2. díl série Lost in Colours 💜
,Pro Dianne, dítě s mocí v barvách levandule, si přijde buďto čarodějka se šarlatem nebo muž s paží kovovou. To jste vy?' prohlédl si ho mistr a hledal náznak kovu na jeho paži. Helmut Zemo ze sebe vyloudil krátký ner...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Steve Rogers zavřel na moment oči, „je to jen iluze, je to jen iluze," opakoval si a pevně sevřel v rukou lano, které u sebe jakožto kovboj měl. Byl to stále jeho štít, tím si byl jistý, když lano drželo tak pevně a on jím praštil do skla před sebou. Vytvořil prasklinu a namísto toho, aby se sklo rozsypalo, jednoduše celé zmizelo a kapitán seskočil z podstavce. Bucky ještě stále zpracovával v hlavě tuhle iluzi a bohužel se jím Steve nemohl zabývat. Prioritou byly laboratoře, ke kterým se rozeběhl, ale cesta k nim nebyla tak prázdná, jak se zdála. Vzduch se zavlnil a před Steva skočil jeden z vojáků. Zabránil mu tak se dostat k laboratořím a na nějakou dobu ho zaměstnal. Stevovi se hůře bojovalo, když zároveň bojoval i se svou hlavou a stále se ubezpečoval, že není oblečený jako kovboj, ale má na sobě svoji uniformu.
Mezitím Bucky se ze své indiánské vitríny dostal také a běžel na druhou stranu, než Steve, aby ho ochránil před zbývajícími vojáky a androidem Paridem po jejich boku. V boji byl však vlivem iluze marný.
✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪
Natasha Romanoff byla obyčejná návštěvnice muzea. Užívala si svůj den, protože právě dnes měla narozeniny. Byla to kudrnatá zrzavá dívenka s roztomilým nosíkem a barevnou žvýkačkou v ústech, na sobě měla červenou mikinu a černé rifle.
„Proboha, T-Rex!" zvolala a doširoka rozšířila oči nadšením, byla v prvním patře a opřela se o krémové kamenné zábradlí, aby si pořádně prohlédla sestavené kosti obrovského dinosaura v prehistorické části muzea pěkně z vrchu. Pozorovala velké obratle páteře, jak byl nahnutý a jak byl blízko. Měla pocit, že kdyby se jen trochu natáhla, mohla by se světlých kostí dávného tvora dotknout.
Úlek jí stáhl srdce, protože se ruka, která svírala zábradlí, protočila a ona se celým tělem převrátila dolů ze zábradlí. Přepadla přes něj, otočila se jednou ve vzduchu a skončila na kostech T-Rexe.
„Ne," vyhrkla, protože se její tělo sesunulo na stranu, snažila se čehokoliv zachytit. Dlaně sevřela kolem žebra dinosaura a její pád dolů se zastavil. Hekla námahou a trochu se přitáhla blíž.
V prvním patře u zábradlí se objevil překvapený noční hlídač. Muzeum už bylo prázdné a ona se tu procházela po zavíracích hodinách, nejspíš si jí nikdo nevšiml, když se muzeum uzavíralo.
„Proboha, holčičko, pevně se drž a počkej na mě, přinesu žebřík!" zavolal na ni noční hlídač Helmut Zemo a nakláněl se přes zábradlí, aby na ni lépe viděl.
„Jsem Natasha a mám dneska narozeniny," ozvala se, oproti ostatním se jí iluze dostala mnohem hlouběji do podvědomí. Nezměnilo to pouze její vzhled, ale její mysl se nové roli i rychle přizpůsobila. A pak že ženy nejsou flexibilní.
„Ach, výborně, to máš dnes krásný den," pousmál se pobaveně Zemo a sundal si kšiltovku s nápisem Helmut Zemo Security, „možná bych mohl sehnat nějaké balónky, které tě vynesou do druhého patra, kde máme sekci astronautů a kosmických letů."
