JAIL [Mootaa] ZASTAVENO

třetí kapitola

TW + info:

*kratší než předtím

*trošičku angs :')

*strop

*podlaha v příští kapitole pro Terku???

————Minulou kapitolu
jste četli:————

Vitaa posmutněl. Opravdu neměl náladu tady strávit polovinu svého života. Ale aspoň něco, nějaké hřiště. I když to nebude nějak extra hřiště. Neočekává nějaký luxus, tohle je přece vězení a ne nějaký hotel že?

Tenhle večer neproběhl nijak zvlášť zajímavě. Vitaa se snažil celé hodiny usnout, ale místo toho aby spal jak zabitý, celou noc probděl.

„Prosím alespoň jednu noc chci spát." Říkal si v hlavě Vitaa furt dokola, ruce měl založené před sebou a dalo by se říci, že se "modlil".

———— 1. část *zde vlož
zajímavý název*————

Ráno se Vitaa probudil chvíli před Štěpánem. Ano, probudil, protože večer se mu podařilo na pár hodin usnout.

Po snídani kdy byli všichni ve svých celách si Vitaa všiml procházejícího hlídače. Vitaa ho oslovil a hlídač přišel blíž k němu.

„K čemu to je? O co se tady snažíte?" Začal Vitaa.

„Jako co?" Zeptal se hlídač.

„To o co se tady snažíte. Strčíte mě do pasťáku a děláte tady divadýlko a tak různě a řikáte že mě odsud chce dostat."

Hlídač mlčel, ale pak se nahl víc k němu, odmlčel se a tiše promluvil: „Nevím o co se snaží, ale zaslechl jsem že tě odsud chtějí dostat, a že se jim to daří."

Vitaa se na něj jen díval a po chvíli se i lehce pousmál. Dotyčný jen odešel bez nějaké odpovědi. Vitaa se otočil a pohledem zastavil na Štěpánovi, který právě upřeně civěl do zdi. Vitaa si jenom povzdechl.

„Ten pasťák s tebou dělá divy. Už ti z toho očividně dost hrabe." Podotkl a vyhoupl se na svou postel.

„Jo. Souhlasím." Odpověděl jeho společník který se hned otočil a začal si neviditelně prstem něco kreslit na zeď. Dělal tam různé tvary, čáry, vlnky a další podivuhodné útvary.

Vitaa jen slyšel matné zvuky přejíždění prstem po zdi, a tak se naklonil pod sebe k Štěpánovi. Ten se jen trhnutím otočil a kdyby nebyl na posteli spadl by na zem z toho leknutí. Na to se jen Vitaa zahihňal. ((XDDDDD se tady teď hihňám taky XD))

Z jeho hihňání se z neznámého důvodu stvořil velký podivuhodný smích kvůli kterému Vitaa spadl hlavou z patrovky na tvrdou zem a tomu se zase začal smát Štěpán.

„Jau doprdele." Zanadával si ale pár vteřin na to se začal řechtat jak řechtačka.

((komu to ještě nedošlo, v cele mají dvoupatrovou postel a Vitaa spí nahoře [..teď jen pevně doufám že jsem v minulých kapitolách nepsala že ležel dole XD] ))

No když se Vitaa zvedl měl rozraženou hlavu a tekla mu z ní krev.

Uběhl čas a teď zrovna šli na oběd. ((na rozraženou hlavu se očividně vysrali)) Čekal že je další nějaký hnus, a když to Vitaa dostal na tác na talíř, málem se tak doslova vyblil přímo na tu sračku.

Se Štěpánem si sedli naproti sobě k velkému stolu, Vitaa položil před sebe tác s tím hnusem který od sebe pár centimetrů odstrčil ve znaku odmítnutí tuto matlaninu jakýmkoli způsobem pozřít, nebo se toho minimálně alespoň dotkout. Radši s pohledem uhnul na strop, kde ho pohltily další myšlenky na svou matku.

A taky zkoumal strop.

————2. část Strop————

((A tady začíná další povídání o stropu. Přesně to co jsi chtěla Vrabče.))

Ale tenhle byl jiný. Nebyl takový, jako je v jejich cele. Tenhle neměl našedlou barvu, ale tenhle byl modrý. Světle modrý s lehkým odstínem zelené. Místy oloupaná, ošoupaná barva, více méně uprostřed stropu byla mřížka, nejspíš ventilace. A pak světla, bylo jich 6 ale z nich fungovala jen 4. Z okna těsně pod stropem skrz mříže byly vidět stromy, ovšem uschlé, mrtvé a bez listí. Sem tam byly na stropě fleky od zaschlého jídla, někde i menší kapičky zaschlé krve, nejspíš od rvaček.

„Vito? Vitooo, halooo. Země volá Vitu-" Před obličejem mu poletovala ruka sem a tam.

„Co??" Zeptal se nechápavě.

„No konečně. Na ten strop tady čumíš už asi deset minut."

„Miluju stropy." Usmál se Vitaa.

„Skvěle."

———— 3. část Se Samuelem ————

Samuel se vracel domů ke svému příteli, a hned vám řeknu jak to mezi nimi je, aby jste pochopili co se vlastně stalo a nepsali mi pak do komentářů.

Samuel je se svým přítelem už 4 roky, a před 2 rokama se spolu sestěhovali k sobě. Respektivě k Samuelovi. Za těch pár let, už ho Samuel načapal asi 3x s nějakou courou v posteli, jednou dokonce s jiným mužem. Když to bylo potřetí, Samuel si řekl, že už prostě víckrát ne. Tohle bylo naposled.

Samuel už pociťoval silnou nedůvěru a hynoucí lásku. Věděl, že ho podvádí nejen u nich v posteli, ale také pozdní vrácení z práce, vůbec se mu nevěnoval krom toho když Sam přijel z práce, furt byl někde venku s kamarádama, a Samuel už toho měl prostě dost. Zbytečně, ale úplně zbytečně celé noci proplakal a probděl jen v slzách. Chtěl ať už to skončí. Chtěl to moc. Ale čekal na tu nejlepší chvíli.

—

Došel ke dveřím, které odemkl, prošel menší chodbou k výtahu, který naštěstí už byl dole takže si ho nemusel volat. Vyjel do 5. patra a přešel ke dveřím, které začal pomalu odemykat. Když se nacházel v bytě, něco mu tady nehrálo. Každý den co se vracel z práce ho jeho přítel mile přivítal, ale dnes se tomu tak nebylo. Rozhodl se tedy prozkoumat byt, zda se jeho přítel někde nenachází. Je možné že byl jen venku, někde s kámošema, však to on dělá docela často..

Nejprve se podíval do kuchyně.. nic..
Pak do obýváku, nic..
Koupelna? nic.
Ložnice? tady jsi,

ty svině malá.

————————