Éra černookých

ČTVRTÁ

Naše čtyřčlenná četa se dostaví do atria, kde už je osmičlenná četa ze Západního týmu a Lorcan - ředitel FORNu tady v Irsku a adoptivní otec v jednom. Vedle něho postává Tyris a Emmerich. Lorcanovu tvář svírají vrásky, které se vytvořily kvůli svízelné situaci v Monei. Nakonec si vymění pár slov s našimi kapitány a odejde zřejmě do své pracovny. Tyris chvíli zůstane s Emmerichem.

„Kdo myslíte, že to udělal? Černoocí?" zeptá se Glory.

„To je blbost," odbyde ji Darien ostře. „Černoocí tě roztrhají na kusy a rozhodně se s tebou nebudou párat, aby tě dotáhli až do kostela a zapálili."

Musím mu dát za pravdu. Tohle opravdu nedělají.

„Všimli jste si toho?" Jason celou dobu stojí se založenýma rukama a upřeně sleduje našeho kapitána.

„Čeho?"

„Byli postřílený."

A další fakt. Černoocí nevyužívají zbraně nebo jsme je alespoň nikdy neviděli. Většinou jsou bez ničeho a bohatě si vystačí s během a silou, kterou oplývají až až.

„Proč by tohle někdo udělal?" zamumlám spíše pro sebe.

„Třeba to byl magor," pokrčí rameny Darien. „Hodně lidí se z toho všeho zbláznilo, takže vzal prostě pistol a bum." Nezapomene nám předvést názornou ukázku onoho bum.

„Tak jo děcka. Rozpustíme to," zahaleká na nás Tyris.

„K čemu jste dospěli?" zeptá se Jason.

„Buď to byli vykořisťovatelé nebo nějaký magor."

„Co jsem říkal," ozve se Darien.

„Nemyslím si, že je někdo okradl," namítnu.

„Takže zbývá ten magor."

„Jdu spát," oznámí Glory.

Zajímalo by mě, jestli Glory opravdu dokázala usnout, protože já měla problém. Nemohla jsem vytěsnit z hlavy ten obraz. Mrtvé oči, bezvládná těla na sobě. Z těch všech mi nejvíc uvízla v paměti matka s dítětem v náručí. Byla střelena do zad, když chránila své dítě. Malou holčičku.

„Panebože Suze, co to máš na ksichtě?" dožene mě venku Tyris. Zrovna mám v plánu jít běhat, abych zahnala špatné myšlenky. Naspala jsem asi tři hodiny.

„Co tím myslíš?" zatvářím se nechápavě a sáhnu si na obličej.

„Vypadáš jako panda. Spala jsi vůbec?"

„Šlo to hodně těžko," přiznám.

„Taky jsem na to myslel."

„Co s tím Lorcan udělá?"

Tyris pozdraví pár lidí kolem. „To nevím. Říkal, že se musí s někým poradit."

„Půjdeš běhat se mnou?"

„Jasná páka."

___________________________________________________
 

Měl obrovské štěstí, když přijela i její jednotka. Byl to risk, protože vážně nevěděl, kdo se z té směšně organizace objeví. Když ji uviděl, jak běží z lesa na prostranství, poklepával si imaginárně na rameno. Jo, jsi pašák.

Musel ji vidět. Bylo nutné si připomenout tu tvář, kterou vídával a ujistit se, že je to ta správná. A byla.

Sledoval ji, jak se dívá do všech koutů a hledá nějaké přeživší. Nebyla jiná možnost. Bylo potřeba uvolnit svou sílu a utlumit své emoce. Musel ji vylákat ven. A povedlo se. Jedině ona mu dá odpovědi, které tak moc potřebuje.