Když jsem se ráno probudila, šli jsme se do jídelny nasnídat. Potom jsme se vydali na výlet do hor.
Kolem byla krásná krajina. Všude samý les a vrcholky hor. Všude kolem nás byl bílý sníh.
Bohužel jsme v dálce viděli veliké, černé, bouřkové mraky. Rozhodli jsme se že se vrátíme do hotelu. „ Já si odskočím a doběhnu vás. " „ Dobře, ale nezdržuje se! " Zaběhla jsem za první keř. Ale když jsem vylezla mraky byly najednou nade mnou. Začalo sněžit a úplně jsem ztratila stopy mé rodiny. Začalo i hřmít a blýskat se. Sněžení zesílilo. Šla jsem směrem kterým jsem myslela že jsem sem přišli. Když jsem už po druhý vyšla u toho keře tak jsem si to uvědomila. Ztratila jsem se.
Mezi tím:
„ Alexi jak si dovoluješ se se mnou rozejít !? " „ Protože už tě nemiluju! " „ No jasně o bude kvůli tý ubožačce. Sarah že jo? " „ Do toho ti nic není Amando! " „ Ale je, protože kdyby to byla pravda což je tak nechápu co na ní vidíš. A navíc není jako my !! " „ Není ubohá na rozdíl od tebe Amando! Je milá. Znáš to slovo vůbec? Milá? Ne co? A vím že není jako my. Já k ní nic necítím! " „ Neurážej mě!"
Co se děje u Sarah:
Stromy kolem byly najednou tak vysoké a vytvářely nad mojí hlavou veliký baldachýn přes který neprosvítalo světlo. Ten les byl najednou tak temný a černý. Začal se mě zmocňovat strach. Vždy jsem chtěla navštívit takový les, ale ne za takových okolností. „ Pomoc ! Pomoc ! " najednou jsem ztratila hlas. Nemohla jsem mluvit a najednou mě něco bouchlo do hlavy. Na hlavu my sjel sníh z větve. Omdlela jsem.
Cítila jsem jak mě někdo vzal do náruči. Chtěla jsem otevřít oči , ale nešlo to. Pokusila jsem se promluvit , ale to taky nešlo. „ Nemluv. Vyčerpává tě to. " Ten hlas byl sametový a krásný. Opravdu jsem byla vyčerpaná. nic jsem necítila, protože jsem byla promrzlá až na kost. Jediný co jsem cítila bylo teplo které vydával ten člověk co mě někam nesl.
Když jsem se probudila byla jsem u krbu na gauči. Byla jsem v nějaké chaloupce. Chtěla jsem něco říct, ale nevyšla ze mě ani hláska. Sedla jsem si a rozhlížela se po místnosti kde jsem byla. Nad krbem vyselo paroží, zdi i podlaha byly dřevěné. Na podlaze byly kožešiny místo koberců a na zdích vysely různě obrazy a fotky. Najednou se přede mnou ocitl hrnek s čajem a miska s polívkou. Otočila jsem se abych věděla kdo to přinesl.
Když jsem ho spatřila tak jsem se zarazila. Byl to Alex. A teď přede mnou stál ve svých černých kalhotech s nábojnicoým páskem a bez trika. Teprve teď jsem viděla jeho krásné a vypracované tělo. Síla z něho jen vyzařovala. „ Ahoj Sarah. " usmíval se na mě, ale bylo vidět že ho něco trápí. „ A..." to bylo jediný co ze mě vyšlo. „ To je v pořádku. Vyřvala jsi si hlasivky když jsi řvala o pomoc. Bude to ještě chvíli trvat než se to vrátí do normálu, ale budeš v pořádku. " Najednou někdo zaklepal na dveře. Alex šel otevřít. Stál tam táta. „ Dobrý den. vy jste otec Sarah že ano? " „ Ano. A jak to že ji znáš? " „ Je to moje spolužačka . Sedím za ní . " Táta si ke mě sedl a objal mě. „ Já ti říkal aby jsi si pospíšila. " „ Ona teď nebude chvíli mluvit, protože si vyřvala hlasivky. Ale za pár dní to bude v pořádku. Dáte si něco? " Prosím kávu. Děkuji. " Alex zmizel v kuchyni.
Asi po dvou hodinách jsme se rozhodli že se vrátíme do hotelu. „ Děkuji Alexi i za Sarah. Za tu hlavně. " „ Nemáte zač. To byla samozřejmost. A Sarah!" Otočil jsem se na něj. „ Dávej si na sebe větší pozor. Prosím. " Přikývla jsem ale chtěla jsem ho obejmout.
Do hotelu jsme dojeli asi za půl hodiny. Hned jsem si lehla do postele a usnula.
