Maybe? A/B/O

20. I like you

Louis si pak jen vyslechl nadávky na kudrnatou Alfu od jeho blonďatého kamaráda, ale neštěstí mu Niall nevyčítal nic, co mu řekl. Ale i tak se nezmínil o tom, že vlastně ty čtyři dny co byl u Harryho, nebyly jen kamarádské.

Právě nepřítomně ležel na své posteli a koukal do zdi už takových dvacet minut. Nemohl si pomoct, ale jakoby si snad na přítomnost Kudrnáče zvykl a teď tu chyběl. Nebyl tu sním.

Nemohl teď ležet na jeho vysvalené hrudi. Nemohl ho obejmout, políbit prostě nic. Bylo to divné. U Harryho si to neuvědomoval, ale teď ano. Jakoby ztratil půlku sebe.

Celý den cítil jak se jeho hrudník svírá úzkostí a on vyčkával až se Alfa objeví u jeho pokojových dveří a vášnivě ho políbí a následně nepustí z láskyplného sevření. Bylo to jakoby se za těch pár dní stihl zamilovat. Což se snad ani nemohlo stát, no ne? Nebo snad...?

Když přišel na tuhle myšlenku zhluboka se nadechl a snažil se zahnat další slzy co se draly na povrch. Už nechtěl brečet. To dělal celý den. Jen brečel, ležel a vyčkával až si pro něj Harry příjde jako princ na bílém koni.

O týden později

Celý týden se Louis snažil na něj nemyslet. Celý týden byl s Ninim a Liamem, kteří se ho snažili rozptýlit, ale moc to nešlo.

Hned další den, co Omega přišel domů ubrečený a s bolavým zadkem, se Liam kvůli tomuhle rafl s Harrym. Dvě Omegy u toho nebyly, ale hnědooký Alfa řekl, že když Kudrnáčovi jednu střelil, tak se složil na zem a začal brečet.

Nikoli kvůli bolesti, nebo že ho Liam uhodil, ale kvůli malé Omeze. Začal si nadávat, jak moc to zvoral a prosil druhou Alfu, aby mu Louiho přivedla. Ten den bohužel byly Omegy doma zatímco se brunet trápil a blonďák ho utěšoval.

Když jim toto Liam vyprávěl, tak Louimu taky ukáplo několik slzyček. Teď věděl, že to Alfu taky mrzí, a že mu na něm aspoň trochu záleží.

K tomuhle se Louis za ten týden dopracoval. Zjistil, že chová jisté city k Harrymu, ale láska to nejspíš není. I tak mu to ale přišlo směšné. Vždyť Kudrnáče ani pořádně neznal.

Teď už ale zase chodí do školy a samozřejmě, že Kudrnáče několikrát potkal, jak na společných hodinách, tak na chodbě, ale neřekli si ani slovo.

Když ho Louis vždy uviděl, tak sklopil pohled a skousl si spodní ret, ale Harry se choval jakoby si ho vůbec nevšiml. Prostě kolem mladšího prošel s pohledem upřeným před sebou.

To Omegu trochu rozhodilo. Začal pochybovat o tom, že Liam říkal, že kvůli němu plakal, když o něj teď ani nezavadí pohledem.

Ale takto to nebylo. Harry se přemáhal, aby ho neumačkal v objetí klidně i v hodině. A to, že se na něj nedíval taky nebyla pravda. Díval a to často. Při hodinách si maličký sedal do předu, zatímco on si sedl do zadu a celou hodinu od něj neodtrhl pohled.

Na chodbě taky. Nepodíval se na něj, protože kdyby ano, ztratil by kontrolu nad vším. Stačilo mu jen, když kolem něj Omega prošel. Jakoby jeho vůně byla droga, co potřeboval, jinak se dočista zblázní.

Dnes byla středa a hnědovlasý Omega mířil se svým kamarádem ke škole. Liam nešel s nimi, protože příjde až později, kvůli tomu, že šel do nemocnice na nějaké vyšetření.

Pohledem sjel celé školní parkoviště jak už to měl zvykem, zda tu už je Harry. Právě, když zavadil o jeho auto všiml si, že vedle Kudrnáče stojí další osoba.

Bylo trochu nižší než Harry, černé vlasy, rostoucí strniště na tváři, spousta tetování, co vyčnívala z vyhrnutých rukávů mikiny a o něčem horlivě debatoval s jeho Alfou, přičemž mu na obličeji pohrával velký úsměv.