Lost in Purple ｢WinterWitch²｣ ｢Helmut Zemo｣

⋆10. kapitola ➵ Probuzení⋆⃰

Wanda a Steve jeli autem skrze brooklynskou čtvrť směrem k Manhattanu. Nad silnicemi se rozsvěcovaly vysoké pouliční lampy, tvořily se kolony a u brooklynského mostu jedna kolona již stála úplně. Wanda úzkostně držela v rukou mobil a hleděla na bod na mapě, který jí vyznačil Vision. Ze zničeného androida Prejudice vytáhl polohu tajné základny Zema. Malá červená tečka ukazovala na místo v blízkosti vstupu do metra na ostrově Manhattan. Zatím však stáli v koloně a Steve nervózně poklepával o volant.

Ve Wandě to vřelo, naprosto vše. Sledovala přeplněnou vozovku před nimi, tu spoustu aut, červených světel, slyšela hlasité blízké i vzdálené troubení a na malé mapě před ní neustále blikala červená tečka, která ukazovala místo, kde se Bucky nacházel.

Uvnitř auta se dělalo dusno. Wanda soustředěně dýchala a stále sledovala ta nepříjemná červená světla, která byla zezadu na automobilech.

„To nemyslí vážně," naštval se Steve, když se jim řidič, přijíždějící z pravé strany, drze natlačil do jízdního pruhu a po jeho vzoru tak udělala další dvě auta. Wanda nic neříkala. Ještě nebyli ani na nájezdu na most, který byl až za touhle kolonou. Dusno v autě už nemohla déle snášet, zatáhla za kliku dveří od auta.

„Wando!" polekal se Steve, protože se začal pomalu rozjíždět a vzápětí dupnul na brzdu, když se otevřely dveře spolujezdce. Vyběhla v pevných botách na vozovku, vyhnula nově přijíždějícím autům a dlouhými kroky se dostala k chodníku. Nacházeli se na silnici v blízkosti vody, kde nájezd na most ještě rozhodně nebyl. Stanula u stříbrného zábradlí a zahleděla se přes vodu na ostrovní část města, kudy nevedla jiná cesta než přes dlouhé mosty stojící zde již celá desetiletí.

Znatelně cítila, jak má Buckyho na dosah a přesto byl pro ni tak daleko. Naštvaně si prohlédla červenou tečku na mobilu, kde by měla být Zemova základna. Ukazovalo to spíše na zdejší park, žádné budovy se tam nenacházely.

Po její pravici se tyčil onen brooklynský most a před jejíma očima byly jen mrakodrapy Manhattanu. Kde by se tam mohl Zemo schovávat? Zatínala zuby, protože se v jejích představách objevovaly ty modré oči, které dokázaly být plné zoufalství. Bucky byl uvězněný, opět.

Copak neexistuje síla, která už ukončí veškeré rozepře a udrží její malou rodinu pohromadě? Chce tak moc? Rozhlédla se na lidi kolem sebe. Byla tu žena s tmavě modrým kočárkem, mladý pár, který natahoval ruce, aby uhodli názvy mrakodrapů před nimi. Vládl tu ruch jako vždy, byl to New York, ale přesto zde vládl i jakýsi spokojený klid, protože tihle lidé byli spokojení a šťastní, alespoň pro tuto chvíli. Dala by cokoliv, aby mohla být jako oni.

Jenže ona nebyla jako oni, ona byla Wanda Maximoff. Když pozvedla své ruce, mezi jejími prsty byla viditelná šarlatová záře. I kolem prstu, kde se vyjímal dneškem nasazený zásnubní prsten se safírem od Buckyho Barnese. Přesně tak, oni nebyli obyčejní lidé. K čemu by měli oni dva následovat zákony, když jsou jimi neustále svazováni více než jiní?

Byl to vztek, který se v ní hromadil, dokonce i na spokojenost lidí kolem ní, protože ona má tu moc být šťastná. Tu moc hodlala použít. Bylo načase se přestat tak skrývat před světem.

Oči čarodějky zazářily rudě, kolem jejího těla se rozprskla šarlatová záře sahající až k vodě pod ní.

Steve to viděl, přiběhl totiž k ní, auto nechal na silnici. Zastavil se kus za ní a neřekl ani slovo, protože ji chápal. On sám byl již naštvaný z veškerých omezení, které si vláda i Shield pro Avengers vymýšleli. Proto ji nechal, aby se vznesla až nad brooklynský most, nad vodu.