Maybe? A/B/O

2. Stranger touches

"18? Vypadáš tak na 16, ale to vůbec nevadí" Zašeptal až moc blízko mého obličeje a ukazováčkem obtáhl linii mé čelesti.

Jako kdyby mi najednou bliklo v hlavě a já se od něho rychle odsunul. Dýchal jsem rychle a nepravidelně a srdce bylo jako o závod. Co to semnou je?

Když jsem se na něj rychlostí blesku podíval, mohl jsem spatřit ten arogantní úsměm, co mu sídlil na rtech.

Už to nehodlám řešit, byl to prostě chvilkový skrat. Když zazvonilo, za nedlouho přišla i učitelka a celá třída si stoupla včetně mě...

_______________

Je 15:30, což znamená, že je konec školy. Začínám být docela na nervy i když to už jsem celý den.

Po hodině Matiky jsem pak Ha- teda tu Alfu už neviděl a asi jsem za to byl i rád. Ale další problém nastává, že se před školou se mám sejít s Niallem a Liamem aby mi mohli představit tu Alfu.

Už jsem přemýšlel, že prostě vemu roha. Prostě nenápadně obejdu školu, a půjdu domů. To jsem ale vyvrátil, když jsem zahlídl Nialla jak stojí u hlavních dveří školy.

Hned si mě odchytl a rovnou táhl k Liamovi. Z dálky jsem Liama poznal, ale vyrazila mi dech Alfa stojící vedle něj. Vysoká, kudrnaté vlasy skoro po ramena a zase ten úšklebek.

Když si ke mně sedal, tak mě nenapadlo, že to může být on. Ten, o kterým mi Liam říkal. Ale smysl to dává. Nikdy jsem ho tady neviděl.

Niall mě dotáhl až k určenému místu. Nervózně jsem si skousl spodní ret a sklopil pohled. "Takže Lou, toto je Harry a Harry, toto je Louis" Řekl Liam s úsměvem a pohledem těkal ke mně a Harrymu.

"Ahoj Louisi" Zase. Zase ten způsob jak řekl moje jméno. "Ahoj" Odpověděl jsem potichu a pohled měl zařezaný na svých botech.

"Super, takže už se znáte. Louisi, taky jsme ti s Ninim chtěli říct, že jedeme do města něco zařídit, takže tě nemůžu hodit k vám do bytu" "V pohodě Li, stejně se chci trochu projít" Usmál jsem se na oba dva, ale i tak můj pohled stále dopadal na kudrnatou Alfu.

"Můžu tě ale hodit já" Málem jsem se zadusil vlastní slinou. "N-ne to je dobrý" Dostal jsem ze sebe a nervózně se na něj usmál. Podíval jsem se na místo, kde by měli stát Liam s Niallem, ale ti idioti mě tu nechali!

"Ale no tak, nedělej z toho takovou vědu mám to po cestě" "Jak to můžeš vědět? Ani nevíš kde bydlím" "To je pravda, ale já tě chci odvízt" Až teď jsem si všiml toho úsměvu s ďolíčkama. Pane bože, pane bože.

Nervózně jsem si zkousl spodní ret a podíval se na vysokého bruneta. "Tak-tak j-jo" Jeho úsměv se ještě víc roztáhl a oči mu zajiskřily.

"Super tak pojď" Pobídl mě a chytl levou rukou můj pas, aby mě navigoval, ke kterému autu. Pod dotekem jeho ruky jsem ztuhl.

Nemyslím, že to mělo nějaký větší důvod, ale pro mě to byl zcela neznámý dotek a nenáviděl jsem se za to, že mi byl příjemný.

"Copak?" Zasmál se když si všiml mého napnutého těla. "N-nic" Dotáhl mě až k jeho autu a poručil mi, ať si nastoupím.

Sedl jsem si na místo spolujezdce a připoutal se. Harry už seděl za volantem a sledoval cestu před námi. A co si budem, celou dobu jsem seděl nervózně a až příliš strnule. A asi i Harry si toho všiml.

"Uvolni se Lou, já nekoušu" Řekl mi zase s tím úšklebkem. Na těle se mi objevila husina, ale uvolnil jsem se. Ani jeden jsme nemluvili. Já se koukal z okna a Harry řídil, ale když jsem to asi nejmíň čekal, tak mi jeho ruka přistála na stehně.

Zarazil jsem se a prudce se nadechl. Byl až moc s tou rukou vysoko. Skoro až nepatrně s ní Harold začal pohybovat, takže Louisovi hladil nohu.

Ale nejhorší na tom bylo, že Louis se nechal. Nikdy si nechtěl přiznat, že by se mu dotyky od Alfy líbili, ale teď jo. Jakoby to bylo něco jiného a hlavně lepšího.

Louise jeho dotyky uvolňovali, takže se opřel o sedadlo a užíval si to co se právě dělo, i když jeho hlava říkala ne. I jen z takových dotyků se mu pnuly kalhoty a jen doufal, že si toho dotyčný vedle něj, který to vše způsobil nevšimne.

Harryho ruka popojela o něco víš a Louis se napatrně prohl v zádech a tiše vzdychl. Viděl Harryho úsměv, ale to teď vůbec ale vůbec neřešil. Děsilo ho, že jen takový dotek, s ním dokáže udělat toto.

"Kam teď princezno?" Zeptal se Harry, když stáli na křižovatce. To Louise probudilo z tranzu a Haroldovu ruku sundal ze své nohy.

Kudrnáč nad tím pokroutil hlavou a rozjel se tama, kam před chvílí Louis řekl. Po zbytek doby vládlo v autě ticho a oboum v hlavách kolovaly myšlenky.

Harry s úšklebkem periférním viděním pozoroval menšího vedle něj a přemýšlel jen nad jednou věcí. Chce ho. Chce toto maličké stvoření a to jen a jen pro sebe. A ještě když tak překrásně voněl. To bylo to čeho si Harry všiml hned v první chvíli kdy ho viděl.

Ta vůně a oči.