Lost in Purple ｢WinterWitch²｣ ｢Helmut Zemo｣

⋆12. kapitola ➵ To nejcennější, co máme⋆⃰

Doktor Strange se snesl pomocí svého levitujícího pláště na místo, kde se jindy ve vcelku poklidném manhattanském parku procházeli rodiče s dětmi. Dnes se však na toto místo sjížděly dopravní hlídky, dokonce slyšel i zvuk sirén sanitky. V blízkosti kolotoče byla hluboká díra v zemi a kusy zeminy s protkanými kořeny trávy poházeny všude kolem.

Za zády doktora byli jeho učni, „udržte prostor co nejdéle od obyvatel Manhattanu. Nepouštějte nikoho dovnitř a už vůbec ne ven," pohlédl na své nejlepší svěřence a ti utvořili ochranné bariéry nejen před lidmi, ale před jakýmikoliv zásahy zvenčí.

Strange se zhluboka nadechl, čekal, že je před ním nelehký úkol – uklidnit čarodějku, v jejíchž žilách koloval samotný chaos. U okraje parku zastavovala policejní auta a z nich vystupovali muži ve svých new yorských policejních uniformách.

„Pane, nepřibližujte se k objektu!" zavolal na něj jeden z nich, „musíme zajistit okolí, pojďte prosím sem. Celé to tady bude zapáskované."

Doktor Strange si však jen povzdechl. Nepoznali snad, že je součástí tohoto cirkusu, který bude muset ukočírovat?

Nahnul se nad díru v zemi. Dole byla patrná nějaká podlaha, podzemní prostory, jestli se nemýlil.

„Musím vás požádat, abyste šel okamžitě sem, jinak vás budu muset obvinit z maření policejní činnosti!" policisté se přibližovali. Strange jim věnoval jeden lhostejný pohled a teatrálně si zkřížil ruce na hrudi na faraona a snožmo skočil do hluboké díry jako Alenka do Říše divů. Snad nenatrefí na Šíleného Kloboučníka, ale jeden nikdy neví.

Uvnitř panoval podezřelý klid.

✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪ ✪

„Wando!" Bucky bušil do prosklené stěny. Před sebou viděl svoji milovanou, její oči byly zvláštně zamlžené a původní šarlatová záře, která ji obestírala, se postupně vytrácela.

Zatnul naštvaně zuby, pohlédl na kovovou ruku, na jejímž povrchu se již ztratila reflektující šarlatová barva, která svítila od ní. Sevřel pěst a celou paží projel příkaz z jeho mozku, že se chystá do něčeho silně praštit. Kovové součásti se seskupily na rozličných místech a zpevnily tak celou paži. Praštil do prosklené stěny.

Jeho paže byla to nejsilnější, co se v této místnosti nacházelo, proto dál bušil do skla. Přestal až v momentě, jak zaznamenal na Wandiné tváři kutálející se slzy. Polilo ho horko.

Čarodějka se na něj podívala a pomalu přešla k jeho dočasnému vězení. Její duhovky byly celé rudé, z jejího těla se opět uvolňovaly jemné obláčky a krátké vínové šaty vlály kolem jejích stehen.

Bucky přestal mlátit do skla a uklidnil se, když před něj přešla. V očích stále vypadala, jakoby zcela nevnímala realitu kolem sebe. Stála tam tak před ním. Téměř mrtvolné oči, jemně se nahýbající hlava do strany a poletující pramínky vlasů mohly nejednoho člověka vystrašit až do morku kostí. Ale jeho ne. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy si uvědomil, že tuhle ženu miluje víc než svůj vlastní život. Možná někdy neprojevoval dostatek citů vůči ní, ale pravdou bylo, že se svoji hlubokou náklonost bál vůbec přiznat. Každý se bojí, že by odpojení se od druhého nemusel zcela přežít. On už měl šrámů na srdci více jak dost.

„Lásko?" oslovil ji lehce. Neměl strach z ní, měl strach o ni.

Wanda jemně pootevřela rty, jakoby chtěla něco říct, ale místo toho položila dlaň na prosklenou stěnu. Nic se nestalo.

Bucky v ustaraném výrazu ve tváři cukl obočím a položil ruku na místo, kde ji měla ona. Náhle se prosklená stěna změnila v led. Čarodějka poodstoupila od stěny a vyčkala na svého vojáka, aby led prorazil svojí silou.