Vlčí vytí

3. Kapitola

Nikdo tu nestál. Přišlo mi to divné a to vytí bylo otravné a bolela mě z toho hlava. Vždycky, když jsem otevřela, tak jsem nic neviděla jen tmu.

,,Kelio, copak to je za mrtvolku." Promluvil na mě nějaký hlas. Otočila jsem se na něj a otevřela oči, ale fakt jsem nic neviděla. Začala jsem zrychleně dýchat a byla jsem strašně zmatená.

,,hej! Uklidni se!" Řval na mě ten hlas a já se snažila se zklidnit.

,,Tak ještě jednou, co je to za mrtvolu a proč v těch očích nemáš nic?" Promluvil.

,,Cože?!" Vyjekla jsem a ještě více jsem začala popadávat dech. 

,,No.." Začal, ale nenašel správná slova, takže radši zavřel tlamu a díval se na mě.

,,Nikoho jsem nezabila a nevím, můžeš mi říct s kým mluvím?" Zeptala jsem se ho po chvíli a snažila se zaostřit zrak, ale nešlo to.

,,Rick a v očích nemáš nic. Máš je černé jako tvůj kožich ani na tvém kožichu není špetka bílého odstínu." Řekl a podle hlasu vyzněl jako kdyby se bál.

,,děláš si srandu?" Zeptala jsem ho.

,,Uhm, jo dělám teda ty oči máš fakt černé a kožich je stejný." Odpověděl a mě se ulevilo.

,,Kde je vůbec Jackie?" Ptal se po chvíli trapného ticha.

,,To netuším. Někam zmizela. Uslyšela nějaké to vytí a odběhla pryč." Odpověděla jsem mi klidně, ale pořád se mi zdálo divné, že na to věří. Sice to vytí jsem slyšela taky, ale nechápu, co to má znamenat.

Rick ani po pár minutách neodpovídal a přišlo mi to divné.

Najednou po pár sekundách po mě někdo skočil. Neváhala jsem ani vteřinu a zaútočila na vetřelce.

,,Kelio! Co to děláš? Však ho zabiješ!" Řvala na mě Freya.

Přestala jsem útočit a otočila jsem se za hlasem. Už se mi konečně podařilo plně otevřít oči a viděla jsem, sice rozmazaně, ale aspoň něco.

,,Dobře nebudu to řešit. Každopádně, ke je Jackie?" Ptala se Freya a pořád se na mě dívala, jak na vraha.

,,Nezabila jsem jí! Ani jsem nezabila tohohle vlka, co tu leží!" Začala jsem na ní řvát.

,,Nechceš se uklidnit?" Zařval na mě Rick a měl naštvaný hlas.

Já jsem se jen naštvaně otočila a odešla pryč. Tenhle den je nějaký divný. Pomyslela jsem si.

Našla jsem si nějaké místo poblíž malého potůčku a začala přemýšlet, ale hned jsem usnula.

Objevila jsem se před nějakou cestou a přes ní začali pobýhat různá zvířata, která vypadali dost děsivě a vydávali divné zvuky až skoro strašidelné.

Za mnou jsem uslyšela kroky, ale já se nemohla hnout. Zastavili.

,,Zdravím Kelio." Ozval se hlas za mnou.

Zůstala jsem nehybně stát a koutkem oka jsem pozorovala černou postavu vlka, jak kolem mě prochází.

Stoupl si přede mě. ,,Je mi tě líto.. Celý život ti lhali, ale teď ti povím celou pravdu." Řekl a podíval se na mě, jestli s tím vůbec souhlasím.

,,Jak to víš, že mi lhali?" Vykoktala jsem ze sebe. On jen sklopil zrak a pověděl. ,,Protože jsem ti lhal i já."

Jen jsem na něho upřeně zírala a čekala, co dalšího řekne.

,,Zabil jsem tvojí mamku a neprávem vyhnal ze smečky. Tvé sourozenci byli zabiti Amigem." Dořekl, ale cítila jsem, že ještě něco na srdci má.

,,Kdo zabil mého otce?" Zeptala jsem se ho a dívala se na něj vražedným pohledem.

,,Tvůj otec žije." Odpověděl a zadíval se do mých očí.

,,Kde ho najdu.." Řekla jsem šeptem a doufala jsem, že to bude vědět, ale moc jsem na to nesázela.

,,Kelio... Hledej a najdeš. Musíš si ho najít sama." Řekl ten vlk a mně se začínal mizet z dohledu.

Vzbudila jsem se. Všichni u mě stáli a čekali až se vzbudím, ale já se na ně ani nepodívala a rozeběhla jsem se za nosem. Něco mě tam lákalo.

Vyběhla jsem z jejich území a běžela tou nádhernou loukou. Potom pískem a nakonec jsem proběhla lesem, kde stály ty psy, ale nepostřehly mě, jak rychle jsem

Doběhla jsem před první les a začala se rozhlížet. Nikoho jsem ti neviděla, tak jsem se chtěla otočit, ale já se spíše otočila na tu cestu, která vede do tábora smečky. Pamatuji si, když tam byl ten oheň, ale něco mě tam pořád vedlo, takže jsem se rozhodla si to prozkoumat.

Cesta byla plná bahna a špatně se mi po něm chodilo, ale rozhodla jsem se tam jít, tak to přece měnit nebudu.

Kolem mě proběhl jeden vlk a já se za ním hned rozeběhla. Někoho mi připomínal a já chtěla zjistit koho.

Ten vlk se na mě otočil a zastavil. Čekal než k němu doběhnu.

Zpomalila jsem a pomalu jsem se k němu přibližovala. Zastavila jsem u něho a probodávala jsem ho pohledem.

,,Zase se potkáváme Kelio.." Řekl vlk a já hned věděla o koho se jedná. 

Tak jo. Prvně se chci omluvit za mou neaktivitu a s vydáváním to teď bude složitější. Taky nestíhám psát a moc se na to nedokážu soustředit, takže další kapitola nevím, kdy vyjde.

Mám pár kapitol v konceptu, ale s nimi nejsem až tak spokojená, abych si je dovolila zveřejnit. Nesedí mi to moc do tohohle příběhu a i tuhle kapitolu jsem musela předělat.
Budu se snažit vydávat častěji, ale nic neslibuji.

Děkuji všem, co to dočetli až sem a snad to přežijete.