Lost in Purple ｢WinterWitch²｣ ｢Helmut Zemo｣

⋆3. kapitola ➵ Helmut Zemo: Bloodstone⋆⃰

{[Stolen-Relic] Dnes vydávám kapitolu o něco dříve, protože byl dnes další díl seriálu a mám špatný pocit, že už si více zábavy se Zemem na obrazovkách neužijeme :( Proto vydávám kapitolu, kde se poprvé v příběhu objevuje, enjoy 😎🤩}

Rozlehlé prostory, nábytek z černého kovu, ostré bílé zářivky po okrajích místností, stěny tvořily kusy tmavé skály s ostrými hranami, které prozrazovaly, že se nacházíte hluboko v podzemí. Nepatrně dál byly do kamenných stěn přivrtány velké skleněné plochy z tlustého bytelného skla, které dodávaly tomuto místu kus moderní architektury a kultivovanosti, aby se dotyčný neškrábl o tvrdou stěnu, ale zároveň, aby mohl obdivovat krásy pevné podzemní struktury. Několik místností zde bylo děleno rovněž sklem s tmavým kováním, za jejichž dveřmi by nikdo nezachytil ani hlásku. Veškerá elektronika byla pouze částečně rozbalena a stále nachystaná v bezpečnostních tlustých gumových obalech, kdyby bylo potřeba tyhle prostory urychleně opustit a data z počítačů nepoškodit. Jednolitá podlaha ve světle šedých odstínech přecházela do ostrého černého přechodu, kde byly mechanické ochranné vstupní dveře, které se právě otevřely, a dovnitř vstoupil průměrně vysoký muž s rozepnutým tmavě fialovým kabátem dlouhým po kolena, na sobě měl lehkou černou neprůstřelnou vestu a na černou stranu podlahy vstoupila jeho černá kotníková bota se šněrováním, která s podlahou téměř splývala.

„Vítám vás, pane Zemo," pozdravil ho vysoký doktor s hustými prošedivělými vlasy sčesanými dozadu a stejně tak šedo bílým plnovousem. Doktor měl na své stáří pevnou postavu a moderní elegantní oblečení v podobě tmavé košile s drobnými vzory a hořčicově žlutými barevnými kalhotami.

„Helmute," nabídl Zemo doktoru Fennhoffovi ihned tykání a jemně mu cukl koutek, když spatřil dobře vybavenou podzemní základnu, přišel již do připraveného.

„Johann," kývl na něj doktor, aby přijal vzájemné tykání.

Zemo vstoupil na část podlahy, která již byla šedivá, a prohlížel si zdejší prostory, přičemž se lehce poškrábal na tváři, kde měl udržované snad několika měsíční vousy.

„Jestli si chceš odpočinout, v prvním patře jsou obytné prostory anebo se rovnou můžeme podívat na tvůj bloodstone," pověděl mu doktor a prstem ukázal k zadním místnostem, kde se nacházely laboratoře. Zemo si přestal prohlížet prostor a pohlédl na doktora, „odpočíval jsem už dost," poznamenal a společně se rozešli k laboratoři.

Uvnitř laboratoře sundal Zemo svůj kabát a neprůstřelnou vestu. Fennhoff si mezitím vyndal z kapsy kalhot elektronickou cigaretu a za hlasitého bublání popotáhl dým do sebe, „jaké je to mít v sobě ten bloodstone?" zeptal se doktor se zájmem a opřel se o hranu stolu, při otázce vyfoukl dým s malinovou příchutí.

„Vlastně se cítím naprosto normálně," zamyslel se Zemo, „dokud se teda něco neděje, to je potom jiná," udiveně vyfoukl vzduch z plic, oproti doktorovi bez dýmu, sám ještě netušil, co má od kamene očekávat.