Už je to dva dny co jsem se probořila tím ledem do jezera. Pořád na to myslím. Nemůžu na Alexe přestat myslet.
Je sobota a už od rána prší. Dnes jsem se rozhodla že budu celý den doma. Rodiče s Caroline odjeli, takže budu doma sama. Začala jsem se učit ,Nothing else matters' od Metallici na kytaru. Odpoledne jsem si vzala skicář a pustila si muziku. Začala jsem kreslit, ale až když jsem to dodělala tak jsem viděla co jsem vlastně nakreslila. Nakreslila jsem Alexe. Zazvonil zvonek. Ještě že jsem byla v obýváku, protože by se mi nechtělo z těch schodů dolů.
Otevřela jsem dveře. „ Ahoj Sarah." „ Ahoj Alexi." Byl úplně promáčený. „ Pojď dál." „ Díky Sarah." „ Posaď se na gauč." „ Já.... no... kde tu máte koupelnu nechci vám to tu zmáčet." „ Tamhle ." Ukázal jsem na koupelnu a Alex tam ihned šel.
Když vylezl z koupelny, byl bez trika a kalhot. Stál tam přede mnou jenom v boxerkách. „ Noooo.... bylo to mokrý." „ To je v poho. Na tady máš čaj a deku." „ Díky." „ Co potřebuješ? Proč si přišel?" „ Chtěl jsem vědět jak ti je a potřeboval jsem vidět že jsi v pořádku." „ Jo jsem v poho." „ To je dobře. Já... no asi bych ti to už měl říct." „ Povídej." „ Ale slib mi že se nic nezmění." „ Slibuju že se nic nezmění." „ Chtěl jsem ti říct že tě strašně miluju, ale nejde to , protože by se ti mohlo něco stát.No a teď to hlavní." ,Crrrrrrr' „ Promiň musím otevřít." „ V poho."
Stála tam Nikol. Vypadala hrozně, protože byla celá mokrá a měla rozmazaný líčení. „ Ahoj Sarha. Neruším?" „ Ne, pojď dál." „ Máš tu někoho ? " „ No.." podívala jsem se do obyváku, ale Alex tam nebyl.„ Ne nemám" Proč? Proč odešel? Na zemi ležel můj skicář otevřený na tom obrázku Alexe. Je možný že proto? Nevím. Nikol u mě přespala.Potřebovala se odreagovat, protože ten kluk se s ní rozešel.
