Éra černookých

DRUHÁ

I když jsme vojáci, tak naší povinností je sebevzdělávání, tudíž zde máme vyučování. Je to stejné, jako kdysi. Tři dny v týdnu máme většinou čtyři předměty a další dva po tréninku. Nebo naopak. Každý máme individuální plán, takže si sami za sebe můžeme navolit vyučovací dny. Není možné, aby se někdo flákal, jelikož při příchodu se dělá samozřejmě docházka. Předměty mají určené počty hodin, které musíme nadělat. V případě, že se objeví nějaká mise, jsme uvolněni a nic nemusíme dohánět. Někdy nám dokonce dají i volno, jelikož některé mise jsou pracné jak fyzicky, tak psychicky.

Co se týče vyučujících předmětů, tak se od starého systému moc neliší, až na pár výjimek jako teorie vojenství, zbraně a munice, geografie, vojenská strategie, bojová technika, první pomoc a další. Tělocvik jsme měli také, ale nešlo o fyzičku - od toho tu máme tréninky, nýbrž o týmovou spolupráci. Takže když jsem byla mladší, v jednom kuse jsme hráli nějaké společenské hry, které jsem přímo nenáviděla. Míčové byly nejhorší, protože mi nikdy nešly. Myslím, že kdyby někdo udával medajle za dostání míčem do hlavy - nebo jiné části těla, měla bych jich už tucet zlatých.

Jelikož patřím do staršího ročníku, zbyly mi jenom jazyky, teorie vojenství, biologie, zbraně a munice. Mezi volitelné předměty jsem si zvolila kartografii, anorganickou chemii a kombinovanou taktiku zbraní. Pak jenom trénuji.

Dneska je středa, takže první hodinu máme biologii - kterou už mám za sebou a druhou jazyky. Rozdělujeme se do několika skupin, protože se tu vyučuje španělština, němčina, francouzština, čínština, ruština a severogermánské jazyky. S Tyrisem chodíme na norštinu. Ironií právě je, že oba pocházíme zřejmě z Norska. Dále jsou tu povinné jazyky irština a angličtina.

Právě teď jdu na angličtinu, na kterou navazuje hned irština. A čtvrtou hodinu mám anorganickou chemii. Nakonec mě čeká odpolední trénink až do šesti. Zní to náročně a taky, že to náročné je. Ale musíme vzít v potaz to, že tohle všechno je pro naše bezpečí.

Vejdu do třídy, kde se pár hlav otočí ke mně a zůstanou zírat, dokud si nesednu do lavice, nevytáhnu učebnice a hlavní - dokud nepřijde Tyris, jenž každého z nich sjede pohledem, který jasně říká, ať si hleděj svýho a mě nechají na pokoji. Vždycky to zabere.

Lavice máme po šesti, tudíž většinou sedím někde natisklá u okna, abych nebyla vidět. Učebny jsou rozlehlé a vejde se sem kolem čtyřiceti lidí, takže je docela šance, že se ztratím.

„Proč si to necháš líbit? Měla by sis tady udělat respekt!" Posadí se Tyris vedle mě.

„Jaký respekt?"

Tyris si povzdechne. „Když na ně zařveš, stáhnou se. Zkus to někdy."

„Ale já nemám potřebu řvát," zamumlám a obrátím se k oknu. „Nemám ráda řev."

„Chce se mi z tebe brečet," zafňuká a vytáhne si učebnice. V jedné začne rychle listovat. Jak ho znám, tak teď dohání látku, na kterou se včera vykašlal.

Do třídy vstoupí náš Jason, za ním Darien a dalších šest kluků - jeden z Jižního týmu, dva ze Západního a zbylí ze Severního.

„Poručíku Fossene," zacvrliká Jason u Tyrise. „Nechte tu látku, už ji nedoženete."

„Á, mlč," zagestikuluje Tyris rukama, jako by odháněl otravný hmyz. Vstane a s učebnicí se začne procházet po třídě. Jeho místo obsadí Jason. Znovu pohlédnu z okna, protože mi je jasné, že jsem tu jako páté kolo u vozu.

„Zase jsi tak chladná, Suze!" Překvapeně se otočím. Jason nasadí výraz alá nakopnuté štěně. Jeho mahagonové vlasy vypadají, že delší dobu neviděly hřeben. 

„Cože?"

„Jo, ten tvůj postoj. Ty mě nemáš ráda!"

„Já... cože?" Opravdu jsem zmatená. Vím, že se Jason takhle chová většinou ke všem, ale že zrovna ke mně?

„Dělám si srandu," poplácá mě po hlavě. „Chceš sušenku? Na snídani jsem si jich vzal trochu moc."

Rozhlédnu se. Tyris pořád chodí sem a tam, Darien znuděně sedí na lavici vedle a ti ostatní kluci se baví mezi sebou. Nevypadá to, že si ze mě chtějí utahovat.

Vezmu si nabízenou sušenku. „Děkuju."

Abych to uvedla na pravou míru. Ano, jsem kolektivem velmi neoblíbená. Jsem ta divná anebo protekční spratek, i když to není pravda. Lorcan adoptoval i Tyrise a toho mají všichni rádi. Možná je to od té doby, kdy...

„Hele, Suze!" vyhrkne Jason a tím mě vytrhne z myšlenek. „Slyšela jsi, co se včera stalo Elisse?" A pak začne vesele vyprávět, jak naší ryšavé francouzské hlavince, která se sápe Walterovi na post, někdo ukradl ze sprch věci na spaní a osušku. Popravdě moc nevnímám, co mi Jason dalšího říká, protože celá zářím nad tím, že se  se mnou vůbec baví. Není to tak, že by mě snad ignoroval, jako to dělají většinou Darien nebo Glory, ale tentokrát se baví, jako bysme byli nejlepší přátelé. Jsem tak šťastná!

Celý den se mi rázem zlepší a připadám si jako v oblacích.

„Můžeš se přestat tak debilně usmívat?" vyjede k večeru na mě Darien, když se vracíme ze společného tréninku.

Sice se v týmech najdou tací, co spolu nesympatizují, ale rituálem je, že týmy se snaží být co nejvíce spolu. Přeci jenom jsou jednotka, která se o své členy musí starat a chránit je. No, a náš tým je asi výjimka, jelikož tohle je snad poprvé za tenhle měsíc, co jsme se takhle sešli. Určitě to byl Tyrisův záměr, protože nás všechny zahnal do kouta.

Ale nemůžu si stěžovat. Náš tým je jinak skvělý, co se týče misí, které vždy a včas řádně dokončí bez nějakých trhlin.

„Já se tvářím normálně," zaprotestuju zcela zbytečně. Má pravdu. Už mě bolí ústa, jak jsou furt roztažená v úsměvu.

„Je to otravný," zabručí. „Ty jsi otravná."

„Nežárli, Dari," poplácá ho Jason po zádech a jmenovaný vztekle setřese jeho ruku. Darien Farrell je dobrý střelec a bojovník, ale jeho povaha stojí za starou bačkoru. Je věčně nespokojený, drzý a výbušný. Hlavně se rád dostává do potyček s ostatními týmy. 

Oproti tomu Glory Dowson je strašnej flegmouš. Je to náš medik, ale zároveň aktivní záloha. S granáty to umí celkem slušně, jen bojů na blízko se vyhýbá. A Jason Rivers je náš takový vysmátý maskot. Jde mu stopování a má dobré strategické myšlení.

Všimnu si, jak Glory nenápadně pokukuje po Jasonovi. Je mi jí líto. Jason totiž vůbec netuší, která bije.

Když jsem předtím mluvila o potyčkách, tak zrovna před námi se do sebe pustil Jižňák a Severák. Nikde nevidím Waltera, Adeline nebo Elissu. Hlavními aktéry jsou Adriaan Vos, Steven O'Leary a Roscoe Wisdom. Joo, s těmi se pere i Darien, kterému se mimochodem napnuly svaly na pažích.

"Opovaž se," sykne Tyris varovně a nasměruje Dariena do chlapeckých sprch. Jason je se smíchem následuje a my s Glory zůstaneme stát vedle sebe. Jako tupci čučíme na hlouček kluků, co se mezi sebou mydlí.

"Idioti," uleví si Glory a pomněnkovýma očima sleduje, jak se sbíhají lidi z dalších týmů. Walter si prorazí cestu davem a ječí po svých Severních, zatímco Caleb Emerson, poručík Jižního týmu, se s úšklebkem pochechtává a zároveň odtrhává své nevychovance. 

Nakonec celé představení skončí tím, že se objeví samotný Lorcan a všem rozháže tresty v podobě úklidu sprch, jídelny a tak dále. Holt měli smůlu, že zrovna procházel kolem. 







Zdravím,

chtěla jsem se zeptat, zda vám vyhovuje dělení nových pasáží a jestli by pro někoho nebylo lepší, kdybych oddělovala třeba nějakými symboly nebo stačí ty dva entery? >.>
Jinak zkoušky mám už za sebou! A kdo by řekl, že první den v advokátní kanceláři bude tak vyčerpávající XD
Tahle kapča je zrovna taková nemastná neslaná, ale potom... potom to teprve bude jízda!