Láska z nenávisti - Larry Stylinson CZ

4

Den odletu

Dnes je ten den D, kdy odletíme na Maledivy. Vlastně jsme ani neřešili pokoje, ale tak to rodiče snad nějak vyřešili.

Balím si teď do kufru už jen poslední věci, jako je kartáček na zuby a hřeben. Přece jen za půl hodiny máme být v autech a vyjíždět na letiště. I se celkem těším, na dovolené jsme celkem dlouho nebyli.

„Lou! Za chviličku ať jsi dole!" volal na mě mamka zezdola. Hodil jsme tam tedy poslední věci a běžel jsem i s kufrem dolů. 

„Ukaž, dám ti to do auta" řekla mi a vzala si ode mě tan kufr.

„Mami, měl bych brát kufry já tobě, ne ty mně" řekl jsem jí.

„Prosím tě, to neřeš" řekla mi a donesla ho do auta sama. sedl jsem si dozadu do auta a hned si nasadil sluchátka. Ještě že na letiště jedeme jinýma autama, jinak bych to s Harry tak dlouho nevydržel, protože počítám s tím, že budeme si sedět vedle sebe v letadle. Teda já bych to vydržel, ale on ne.

Dojeli jsme až na letiště a tam už jsme se potkali s Harrym a jeho rodiči. 

„Kluci, dáme vám místa vedle sebe, žejo?" zeptali se rodiče. 

„Umm, jo, proč ne" řekl jsem, protože se Harry odpovědi moc neměl. 

Urychleně jsme koupili letenky a šli se odbavit a ty další věci. 

Když jsme seděli v letadle, Harry mě pustil k okýnku, což jsem nečekal, ale byl jsem spokojený.

Překvapivě jsme celou dobu jen mlčeli, ale taky to asi bylo kvůli tomu, že za námi seděli rodiče a mohli by cokoliv slyšet. Radši jsme jen mlčeli a každý poslouchal písničky ve svých sluchátkách.

Po pár hodinách letu jsme byli tam. 

„Tak jsme se dohodli, že budete mít pokoj společný a my si potom vezmeme další dva. Tak jdeme a recepsci pro klíče, abychom se hned ubytovali a potom mohli jít na večeři, která za chvilku bude" řekla moje mamka a já jsem mohl jen přikývnout. 

Na recepci jsme si vyzvedli svoje klíče a šli na pokoj. Klíče měl Harry, tak jsem za ním musel skoro běžet, abych mi neutekl a já se tady neztratil. 

Šli jsme po schodech, které jsem bral po dvou a byl jsem rád, že jsem nespadl nebo se nějak jinak neztrapnil.

Došlo jsme k pokoji číslo 124 a Harry ho odemkl. Vešel dovnitř jako první a já hned po něm.

„To si děláš prdel" vyšlo z Harryho. Nevěděl jsem co se děje, protoźe jsem přes něj neviděl.

Nic jsem neříkal a snažil jsem se se alespoň podívat přes jeho rameno, co se děje.

Vešel přímo do místnosti a já jsem konečně viděl, co je takový problém. Byla tam jen jedna postel, a to manželská.

„Udělej si to jak chceš, já spím na posteli" řekl mi. Jasně, udělám si to jak chci. Normálně bych to šel řešit i s mamkou, ale teď to zkusím nějak vyřešit jenom s ním. Nemůžu se ho pořád jenom bát.

„Ale vždyť bychom se na tom vyspali oba, ne?" řekl jsem, ale celkem jsem se bál jeho reakce. Už dlouho jsem mu neřekl delší větu než tohle.

„Nebudu s tebou spát v jedný posteli, takže máš smůlu" řekl mi. Asi jsem ani nečekal, že by řekl něco jako "jo, jasně, máš pravdu, budeme spát na té jedné posteli vedle sebe".

Teď jsem si uvědomil, že za mamkou ani jít nemůžu. Mamky si stále myslí, že jsme nejlepší kamarádi.

Ještě to tady projdu a vymyslím, kde budu spát.

Položil jsem svůj batoh na zem a šel do dveří které vedly hned z ložnice.

Byla tam krásná koupelna s vanou, i se sprchou. Bylo to hezké.

Ještě tam byla jedna místnost. Otevřel jsem dveře a byla tam místnost se skříněmi a taky tam bylo jedno křeslo. Asi vím, kde budu spát.

Do skříní si potom dám svoje oblečení, jestli to Harry nezabere dřív než já.

Vzal jsem si kufr a donesl ho do té místnosti s křeslem. Vyvalil jsem si pár základních věcí co budu potřebovat a jinak jsem tam ale nechal místo Harrymu.

Někdo ťukal na dveře, tak jsem šel otevřít, protože je klika jen z vnitřní strany.

„Ano, mami?" zeptal jsem se, když jsem otevřel.

„Za chvilku bude oběd, tak se připravte, abychom tam šli všichni společně. Půjdem tam všichni společně jen dneska, potom tam budete moct chodit kdy chcete" řekla mi. Snad ji Harry slyšel.

„Dobře" odpověděl jsem a ona odešla.

„Slyšels mojí mamku?" zeptal jsem se Harryho.

„Slyšel, nejsem debil" řekl a dál se na posteli věnoval svému telefonu.