Pro: stay_h16
Byl pozdní večer, první červenec a Seungmin sedí v koruně stromu a čte si básně.
Najednou po chvíli uslyší kroky jak se rychle blíží ke stromu kde sedí, nedalo mu to a tak se koukl kdo to je. Uviděl vysokého černovlasého chlapce se slzami na tváři. Ty slzy pokrývaly jeho červené tváře, tváře nebyly však rudé z pěkného pocitu, ale byly červené od otisku ruky. Chlapec na stromě ho chvíli pozoroval až do té doby co černovlasý chlapec zvedl hlavu a jejich pohledy se střetly.
Chlapec na stromě pocítil že se mu v bříšku rozmnožili motýlci a na tváři pocítil menší teplo. Chlapec s černými vlasy si utřel slzy.
"P-promiň nechtěl jsem tě rušit„ vykoktá ze sebe černovlásek.
"Ne to je dobré nerušíš„ usměje se kluk s knížkou.
"Můžu si sednout k tobě?„
Seungmin jen zavře knížku a natáhne ruku k černovláskovi "tak pojď„ usměje se na něj. Černovlásek se chytne jeho ruky a vyleze vedle něj na strom. Chlapec s černými vlasy se uvelebí na větvi a koukne Seungminovi do očí.
"Um já jsem Hyunjin„
"Já jsem Seungmin„ usměje se.
Chlapce s knihou zaujala však tvář černovláska a tak mu to nedalo a zeptal se "jak se ti to stalo?„
Hyunjin se trošku zarazil "t-to nic není„
"Já mám času dost. Tak povídej„ řekl více rázně kluk s knihou.
"Um t-to mám od táty protože se zase nalil a on když pije tak je prostě takový„ řekne to potichu.
Seungmina bylo chlapce líto a tak ho objal. Černovlásek byl trochu zařazený, ale taky ho nakonec objal.
Hyunjinovi se začalo tvořit hejno motýlku v břiše i když nevěděl proč, ale věděl že ten pocit byl pěkný. V objetí tam zůstali ještě nějakou dobu, protože jim to bylo velice příjemné i přes fakt že se teprve seznámili. Oba se po té době ač neradi odtáhnout.
"Neboj to bude dobré„ řekne Seungmin a pohladí černovláska po tváři.
"Doufám„ více se natiskne na jeho ruku a usměje se.
Seungmin se taky usměje a začne ho hladit na tváři. Jak tak ho hladí tak má upřený pohled na tvář chlapce před ním. Zdála se mu úplně dokonalá, jemná, čistá. Po nějaké chvilce se černovlásek odtáhne. "Um a kolik ti je let?„ zeptá se nejistě.
"Je mi 19, tobě?„
"Mně taky„ usměje se černovlásek.
Začnou se tam bavit nejdříve ze začátku nejistě ale postupem času si začnou povídat o všemožném.
"To snad ne?!„ zasměje se černovlásek.
" Ale ano, fakt. Měl jsem stochutí ho vzít pánvičkou po hlavě..., Protože to co mlel za nesmysly...za to by si fakt zasloužil„ zasměje se
"A Mine?„
"No?„
"Vadilo by ti kdybych teď něco udělal?„
"Ummm záleží co by to bylo„
Hyunjin se jen nadechne a dá polibek chlapci s knihou. Seungmin byl úplně v šoku až mu upadla kniha na zem.
"Um p-promiň j-já...„ než to stihl černovlásek doříct tak mu Seungmin polibek oplatil. Začali se tam sladce a jemně líbat, ale najednou však tma...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
... Seungmin otevřel oči a neviděl černovláska před sebou, nebyl na stromě, neměl knížku v ruce ta byla položena na stole a on sám ležel na posteli v jeho pokoji. Byla jedna ráno co se probudil z pěkného snu. Jak se probudil nemohl už pak usnout a v hlavě si to přemítal a bylo mu divné že to bylo tak realistické.
.
.
Od toho co se probudil z toho zvláštního snů uběhl už týden či dva, Seungmin seděl na stromě a četl si básně.
Najednou slyší jak se ke stromu přibližujou kroky, a tak mu to nedá a koukne se kdo to či co to je. Uviděl vysokého černovlasého chlapce se slzami na tváři.
"Jsi v pořádku?„ otáže se chlapec na stromě.
Černovlásek se trochu lekne a pohlédne na něj. "Um m-moc ne„
"Chceš si popovídat o tom?„
"Ano prosím„ dořekne černovlásek a vyleze za Seungminem. Uvelebi se a koukne chlapci s knížkou do očí. Koukají si do očí.
"A jak se jmenuješ?„ zeptá se zvídavě Min.
"Hyunjin„
___________________________________________
Takže zdarec lidi. Jsem tu po dlouhé době s novým příběhem pro stay_h16.
Omlouvám se že to tak trvalo, ale prostě neměla jsem náladu a inspiraci...(kterou nemám furt but ok)
Budu ráda za vaše ohlasy.✨🤍
Takže zase zdraví, lásku a mír a za nějakou dobu zase papa 🤍🤍🤍🤍
A omlouvám se za chyby!
