8.část

38 2 0
                                    

Po škole jsem potkala Erika. To je ten bývalý přítel Nikol. „ Ahoj Sarah." „ Ahoj Eriku. Co chceš?" „ mě tak napadlo .... no..... že když jsme teď oba volný, nehchtěla by jsi se mnou chodit?" „ Jsi se zbláznil ne?" „ Ne proč? Hlavně neříkej že chodíš s tím novým klukem. Alex se jmenuje ne? Už jsme tě s ním hodně krát viděl." „ Proč? Jako fakt? Protože jsi se před dvěma dny rozešel s Nikol.A i kdyby co je ti do toho.!"

„ Nikol?" „ No?" „ Potkala jsem Erika." „ Co chtěl?" „ Naštveš se až ti to řeknu."  „ No tak. Řekni mi to."  „No on se mě ptal jestli s ním nechci chodit." „ Já ho zabiju.! To je takový hovado. Jak jsem mola s takovým prasetem chodit ?. A co jsi mu řekla? Neřekla si ano že ne?! "  „ Co si o mě myslíš? No jasně že jsem odmítla. Ptal se mě jestli mám kluka a jestli náhodou nechodím s Alexem. Co mu je do toho?" „To je idiot.! Ale neříkej že by to nebylo fajn chodit s Alexem. Všechny holky jsou z něho mimo." Začala se uculovat. Je fakt super mám jí moc ráda a nikdy bych jí neopustila. Je to moje zlatíčko. :) 

Jak jsem čekala druhý den  se po celé škole říkalo že chodím s Alexem. „ Sarah? Co to má sakra být?" „ Já nevím Alexi. To já ne." „ Ale...jak...to...to není dobrý." „ Já vím...Teď mě něco napadlo." „ Co?" „ Já vím kdo s tím začal. To byl Erik." „Kdo je Erik?" „ Bývalý přítel Nikol." „ Ale proč by to dělal? " „ Alexem se objevil Erik a smál se mi. „ Ale náš pár se hádá. Udobřete se vy dvě hrdličky." Hrozně mě to rozčílilo a už jsem se neudrželo. Chytla jsem Erika pod krkem  a hodila s ním o zeď. „ Ty prašivej pse co to tady rozkecáváš za kraviny?!" „ Hele promiň." „ Teď se budeš omlouvat? Jako fakt?" Někdo mě vzal kolem pasu a odtrhl mě od Erika. Byl to Alex. „ To je v pohodě Sarah. Fakt nech ho být nestojí ti za to." „ Dobře."

Po škole jsem šla rovnou do lesa, abych se uklidnila.

Nevím kolik bylo hodin, ale už se stmívalo. Najednou za mnou začalo něco šustit. Otočila jsem se, ale nikdo ani nic tam nebylo. Seděla jsem dál na zemi a koukala se na naše městečko z lesního útesu. Miluju když si vítr hraje s mýma vlasama. Někdo mě objal ze zadu a najednou jsem cítila tlak na krku. Někdo mě políbil na krk. „ Ahoj Sarah. Promiň. Já už jsem to prostě nemohl vydržet." Ten hlas znám moc dobře. „ Ahoj Alexi. Neomlouvej se. " Stoupla jsem si a začala se propadat do jeho hlubokých a zelených očí. Objal mě, potom mě vyzvedl a já obmotala svoje nohy kolem jeho pasu. „ Jsi krásná Sarah. Ani nevíš jak." Po těch slovech mě začal líbat a já se nebránila. Nechtěla jsem se bránit.

Zlo se blíží:

„ Amando?!" „ Ano tati?" „Je čas. on je fakt nemožný." „ Dobře otče." „ A nezapomeň ať trpí. Oba. Já ho varoval." „ To nebude problém. Už jednou jsem jí málem nechala umrznout k smrti v těch horách."

Zpět na lesním útesu:

Alex mě nechtěl pustit a já jeho taky ne.  Odtáhla jsem se od něho. „ Co se děje Sarah? Udělal jsem něco špatně?" „ Alexi to nejde." „ Proč?" „ Vždyť máš máš holku." „ Amandu? S tou jsem se rozešel." „Cože? Kdy?" „ Jak jsem tě našel v těch horách." 

Alex mě doprovodil domů. „ Ahoj Sarah." „ Ahoj Alexi." Už jsem chtěla vejít do domu, ale Alex mě zatáhl za ruku, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. „ Pa." „ Ahoj."

„ Teda Sarah. Ty divoško." „ Co je Caroline?" „ Jsem vás viděla z okna. nebyl to náhodou ten Alex?" „ Jo byl."  „ Pěknej. Dobrej vkus ségra. A jak dlouho spolu jste?" „ Asi dvě hodiny." Začali jsme se smát.

Můj padlý andělKde žijí příběhy. Začni objevovat