Chanlix

107 5 2
                                    

Pro MinTheStone

Chan obyčejný kluk, který chodil do školy. Byl nešťastně zamilovaný do někoho u koho ví, že jeho city neopětuje. Ne, že by ho nechtěl...jen nevěděl, že existuje. Vlastně už ani nežije. Je to kluk, který zemřel před mnoha a mnoha desetiletími pádem z mostu do řeky.
Jednoho dne, který byl stejný jako každý jiný...kluk s pihatou tváří se procházel na mostě přes řeku. Jeden by si řekl, že se nic nemůže stát...ale ono stalo se. Došlápl na uvolněný trám a zřítil se do vody. Ono...pád do vody není moc nebezpečný, ale když neumíte plavat je to průšvih. Chlapec křičel, prosil o záchranu avšak nikde nikdo...skonal sám tak v mladém věku.
Chan se rád procházel kolem řeky, kolem jeho pomníčku. Rád se koukal na jeho tvář. Zamilovával se do jeho fotky víc a víc. Jednoho pozdního večera se opět procházel kolem pomníku. Slyšel pláč. Ne dětský, ale mužský. Vlastně ani ne tak mužský... spíše klukovský. Uviděl chlapce na břehu řeky. Sám jak pláče a naříká. Sedl si vedle něj a ptá se ho proč tak pláče... avšak kluk ho neslyšel. Opět se ho zeptal a zase nic...optal se ho už mockrát dokud mu neodpověděl, že brečí kvůli tomu, že je sám. Plačícího kluka se ho zželelo a tak si s ním začal povídat.    
  Postupem času se spolu smáli a bavili se o všem. Oba byli uvolněnější a méně nervózní. Plačící kluk se zvedl a postavil se před Chana. Sedící klučina byl zmatený ze začátku, ale potom co mu kluk vysvětlil, že musí domů tak to pochopil. Nabídl se, že ho doprovodí. Stojící klučina se usmál a svolil, že může. Dali se oba do kroku vpřed...ale Chan si pozdě uvědomil, že tam je řeka...a tak to ní zahučel až po uši. A jelikož byl moc silný proud stáhlo ho to pod hladinu. Zadržoval dech a koukal se kolem sebe jestli neuvidí plačící ho klučinu...bohužel našel, ale nevypadal, že se také topí. Byl v klidu. Koukal se na Chana a Chan se koukal na něj. „ Děkuji, že jsi nakonec zůstal semnou. Už nejsem sám...mám někoho koho budu moct mít rád..." Klučina se usmál. Chan z posledního dechu zařval do vody jak se kluk jmenuje. Klučina se pousmál a pouze řekl.

Felix. 

_____________________________________________
Čau čau... psaní mi pomáhá...mám blbou náladu a taky jsem smutná tak proto to tak je....ale líbí se mi to.

Ach...ale aspoň byli nakonec spolu, ne?
Dobrou

(Aktuální čas 23:30)

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 26, 2022 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

RANDOM ONESHOTSKde žijí příběhy. Začni objevovat