The Originals 2

Chapter 11.

HOPE

Nádech, výdech. Nádech, výdech. Nádech, výdech.

,,Fajn Hope. Jsi opravdu statečná. Zatlač." Povzbuzovala mě Bonnii. Zatnula jsem zuby, nadechla jsem se a s výdechem jsem zatlačila.

,,Jsi statečná, zlato."  Hladila mě po hlavě máma a sem tam mi vtiskla do vlasů letmou pusu. Po mé pravé straně mě za ruku držel Stefan a taky mě zároveň povzbuzoval.

Po levé straně mě za ruku držel Damon, kterého jsem si u sebe vyžádala jako další psychickou podporu. Na druhé strany mé hlavy stál táta, který mě také hladil po hlavě.

,,Skoro." Usmála se Bonnii a já zatlačila. Ptáte se proč mé dítě rodí Bonnii? Prý, když jde o nadpřirozený porod, může se něco zvrtnout a nebylo by dobré, kdyby se doktoři začali na něco vyptávat.

A Bonnii už má zkušenosti, takže jí plně důvěřuji.

Ještě jednou jsem zatlačila a vydechla jsem. Únavou jsem zaklonila hlavu a skousla si ret.

Pokojem se ozval hlasitý dětský pláč. Okamžitě jsem zvedla hlavu a uviděla malé děťátko, jak leží v bílé dečce. Bonnii se usmívala na to malé. Pomalu vstala a přišla ke mně. Podala mi to malé do náruče a já se šťastně usmívala.

,,Je to chlapeček." Oznámila Bonnii a kousek poodešla od postele.

,,Je nádherný." Pohladil ho po hlavičce Stefan. Podívala jsem se na něj a usmála se.

,,Nevěřím, že jsem děda." Zasmál se táta a pohladil malého po hlavičce.

,,A já babička." Ozvala se zase máma. Vzala malou ručičku miminka do ruky a něžně ji pohladila.

,,Je krásný." Pohladil ho po ručičce Damon a potom pohladil po hlavě mě. Najednou někdo zaklepal. Do pokoje vešel zbytek rodiny a přátel.

,,Umyji ho." Zašeptala Bonnii a já přikývla. Ještě než jsme ho dala Bonnii, podala jsem ho opatrně Stefanovi.

Ten si ho s radostí vzal do náruče a pochoval si ho. Potom ho podal Bonnii a ta ho šla umýt a hned jak ho umyla si ho pochovali i ostatní.

,,A jak se bude jmenovat." Zeptala se Caroline, když si přisedla ke mně na postel. Podívala jsem se na Stefana, který přikývl. Také jsem přikývla a usmála se.

,,Nicolas Salvatore Mikaelson." Pronesla jsem pyšně a podívala jsem se po ostatních.

,,Ahoj, Nicolasi." Zaculil se Kol a začal na malého dělat různé obličeje, nad čímž jsem se musela zasmát.

,,Měla by jsi si odpočinout." Usmála se na mě Bonnii, čímž všem naznačila, aby odešli. Oni to také pochopili a dali se na odchod. 

,,Ještě si rychle s Hope promluvím." Oznámil táta Bonnii, která jen přikývla a odešla.

,,Opravdu chcete odejít?" Zeptal se starostlivě. Povzdechla jsem si a přikývla jsem.

,,Jo, chci. Ne hned, ale až budu schopná odejít i s Nicolasem. Chci si od toho všeho odpočinout. Od bratrů Salvatorů a.. A prostě od všeho." Vysvětlila jsem mu a položila mu hlavu na hrudˇ, protože si sedl vedle mě.

,,Dobře. Ale chci, abys věděla,  že tady budeš mít vždy dveře otevřené, ano? A teď se jdi vyspat." Pobídla mě a já přikývla. Ještě mi dal pusu na čelo a s úsměvem na rtech odešel.

Vím, že jsem v Charakter asku psala, že by TO 2 měl mít cca 20 částí, ale nebude mít.

Nechci to zbytečně natahovat, abych to psala jen kvůli tomu, že jsem psala, že bude mít kolem 20 částí. To opravdu nechci.

Doufám, že to chápete :) :)

Taky jsem spokojená s tím, že nakonec není ani s jedním ze Salvatorů :)

Takže doufám, že se vám tahle oficiálně poslední část, před epilogem líbila a že

Nejste zklamaní a část se vám líbila :)

Vote a koment mě neskutečně moc potěší! :)

-Teres