JAIL [Mootaa] ZASTAVENO

čtvrtá kapitola

TW:

*podvádění ve vztahu

*náznaky sexu ((TwT))

*angst a little

*krev, zabíjení ((jj zase))

autokorekce se mi dělat nechce takže se omlouvam za případné chybičky a překlepy

<počet slov: 1237>

omlouvám se že je varování trochu jako spoilery ale varovat vás musím, chci se totiž vyvarovat případnému nahlášení nebo čehokoli jiného :>

děkuji za pochopení^^

————Minulou kapitolu
jste četli:————

Nejprve se podíval do kuchyně.. nic..
Pak do obýváku, nic..
Koupelna? nic.
Ložnice? tady jsi,

ty svině malá.

———— 1.část Jsem se nasral až si pro tebe karma přišla :3 ————

Samuel vešel do ložnice, ztuhl když spatřil jeho přítele s nějakým jiným klukem v jejich posteli, zrovna v té nejhorší chvíli. Oba ti v posteli se lekli prudkému bouchnutí dveří do skříně (která byla za dveřmi) když byly prudce otevřeny. Oba dva se na něj koukali vyděšeným, ale zároveň překvapeným výrazem.

Samuel se otočil a běžel do kuchyně, věděl že jeho přítel vstal, běžel za ním a snažil se do dohonit. ((vy úchylná prasata zapomeňte na to, teď se to nehodí >:( ! )) Zastavil se v kuchyni, otočil se a díval se na něj.

Sklopil hlavu a zavřel oči. Snažil se alespoň trochu uklidnit. Dýchal pravidelně. „Běž pryč." Řekl klidným hlasem.

„Cože? Ne lásko tak to není!"

„Řekl jsem běž pryč!" Zvýšil hlas.

„Zlato poslouchej mě! Nech mě ti to vysvětli—"

„Ne! Nechci nic vysvětlit! Viděl jsem to co jsem viděl a nepotřebuju nic vysvětlovat! Řekl jsem běž pryč a už se nikdy nevracej! Zmiz mi z očí! Nikdy tě už nechci vidět! A toho spratka si vem s sebou a už se nevracejte! Nic mě nezajímá! Vypadni! Zmiz! Odejdi!"

Pomalu šel k němu.

„Ale lás—"

„NE! ŽÁDNÝ LÁSKO ANI ZLATO QNI NIC TAKOVÝHO! TOHLE UŽ PO NĚKOLIKÁTÝ A JÁ UŽ TI NEHODLÁM ODPOUŠTĚT! ŘEKL JSEM VYPADNI A UŽ SE NEVRACEJ!"

Samuelovi už hořely oči, byl naštvaný, a měl na to právo. Když k němu došel, dal mu takovou facku až se mu z toho otočila hlava, tvář rudá a slzy v očích.

((✨DOSTANEŠ FLÁKANEC✨))

Samuel neměl dost a tak popadl jeho hlavu za jeho vlasy a dvakrát s ní třískl o roh linky. Od Sama dostával hlasité zadávání a různé přezdívky. Nazýval ho všemožně jak jen šlo. Stále ho furt držel za vlasy ve stoje, podíval se mu do očí a vší silou s ním udeřil o zem. To už byl v bezvědomí.