The Originals 2

Chapter 4.

,,Hope seš těhotná." Zašvitořila a já měla co dělat aby to semnou neseklo v sedě.

Seděla jsem na posteli v mém a Stefanovým pokoji a přemýšlela jestli mám Stefanovi říct o tom, že jsem těhotná. Bojím se, že když mu to řeknu tak mě nebude chtít a prostě mě nechá. Třeba si bude chtít užívat. Myslím opíjet se s Damonem nebo tak. Nechci aby mě Stefan opustil, ale ani si nechci vzít to malý.

Teď jsem si uvědomila, že brečím. Prostě z toho mám strach.

,,Hope děje se něco?!" Ozval se od dveří starostlivý hlas Damona.

Podívala jsem se na něj uslzenýma očima. Nadechla jsem se a vydechla. Jen jsem pokroutila hlavou a utřela si slzy, které mi z očí nekontrolovaně tekly.

,,Jo jasně. Hope co se děje. Ty víš, že mi to můžeš říct. Že mi můžeš říct všechno." Řekl a přisedl ke mně. Chvíli jsem přemýšlela mu to mám opravdu říct. Přece jen je to můj kamarád a bývalý přítel.

,,No víš. Máma a táta mě mají jen díky tomu, že jsou napůl vlkodlaci a ti mohou mít děti. No a já sem taky napůl vlkodlak a-" Nestihla jsem to dokončit, protože jsem byla přerušena.

,,Hope ty jsi těhotná?!" Vykřikl radostně. ,,Ššš. Zatím to víš jen ty a chci aby to nejdřív věděl Stefan a pak až můj přehnaně ochranitelskej táta!" Okřikla jsem ho s prstem u pusy a on jen přikývl.

,,Nejvíc se bojím, že mě potom nebude Stefan chtít. Že se bude chtít s tebou opíjet a ne si brát na krk mě a to malý." Vydechla jsem a zase sem začala  brečet.

,,Pojď sem." Poručil Damon a roztáhl ruce a já ho okamžitě objala

,,Stefan by tohle nikdy neudělal. Seš pro něj to nejduležitější a nikdy by tě neopustil a už vůbec by neopustil to malý." Ujistil mě a přitom ukázal na moje břicho, které bylo zatím úplně placaté.

,,Damone? Hope?" Uslyšela jsem Stefanův hlas. S Damonem jsme se od sebe odtáhli.

,,Držim palce a nezapomeň co jsem ti říkal." Usmál se , objal mě a dla mi pusu do vlasů. Jen sem se usmála a přikývla.

,,Děkuju!" Zakřičela jsem když odcházel.

,,Hope? S čím ti bude držet palce?Ty si brečela?!" Nechápal. Jen sem si povzdechla. Ukázala jsem Stefanovi ať si sedne a on poslechnulna sednul si.

,,Víš nechci to nějak okecávat. Stefane já... Já sem těhotná." Vyklopila jsem ze sebe potichu. Stefan vytřeštil oči. Rychle si stoupl a zajel si rukama do vlasů.

,,Jak?" Zněl nervózně a nechápavě. No to nebyl jediný. I já byla nervózní jak nakonec zareaguje.

,,Opravdu to chceš slyšet? To, to nevíš?" Lehce jsem se zasmála.

,,Myslím jak, když se nemůžeme rozmnožovat." Nechápal. Já jen pokroutila hlavou nad tím, že to nechápe. Jak jsem asi tady.

,,Máma a táta mě mají jen díky tomu, že táta je hybrid, takže napůl vlkodlak a máma byla vlkodlak a teď je taky hybrid, že." Vysvětlila sem a čekala co bude Stefan dělat. Nechci aby mě opustil. Kdyby mě opustil byla bych asi na dně. Asi určitě.

,,Hope... To je fantastický." Celý se rozzářil a vzal mě do náruče. Začala jsem se smát a brečet radostí. Jsem ráda, že to vzal takhle. Nesnesla bych pocit, že semnou Stefan je semnou jen kvůli tomu malýmu. Chci aby semnou byl, protože mě miluje.

,,Kdy to chystáš říct rodině a hlavně Klausovi?" Zeptal se, když mě postavil na zem a společně jsme si sedli a on si mě přitáhl do velkého obětí.

,,Popravdě nevím. Bojím se, že bude naštvaný. Hodně naštvaný." Povzdechla jsem si. Stefan mě objal ještě víc a vtiskl mi velkou pusu do vlasů.

,,Ale říct bychom jim to měli, takže jdeme." Řekla jsem rázně a zatáhla Stefana za ruku. Stefan se na mě jen podíval.

,,Teď?" Podivil se. Přikývla jsem. ,,Chci to mít už za sebou." vysvětlila jsem a začala tahat Stefana silněji. Jen přikývl a bezmocně šel zamnou.

rychlostí světla jsme seběhli schody a vběhli jako nekontrolovaný střely, do kuchyně. Všechny pohledy se obrátily nechápavě na nás.

,,Ehm přišli jsme vám se Stefanem něco oznámit." Řekla jsem celkem nervózně. Stefan to pravděpodobně vycítil, protože mi dal ruku kolem pasu a popostrčil mě blíž k němu.

,,Vlastně ani nevím jak začít" lehce jsem se zasmál a všimla si Bonniinýho pohledu. Lehce jsem přikývla a ona taky a přitom se zářivě usmála. Nadechla jsem se a pokračovala ,,ale nějak musím, že. Nebudu chodti, kolem horký kaše... Jsem těhotná:ů Vydechla jsem, načež všichni vykulili oři. Tedy až na Bonnii a Damona.

,,Cože?! Slyšel jsem dobře?" Začal se rozčilovat táta." semkla jsem víčka pevně k sobě a nadechla se. Následně jsem vydechla a podívala se na tátu.

,,Jak?" Nechápal. ,,Co máte dneska s tou otázkou jak? Opravdu to chcete vědět?" Pozvedla jsme obočí a cítila jsme vedle sebe jak se Stefan zasmál.

,,Ne to nemyslím, ale jak jako... Moment.Seš z části vlkdolak a ti se mohou rozmnožovat." Došlo mu konečne.

,,Bingo!" Vyjekla jsem hraně radostně. ,,Ale..." Začal se rozčilovat táta, ale někdo to překazil.

,,Nerad kazímk rodinou chvilku,a le přišel sem se rozloučit." ZAsmál se odněkud Enzo. Všichni se podívali směrem odkud hlas šel. Podívali se nechápavě.

,,Co?" Zeptal se podezíravě Damon, který se už smířil s tím, že nás chce Enzo smířit a řekl, že půjde proti němu a pomůže nám.

,,No chystám se odejít a je neslušné se nerozloučit." Ušklíbl se. Všichni jsme se na ěnj dívali. A když všichni tak počítám i Matta nebo Alarica.

Nikdo nechápal proč by se chtěl rozloučit. Najednou se rozeběhl ke mně a zlomil mi vaz. Poslední co sjem slyšela by zběsilý křik Stefana, Damona táta a vlastně všech....

Dalšííí díííl :) 

Doufám, že se vám líbil. VOTE a KOMENT mě moooc potěší :3

Nemám co víc asi k tomu říct :) :D

                           -Teres