Éra černookých

SEDMÁ

Po VELMI dlouhé době zdravím! ._." Měla jsem jakýsi blok, ale vypadá to už nadějně (zdá se, že se Saurie konečně probrala XD!!) Každopádně doufám, že nikdo na mě nezapomněl. A já se musím pustit do čtení vašich krásných děl ^_^ 
Ehm ehm, možná bude dobré si připomenout poslední kapitolu, protože kdybych si to taky nepřečetla, tak ani nevím kde jsem skončila, heh ^^" 
Pěkné čtení! 

______________________________________________
TYRIS S JASONEM se mnou počkají dokud se neobjeví Darien a Olívie, abych s nimi prozkoumala domy. Dokonce i oni byli znepokojení chováním Declana, protože kdo normální by mířil na svého druha? Prozatím to hodím za hlavu, abych se mohla soustředit na důležitější věci.

Prohledali jsme pět domů, které nakonec byly úplně prázdné. Vypadalo to, že lidé utíkali ve spěchu anebo to tam vyrabovali vykořisťovatelé. Zbýval poslední dům.

Opatrně se kradu k domu, jenž tenkrát musel vypadat nádherně, ale nyní je jeho bílá omítka omšelá a okna by potřebovala vyměnit. Přikrčím se pod rozsvíceným oknem a pomalu se zvednu tak, abych nenápadně nahlédla dovnitř.

Okno je kuchyňské, jelikož před sebou vidím veliký dřez a jídelní pult s barovými stoličkami. Jedna z nich je převrácená. Dále bloudím očima po místnosti, která slouží také jako obývací pokoj. Je tam stará vybledlá pohovka, křeslo a stolek s malou televizí. Vedle protějšího okna se nachází knihovna. Všude je nepořádek v podobě rozbitého skla, poházeného jídla a roztahaných papírů. Vypadá to, že tu dlouhou dobu nikdo nežije soudě podle toho zkaženého jídla kolem. Ale kdo tady nechal tu rozsvícenou lucernu?

Dám pokyn Olívii a Darienovi, že se mohou přemístit ze svých pozic. Darien to vezme zadem a Olívia předem. Za chvíli se připojím k nim. Do nosu mě udeří závan plísně a zatuchliny, takže si raději nasadím roušku.

Potichu se vydám do prohledávání přízemí a Darien s Olivií si nechají druhé patro.

V ložnici mě zarazí rozestlaná postel a jedna bota válející se u rozbitého okna. Nejdříve zkontroluji skříň a každé zákoutí, kde by se dalo skrýt. Nikde nic. Dojdu k rozbitému oknu, kde povlává ušpiněná záclona. Puškou ji odendám stranou a baterkou posvítím ven. Kužel světla dopadne na zakrvácené tělo, které leží pár metrů od domu.

Do hajzlu, prolétne mi hlavou a stanou se tři věci naráz.

Z horního patra se ozve hrozný řev Olívie, střelba a ke mně oknem proskočí osoba, které se stačím vyhnout. Dotyčný dopadne na podlahu, až pod ním zapraská dřevo. Vytasím zbraň, ale začnou se mi třást ruce, že sotva udržím prst na spoušti. Jak jsem jednou říkala, jsem dobrá návnada, ale mizerný zabiják.

Černooký se zvedne. Je to hodně vysoký kluk, který se hlavou skoro dotýká lustru. Proto neváhám, vystřelím na lanko a lustr spadne černookému přímo na hlavu. Rychle se dám na útěk, protože Olívie pořád ječí a já mám strach, co se tam děje.

Srazím se s ní v chodbičce. V obličeji je celá bílá a oči má vykulené. Všimnu si, že musela zvracet, protože má zašpiněnou pusu. Hned se mi to potvrdí, když se namáhavě vypotácí z domu, spadne na kolena a začne zvracet zřejmě dnešní oběd.

Darien se vzápětí objeví na schodech, které bere po dvou a já ho nestačím upozornit, co se nachází v ložnici. Alespoň to za mojí blbost neodskáče on, ale já, když černooký vyběhne z místnosti a napere to do mě takovou silou, že zalítnu do obývacího pokoje s kuchyní. Rozvalím se na podlaze a než se stačím vyšvihnout do stoje, jsem chycena za hlavu. Nebýt Dariena, tak mám prasklou lebku. Černooký se po výstřelu sesune na mě a já mám co dělat, abych ho ze sebe sundala. Dostal kulku přímo do hlavy.