Maybe? A/B/O

26. Role play

I když jsme oba měli být ve škole, ale když odbyla dvanáctá hodina připadalo nám jako hloupost se tam ukázat na dvě hodiny a pak zase odejít. Proto jsem právě teď ležel na hrudi Harryho a s úsměvem na rtech poslouchal jeho pravidelný tlukot srdce, zatímco on mi prstem vytvářel neviditelná kolečka na boku.

Už uplynula půl hodina od našeho probuzení a my stále leželi v jeho posteli zakrytí nadýchanou peřinou a byli na sobě nalepení jak to jen šlo. Ale stejně se po chvíli objevilo něco, co nás vyrušilo.

"Harolde!" Ozval se hlas z chodby. Trhl jsem sebou, protože jsem se lekl, ale Kudrnáč se tomu jen uchechtl a sedl si. "Možná by jsme měli vstát" Řekl jeho ranním chraplákem, že kterého se mi podlamovala kolena. "Hmm" Vydechl jsem o protřel si oči. Zrovna se mi moc nechtělo, ale i já jsem věděl, že je čas na to, abychom vylezli. Vyhrabali jsme se z postele a zatímco já se chtěl obléct, Harry už otvíral dveře od pokoje a chtěl jít za svým kamarádem.

"Převleč se a přijď dolů. Jdu připravit snídani a podívat se, co chce to nemehlo" Řekl, a odešel. Proto jsem se rychle převlékl, ale ještě než jsem šel dolů, tak jsem si zašel do koupelny, kde jsem si opláchl obličej a vyčistil zuby. Sice jsem chvíli přemýšlel jestli si můžu vzít nový kartáček, co jsem našel v šuplíku, ale vyčistit zuby jsem si musel.

Nakonec jsem vyšel v oblečení ze včera a sešel schody dolů a šel do kuchyně, kde se ozýval hlasitý smích. Byl jsem nervózní hlavně z toho černovláska. Když jsem vešel, uviděl jsem Betu jak sedí u ostrůvku na židli a Harryho u sporáku, zatímco něco vařil.

Nervózně jsem se ošil a skousl si spodní ret, když na mě nižší upřel pohled a stoupl si ze židle. Vypadal dost děsivě, ale zároveň přátelsky. Možná na jeho děsivém vzhledu pomáhalo strniště na tváři a tělo pokryté mnoha tetováním. "Ahoj, ty musíš být Louis. Omlouvám se za včerejšek, ale nebyl jsem moc při smyslech. Jinak já jsem Zayn" Vychrlil na mě a podal mi ruku. "T-to je v po-pohodě" Vykoktal jsem a ruku přijal.

Všiml jsem si výrazu Harryho jak se roztomile usmíval, že odhaloval své ďolíčky. Zayn se potom přesunul na místo, kde seděl předtím a já nejistým krokem došel k židli vedle něj a usaďil se. Byl jsem nervózní, a docela dost.

"A ještě něco. Dnes už vás nebudu otravovat hrdličky. Potřebuju se dnes ještě někde stavit a pak odjíždím zpět do Cambridge" Započal po chvíli konverzaci.  "Proč tak brzy?" Optal se Harry. "Musím se vrátit do školy. Poslední dobou jsem ji zanedbával a nechodil tam a hrozí mi vyhazov, takže tak" Nervózně se zasmál a poškrábal se na zátylku.

"Ty se nikdy neponaučíš, Zayne" Pokroutil hlavou Alfa. "Nedělej ze sebe slušného žáka, Stylesi, ty sám tam máš být a místo toho si vstane ve dvanáct a teď děláš palačinky" Oplatil mu Beta. "Jednou to neuškodí" "Nevěřím, že to bylo jen jednou" "Sklapni" Harry nakonec vydechl. Asi mu došly argumenty. Ale nad jejich rádoby hádkou jsem se musel zasmát. Byli jako děti.

Harry před nás nakonec položil plný talíř palačinek a k tomu ještě jahodovou a borůvkovou marmeládu plus ještě nuttelu. Ani na chvíli jsem nezaváhal a vzal si nuttelu, kterou jsem si namazal první palačinku.

Skončil jsem u třetí palačinky, zatímco Zayn už stihl odejít si pro zbalený kufr. Talíře jsem uklidil do myčky hned v zápětí a opřel se zády o kuchyňskou linku, a v ruce svírající skleničku s vodou. Harry po chvíli mého upíjení že sklinky přišel, a přitáhl si mě za pas na svoji hruď. Mohl jsem být rád, že jsem tu skleničku položil, protože po nárazu našich hrudí jsem těžce zalapal po dechu a jsem si jist, že vodu bych vylil.

"Promiň" Zašeptal Harold a s ďolíčkama se usmál. "Dobrý" Odpověděl jsem a ruce přesunul na jeho ramena, ze kterých jsem přejel přes paže až k loketním jamkám. "Když Zayn za chvíli odjede, nechceš si to rozdat tady na lince nebo na jídelním stole?" Pošeptal, zatímco se mi s každým slovem otíral rty o ucho.