The Originals 2

Chapter 8.

,,Slibuju ti, že za tohle teď bude Stefan trpět. Prostě pomsta."

,,A za to?"

,,Tvoje dítě."

,,To bude dobrý. Vysvětlí se to ano? Udělal jsem to samý. A věř mi. Moc toho lituju a NIKDY bych to neudělal znova. Nikdy."

**********

HOPE

Probudila jsem se ráno v posteli a ani nevím jak jsem se sem dostala. Ale ne v mojí posteli. V damonově posteli. Okamžitě jsem se podívala jestli mám oblečení, jestli se něco nestalo. Naštěstí jsem byla oblečená.

Asi mě sem musel odnést Damon. Jak to, že si to ani nepamatuji? Jedině, že bych... Ne! Nemohla jsem tam usnout!

Rychle jsem vstala z postele a vyběhla z pokoje. Rychle, ale opatrně jsem seběhla schody a doufala jsem, že tam bude Damon.

Naštěstí tam byl. No byl tam i Stefan.

,,Hope. Kde jsi v noci byla?" Zeptal se starostlivě. Neví, že jsem je včera slyšela. Nemůže to vědět. Nemohli mě slyšet nebo vidět.

Zkousla jsem si ret, abych se tady na místě nerozbrečela. Místo toho jsem se napřímila, nadechla jsem se a následně vydechla.

,,Víš já, no. Um-" Koktala jsem, ale přerušil mě, doteď přihlížející Damon.

,Byli jsme se večer projít a přišli jsme pozdě. A Hope tě nechtěla budit a tak jsem jí, ve vší počestnosti nabídl, že může přespat u mě." Ušklíbl se Damon a Stefan se na mě podíval. Jen jsem přikývla. Stefan nejistě přikývl, ale vypadal, že by nejradši něco řekl, ale pak si to rozmyslel.

,,Ehm, Damone. Můžu s tebou mluvit? Sama?" Řekla jsem a hlavou kývla ke schodům.

,,Jasně." Přikývl a vstal. Společně jsme šli ke schodům, které jsme vyšli a zamířili k němu do pokoje.

Když Damon zavřel dveře podíval se na mě a pozvedl obočí.

,,Víš. Chtěla jsem zaprvé poděkovat a zadruhé.. No, já včera usnula?" Zeptala jsem se a nervózně jsem si skousla ret. Damon se tomu jen zasmál a překřížil si ruce na hrudi.

,,Jo. Ale vypadala si roztomile jestli tě to uklidní." Zasmál se podruhé a já se smíchem protočila očima.

,,Hodláš říct Stefanovi, že si jeho a Elenu slyšela?" Změnil z ničeho nic téma. Povzdechla jsem si a posadila jsem se na jeho postel. Zrak jsem upírala do země.

,,Nevím." Pokrčila jsem rameny a pozvedla pohled na Damon stojícího u dveří. Damon se ke mně rozešel, sedl si vedle mě a objal mě kolem ramen.

,Já nevím. Nevím jestli je dobrý mu to říct nebo spíše počkat až mi to řekne on sám." Pokrčila jsem rameny.

,,Proč si z toho nic neděláš? Že tě Elena podvádí se Stefnem? Když sem ti to řekla ani to s tebou nehlo." Podívala jsem se na něj. Odtáhla jsem se a narovnala se. Damon se na mě podíval a pak se podíval někam jinam.

,,Jo já vím. Možná, protože mě to ani tolik nezabolelo. Ta zrada, víš? Když si mi to řekla necítil jsem nic. Žádnou bolest, naštvanost prostě to se mnou nehlo." Pokrčil rameny a podíval se na mě. Něco bych i řekla, objala ho nebo něco, ale do pokoje zrovna vešel Stefan. Podíval se na mě, pak na Damona a pak znova na mě.

,,Můžu s tebou mluvit, Hope?" Nespouštěl ze mě pohled. Já jsem přikývla a podívala se na Damona, který se na mě povzbudivě usmíval. Pomalu jsem vstala a šla za Stefanem. Otevřel mi dveře, nechal mě vyjít a pak hlavou kývl směrem k našemu pokoji.