přikývnout. 

Na recepci jsme si vyzvedli svoje klíče a šli na pokoj. Klíče měl Harry, tak jsem za ním musel skoro běžet, abych mi neutekl a já se tady neztratil. 

Šli jsme po schodech, které jsem bral po dvou a byl jsem rád, že jsem nespadl nebo se nějak jinak neztrapnil.

Došlo jsme k pokoji číslo 124 a Harry ho odemkl. Vešel dovnitř jako první a já hned po něm.

„To si děláš prdel" vyšlo z Harryho. Nevěděl jsem co se děje, protoźe jsem přes něj neviděl.