Ve čtvrtek se konečně Alex ukázal ve škole, ale byl jiný, Bylo na něm vidět že ho něco trápí. „ Ahoj Alexi, můžu si s tebou promluvit?" „ Ahoj. Jo, ale teď nemám čas. Promiň. Ještě se uvidíme tak pak nějak." „ Dobře." Odešel. Celý den jsem ho potom neviděla.
„ Ahoj Nikol." „ Ahoj Sarah." „ Nechtěla by jsi se mnou dneska jít na jezero si zabruslit?" „ No jasně bude sranda."
Jezero bylo skoro prázdný. „ Tak pojď Nikol." už jsme tam byly asi hoďku a dali jsme si přestávku, ale jenom 5 minut. Rozjela jsem se a najednou slyším křoupání.Led se pode mnou prolomil a já se propadla do ledové vody jezera. „ Pomoc! Pomoc! Kámoška se topí! " Nemohla jsem dýchat. Plíce jako by mi zmrzli do kusu ledu. Ano jsem nevěděla jak hluboko jsem. Ztrácel jsem vědomí. Poslední co jsem viděla byla vyděšená tvář Nikol. Potom se mi zavřeli oči. Něco mě chytlo za ruku.
Začal jsem se probírat. Byla jsem promrzlá na kost. Měla jsem na ústech hebké a teplé rty. Otevřela jsem oči a uviděla jsem Alexe. Už zase mě zachránil. „ Sarah? Slyšíš mě?" „ Jo." „ Ty to snad děláš naschvál." Začal se smát. „ A co? " „ Ty snad chceš abych tě pořád zachraňoval." „ Jo. Kéž bych to dělala naschvál."
Asi po hodině musela Nikol domů. „ Sarah? Jdeš taky nebo tu ještě zůstaneš? " „ Já tu ještě na chvíli zůstanu." „ Dobře. Ahoj Alexi. Ahoj Sarah." „ Ahoj Nikol." Čau Nikol."
„ Tak co jsi chtěla Sarah?" „ No chtěla jsem ti poděkovat. A zeptat se tě jak si mě v té bouři tak rychle našel?" „ No slyšel jsem křik o pomoc a navíc t lesy znám jak svý boty. Bylo to jednoduchý." „ Ale vždyť jsi tam byl tak rychle to snad ani není možný." „ Já...no...no byl jsem poblíž." „ Alexi?" „ Ano?" „ Ty neumíš moc lhát co?" „ Jo neumím.Ale já ti prostě nemůžu říct pravdu nebo to bude ještě horší než už to je.A hrozí ti nebezpečí. A já o tebe...no to je jedno." „ Ty o mě co?" „ Já o tebe nemůžu přijít Sarah. Já bych si nemohl odpustit kdyby se ti kvůli mě něco stalo." „ Ale mě se nic nestane. O mě nikdy nepřijdeš." Nemohla jsem si pomoc musela jsem ho chytit za ruku. „ Kdyby si věděla pochopila by jsi a už nikdy by jsi se mnou nechtěla nic mít." „ Já bych si život bez tebe nedokázala představit Alexi. No tak Alexi řekni mi to." „ Sarah dneska ne. Já ti to někdy řeknu, ale dneska ne. Musíme se od sebe teď držet dál." „ Ty víš že to bude těžký." „ Já vím, ale jinak to nejde. Mohlo by se ti něco stát. Věř mi bude to takhle lepší." „ Dobře. bud ti věřit."
Alex mě odvezl domů. „ Tak ahoj Sarah. A opravdu na sebe dávej pozor. Prosím. Kvůli mě." Objal mě. „ Budu na sebe dávat pozor. Ahoj." Postili jsme se a podíval se mi do očí. Jeho zelené oči byly najednou šťastné, ale pořád tam bylo toho trochu trápení. Bolelo mě ho takhle vidět. Políbil mě na čelo.
Ještě chvíli jsem seděla u dveří koukala se na cestu kudy odjel Alex.
