Tam, na kraji lesa |FF KEJMR| Gejmr&Kelo [DOKONČENO]

•12. kapitola•

Poté co Kelo odešel zůstal jsem sedět na posteli jako opařený. Kelo vůbec nevěděl co mi Lukáš udělal - nebo spíš mi to nevěřil protože mu Lukáš asi navykládal něco uplně jinýho. Ale z přemýšlení mě vytrhla rána. Vstal jsem z postele a šel se podívat co to bylo. Nic jsem nenašel ale jakmile jsem zavadil pohledem o okno, viděl jsem Kela jak jde s Lukášem směrem do jednoho baráku. Chtěl jsem za ním hned jít ale potom mi došlo že by to stejně k ničemu nevedlo.

Nevěděl jsem co mám dělat. Lukáš přesvědčil Kela že všechno co se o něm povídá jsou lži a Kelo mi nevěřil. Možná bych mohl Kelovi zkusit zavolat- teda pokud si nenechal mobil u mě.

Popadl jsem mobil co ležel na stole kousek ode mě a rychle vytočil Kelovo číslo. Telefon sice zvonil ale nikdo neodpovídal. Zkusil jsem to ještě jednou a tentokrát to Kelo zvedl ,,Gejmr, už mi nikdy nevolaj, Lukáš mi o tebe povedal pravdu. Už viem že si ma chcel len nejako zneužiť. Už viem že tí na mne nezáležalo. Už viem že by si mi nikdy nepomohol. Už viem že si ma nikdy nemiloval. Nikdy! Len si to celé predstieral. Nemám ťa rád a už mi nikdy nevolaj! '' a zavěsil.

Byl jsem v šoku protože tohle jsem od Kela nikdy nečekal. Začal jsem brečet. Co mu to k sakru Lukáš navykládal? Co když mu Lukáš něco udělá? Co když mu udělá to, co mi před pár lety udělal Lukáš mně? Já.. já Kela pořád miluju a nikdy ho milovat nepřestanu ale on... dal bych za něj cokoliv.

Nevím kdy jsem usl protože ráno jsem se probudil na podlaze vedle gauče a opodál se válela už prázdná flaška od vodky. Nejdřív jsem netušil kde jsem a co se stalo ale potom jsem si vzpomněl na realitu- Kelo odešel někam s Lukášem a já se snažil odtrhnout od reality tím že do sebe naleju vodku. Očividně na mně včerejší dávka alkoholu zanechala následky protože při pokusu se postavi na nohy jsem akorát zavrávoral a spadl zpátky na zem. Po asi čtyřech nepodařených pokusech se postavit na nohy a nespadnout jsem se na to vykašlal a prostě si lehl zpátky na podlahu a zavřel oči.

Když jsem se probudil ležel jsem pořád na podlaze. Postavit se na nohy mi tentokrát nedělalo problém ale bylo mi špatně od žaludku, bolela mě hlava a asi 2 hodiny jsem strávil u záchodové mísy nebo u kýblu. Ne, na chlastání fakt zvyklej nejsem. Po tom co mi bylo líp jsem zašel do ložnice- kde na stolku vedle postele pořád ležel talíř s jednou nedojezenou palačinkou. Měl jsem hlad takže mi bylo jedno že je palačinka studená a oschlá. Když jsem byl asi v polovině palačinky zazvonil mi mobil. s palačinkou v ruce jsem se vydal do obýváku za mobilem. Naklonil jsem se na obrazovku abych viděl kdo mi volá- Kelo. Kelo! Nasoukal jsem do sebe zbytek palačinky a zvedl mobil.

,,Ano Kelo?'' řekl jsem do telefonu div že jsem se tou palačinkou nezadusil ,,Gejmr prosím príď do toho červeného baráku, kúsok od teba, 2. poschodie, byt hneď napravo. '' zašeptal do telefonu ,,Kelo co se děje?'' zeptal jsem se zmateně ,,Proste príď rýchlo Lukáš ma-'' víc už jsem neslyšel.

Vzal jsem mobil a utíkal směrem kde mi Kelo řekl. Před budovou jsem se zastavil. Nemá smysl tam jít sám Lukáš by mě určitě přepral. Vzal jsem mobil a zavolal policii, za chvíli by tu měli být. Po chvilce čekání jsem uviděl v dálce policejní auto. Auto zastavilo a vystoupili z něj 2 policajti kteří se mě na něco zeptali a šli nahoru po schodech až do 2. poschodí. Šel jsem za něma a když jsem přišel do místosti kde byl Lukáš u kterého už byli policajti, viděl jsem v rohu místnosti skrčeného Kela. Přiběhl jsem k němu ,,Není ti něco? Jsi v pořádku?'' zeptal jsem se starostlivě ,,Jo, som v pohode neboj.'' Chytil jsem Kela pevně za ruku a šli jsme ke mně domů.