The Originals 2

Chapter 3.

,,Nic dobrýho Vás nečeká."

-Hope-

Ráno jsems e probudila vedle sladce spícího Stefana. Vlastně jsem ráda, že se stal ten idncident s Damone a že jsme se rozešli. A, že to zní divně? Ano to zní. Ale bez toho bych nebyla se Stefanem a nebyla bych takhle šťastná.

Chvíli jsem seděla v tichosti na posteli a sledovala jsem ho jak spí. Najednou se mi udělalo špatně, takže jsem z postele vystřelila jako neřízená střela a namířila si to do kouelny, kde jsem okamžitě začala zvracet.

,,Co se děje, zlato?" Ozval se zamnou Stefan a já měla s to chutí mu říct: ,,Ááále nic jenom nám opravuju záchod!" Samozřejmě jsem mu to neřekla, ale jen kvůli tomu, že jsem neměla náladu se s ním hádat.

,,Jo všechno v pořádku." Řekla jsem, když jsem si opláchla obličej. Otočila jsem se k Stefanovi a dlouze ho políbila. 

,,Jdu se převlíct a půjdu na snídani půjdeš už taky?" Zeptala jsem se s otázkou v hlase, když jsem se odtáhla. Jen přikývl a usmál se.

**********

Po snídani jsme se Stefanem rozhodli, že se půjdeme projít k jezeru. Venku je hezky tak proč toho nevyužít.

********

Jdeme se Stefanem ruku v ruce v příjemném tichu. Oboum nám to vyhovuje. To ticho a přitom jsme jeden s druhým. Najednou se, ale Stefan zastavil. Otočil si mě čelem k němu a usmál se na mě. Usměv jsem mu s radostí opětovala. Natáhl se ke mně a dlouze mě políbil na rty. Miluju jeho rty. Miluju jeho.

Polibek jsem mu opětovala. Byla to dokonalá chvíle, jenže mně se zatočila hlava a podlmila se mi kolena. Stefan mě rychle chyttil a vzal mě do náruče jako princeznu.

,,Hope co se děje?!" Zeptal se mě starostlivě a podíval se mi do očí. ,,Jsem v pořádku. Jen- jen se mi zatočila trochu hlava." Pokusila jsem se o úsměv, ale myslím, že z toho vzešel spíše úšklebek.

,,Půjdeme domů." Oznámil mi a rozešel se semnou směrem domů.

**********

Doma jsem si lehla do postele a snažila se usnout jenže to nešlo. Takhle blbě už je mi dýl. Zvracím, motá se mi hlava a není mi dobře. Je tu jediný vysvětlení... Ale ne! To není možný. Nemůžu bát těhotná. Ne já. I když vlastně můžu. Táta a máma mě měli taky. -Logicky, že když tu teď jsem.- Ale jsou oba vlkodlaci. Aspoň napůl a vlkodlaci můžou mít détě. A já jsem napůl vlkodlak!

Rychle jsem se rozeběhla k Bonnii bez ohledu na to jestli mi stefan "nakázal" abych ležela nebo ne.

********

Doběhla jsem k Bonnii a zběsila zazvonila na zvonek. Dveře se téměř po minutě otevřely a v nich stála nejdřív usměvavá Bonnii. Pak, ale překvapená Bonnii. 

,,Co se stalo?! Pjď dál." Pobídla mě a já jen kývla. ,,Co pořebuješ?" Zeptala se mě v obýváku. 

,,Potřebuju abys podle nějakýho kouzla zjistila... Huh... Jestli nejsem těhotná." Vydechla jsem. Bonnii si mě přeměřila od hlavy až k patě a potom s úsměvěm přikývla.

,,Počkej tady. Lehci si na gauč, já si přinesu nějaký věci a začneme, dobře?" obeznámila mě a já jen přikývla a šla si lehnout.

Pochvíli se vrátil a vyhrnula mi trčiko. Vzala si nějaký přívěšek, který mi dala nad břicho načež začala říkat nějaký kouzlo, kterýmu se vůbec, ale vůbec nerozumněla.

Asi po pěti minutách pro mě nesmyslného žvatlání kouzel, kterým sem nerozumně konečně skončila. Chvíli hypnotyzovala moje břicho. ,,Bonnii tak co?" Zeptala jsem se nejistě. Podívala se na mě a po tváři se jí rozlil úsměv. 

,,Hope seš těhotná." Zašvitořila a já měla co dělat aby to semnou neseklo v sedě.

 Další díl je KONEČNĚ na světě ! :3 Je asi sice krátkej, ale omlouvám seee! :D

Tááákže co si myslíte? Jste rádi? A jak si myslíte, že bude reagovat Stefan? A Klaus, ochranitelsek táta ^^ :)

Doufám, že se vám část líbila a VOTE  a KOMENT mě neskutečně moc potěší! :3 :)

                     -Terry