Maybe? A/B/O

23. Father

Louis stál před domem, ve kterém celé dětství vyrůstal a snažil se své nohy přinutit k pohybu.

Když přistoupil k velikým dvojitým dveřím, nejistě třikrát zaklepal a kousek odstoupil.

Nemusel čekat snad ani patnáct sekund a otevřela mu hnědovlasá žena s vyrovnaným výrazem ve tváři a elegantním oblečením.

"Mami" Oslovil ji bez emocí a vyčkával, až ho pozve dál. "Pojď dál, otec čeká" Prostě odpověděla a odstoupila od mohutných dveří, aby její syn mohl vejít.

Louis vydechl všechen vzduch ze svých plic a rozešel se vstříc dveřím. Šel pomalu, nebyl si jistý, zda kvůli nervozitě, co ho čeká nebo, aby se podíval jestli se nestaly nějaké změny na vzhledu domu.

Dá se říct, že Louiho rodiče nebyli jako ostatní. Ostatní svým dětem projevovali emoce a lásku, ale u něj to tak nebylo. Tady od doby co si jen modroočko pamatuje, panovala chladnost a ani jeho matka nikdy neprojevila kousek citu.

Někdy mu oba přišli jako roboti. Jejich předností byla práce než jejich syn. Byli podnikatelé, ale jejich představy o dokonalé budoucnosti se nikdy nesplnily.

Chtěli se dostat navrchol, ale nikdy se jim to nepodařilo. Asi proto ho zanedbávali. Ta všechna dřina dostat jejich firmu do prvního žebříčku jim zatemnila mozek a na něj nemysleli.

Když byl malý, starala se o něj jeho chůva. Vlastně celé dětství byla jeho druhá 'máma'. Ale jako ta skutečná. Ne ta žena, co ho porodila.

Ta chůva se jmenovala Babsi. Starala se o něj celé dětství a pubertu. Právě teď jí bylo 51 let, ale s Louim trávila od jak živa každou chvíli. Začala, když jemu bylo půl roku, zatímco ona tři a třiceti letá žena bez manžela a dětí. Nikdy se jí nezeptal proč tomu tak bylo, ale teď už neměl jak se zeptat.

Odešla, když Louimu bylo čerstvě šestnáct. Pravděpodobně byla právě v Tokyu. Cestování jí problém jakožto Betě nedělalo, protože po svém boku nepotřebovala Alfu.

Právě teď se obával, co mu otec tak nutně potřebuje sdělit. Po sebrání veškeré odvahy, zaklepal na o něco menší dřevěné dveře, než ty, co jsou u vchodu, a znovu zaklepal, tentokrát s chvějící se rukou.

"Dále" Ozvalo se za dveřmi a Louis opatrně stlačil kliku dolů, aby ty zatracené dveře otevřel.

"Oh, Louisi" Řekne jeho otec až moc nahlas a dokonce si i velkoryse stoupne že židle za jeho stolem.

"Otče" Oslovil ho jako před pár minutami matku a vejde do oné místnosti.

"Očekával jsem tě, Williame"

"Už jsem ti několikrát říkal, ať mě tak neoslovuješ" Zavrčel na něj jeho syn. Nesnášel to oslovení.

"A já ti už několikrát říkal, že k Alfám se mají Omegy chovat slušně" Všechna ta 'pohostinnost' , najednou byla pryč, ale jak by taky ne.

Jeho otec je zastánce starých zákonů. Omega je nic a na nic než na sex a chodící inkubátor dětí není a samozřejmě Alfa je ta nejmocnější.

Tohle nikdy nepochopil. Ať už u svého otce, tak u ostatních kreténů.

"Ale tak ovšem teď s tebou nebudu rozebírat tvoji nevychovanost a neúctu vůči mně, jako Alfě, ale chci s tebou probrat jinou a také velice důležitou věc"

Louis seděl strnule na židli naproti Troyovi a čekal, co za hloupost z něj vypadne.

"Hádám, že pořád o tebe žádná Alfa nezavadila pohledem, viď? A už určitě ne nějaká bohatá" Jakoby se mu právě vysmíval.