Vlčí vytí

2. Kapitola

Vydala jsem se tou nádhernou loukou plných květin. Bylo tu příjemně a vydržela bych tu být denně, ale zůstat tu nemůžu.

v dálce jsem uviděla stát partu psů a byl tam dokonce i jeden vlk, ale vypadali dost silně, takže jsem se přikrčila do velké trávy a doufala, že mě neuvidí.

O něčem si povídali, ale já byla dost daleko, takže jsem jim nerozuměla.

Vlk, co tam jen mlčky stál a poslouchal se koukl mým směrem a vypadalo to, že si mě všiml, ale nic neudělal jen se díval mm směrem.

Jeden ze psů, pravděpodobně jejich vůdce se nejdřív koukl na vlka, ale když zaregistroval, že ho nevnímá a dívá se na mě, otočil se též mý směrem. Něco ostatním zašeptal a rozeběhli se za mnou.

Neváhala jsem ani sekundu a rozeběhla jsem se zpátky do lesa a doufala, že  se jim ztratím.

Kličkovala jsem mezi stromy a zastavila. Psi ani vlk nikde. Oddechla jsem si a byla šťastná, že jsem je setřásla. Otočila jsem se a vidím, že stojí naproti mě a ďábelsky se usmívají.

,,Opravdu sis myslela, že nás setřásneš? Známe to tady nazpaměť a taky známe ty nejlepší zkratky, takže nám opravdu nikdo neuteče." Řekl jeden ze psů. ,,Radši mi pověz, co po mě chceš!" Zavrčela jsem na něj nepřátelsky. ,,Si vlk a-" Nestihl doříct pes. ,,Aha? To jsem nevěděla! Díky, že si mi to řekl!" Řekla jsem ironicky. ,,A NIKDO mi nebude skákat do řeči!" Zavrčel a cvakl před mým čenichem. Trochu jsem se lekla, ale dál jsem to neřešila.

,,Vlky mi zabíjíme, tenhle je k ničemu, ale dobrý sluha to je." Řekl bílý pes. ,,Kdo tu má hlavní slovo?!" Zavrčel  na něj vůdce skupiny. ,,Omlouvám se Alfo." Sklonil pohled bílý pes a neodvážil se ho zpátky zvednout.

,,Teď k tobě." Otočil se na mě. Já jen těžce polkla a čekala, co z něj vyleze.

,,Nikdy jsem tě tu neviděl, co tu děláš a odkud jsi?" Zeptal se mě a snažil se mluvit kamarádským hlasem. ,,Byla jsem členka smečky, která byla tam, ale zastihl je oheň, ale já už byla na cestě sem." Snažila jsem se mluvit méně vyděšeně, ale nešlo mi to. ,,Budeme tě muset zabít." Řekl vůdce malé smečky. ,,To proč? Já se nenechám!" Zavrčela a probodávala jsem ostatní zlým pohledem.

Vůdce po mě skočil, když jsem to nečekala a povalil mě na zem. Měl velkou sílu, takže mě lehce odhodil. Zase se ke mě blížil, ale já se nemohla hnout, byla jsem v šoku.

Chtěl mě zase odhodit, ale ta něj skočila jedna vlčice a srazila ho k zemi a varovně zavrčela. Všichni se stáhli, dokonce i vůdce a prchali pryč.

,,Jsi v pořádku?" Podívala se na mě vlčice. ,,o můj! Já tě znám jen pár sekund a už závidím! Máš nádhernou srst a ty modré oči! Štíhlá postava! Elegantní výraz!" Říkala a dívala se na mě úžasem. ,,Děkuju, ale však ty jsi taky hezká a oči máš též krásný!" Oplatila jsem jí. ,,Žluté oči nesrovnávej z modrýma! A jinak, jak vypadají tvoji rodiče a sourozenci?" Vyptávala se mě na zbytečný otázky. ,,No-" Začala jsem, ale hned jsem se zastavila.

Chvíli se na mě zvědavě dívala, ale potom řekla. ,,To je jedno! Moje maminka má hodně tmavě hnědou srst a jmenuje se Ari a můj tatínek je bílý a má černou skvrnu na hrudi a modré oči. Moje sestra je celá bílá a má oči žluté a jmenuje se Freya, můj bratr je úplně stejný jako já, ale má jizvu přes oko a já nemám špičku ocasu, takhle nás jedině odhadneš, kdo je kdo a můj poslední bratr, který se jmenuje Ricky je bílý a má černé skvrny po těle a má jedno oko zelené a jedno modré." Dořekla popadávala dech. ,,A jak se jmenuje tvůj táta a ten brácha, co má jizvu přes oko?" Zeptala jsem se, i když mě to moc nezajímalo. ,,Můj táta se jmenuje Amigo a bratr Jack. mimochodem, já jsem Jackie." Dořekla s úsměvem. ,,Jsem Kelia." Řekla jsem bez emocí.