The Originals 2

Chapter 6.

Pak se stalo, ale něco co jsem nečekal. Klause trefil kůlem do břicha a pak i Bonnie. Okamžitě jsme se k nim samozřejmě seběhli. Pak mi něco došlo. Chtěl na nich odlákat pozornost, aby mohl jít za Hope.

HOPE

Seděla jsem v klidu v obýváku. Mám celkem o ostatní strach. Toho Whitmora, tedy neznám a tím možná hůř. Nevím co vše od něj čekat. Je to prý člověk. Člověk který, ale loví upíry a myslím, že ne chvíli.

Vzala jsem si knížku, protože jsem se už opravdu nudila. Natáhla jsem se na gauč, přikryla jsem se dekou, zapnula lampičku, otevřela knížku a pustila jsem se do čtení.

*****

Asi po hodině čtení, který mě už opravdu nebavilo jsem se odšourala do kuchyně, kde jsem si nalila vodu a sedla si s ní ke stolu. Najednou jsem ode dveří uslyšela jak bouchly dveře.

,,Damone?! Tati? Halóó je tam někdo?" Zakřičela jsem a vykoukla ze dveří kuchyně. Nikdo se však neozýval a nikoho jsem ani neviděla. Podezíravě jsem přihmouřila oči a nakonec se vrátila ke stolu.

Z ničeho nic jsem tentokrát slyšela jak něco spadlo v obýváku na zem. Vstala jsem a šla se podívat co to bylo. Opatrně jsem nakoukla do obýváku. Nikoho jsem tam však neviděla. Po chvíli rozhlížení se, jsem vstoupila do místnosti celým tělem.

V obýváku jsem uviděla na zemi ležet rozbitou vázu a v ní kytku. Ještě jednou jsem se rozhlídla a i když jsem ani na po druhý nikoho neviděla, sehnula jsem se pro vázu a kytku.

,,Ve skrývání jsem dobrý, že?" Ozval se z ničeho nic někdo zamnou. Polekaně jsme sebou škubla a okamžitě se napřímila. Otočila jsem se za mužským hlasem.

,,Jo to jste, ale v nedělání jakéhokoliv zvuku- jo to už ti moc nejde." Odfrkla jsem si. Hned jsem věděla, že je to Whitmore.

,,No to ještě vychytám." Zasmál se a v klidu prošel kolem mě a popošla o kousek dál. Chytla jsem si bříško a vzala do ruky dřevěný kůl, který vždy máme připravený v šuplíku stolku. Ruku s kůlem jsem si dala za záda.

Když se ke mně v klidu otočil kůl jsem si dala za záda ještě víc.

,,Abych se představil. Jmenuji se Christian Whitmore(*poznámka autora). Myslím, že jste o mně, ale slyšela." Lehce se zasmál a šel blíž ke mně. Kůl, který jsem měla v ruce jsem zmáčkla ještě víc.

Najednou jeho ruka vystartovala k mému krku, ale já jsem byla rychlejší a kůl jsem mu vrazila do břicha. Christian se skácel k zemi s břichem od krve. Můj dech se zrychlil. Okamžitě jsem se k němu sehnula, abych zjistila zda žije. Nežil.

Můj dech se ustálil a já se posadila na gauč. S rukou na břichu jsem sledovala Whitmora jak nehybně leží na zemi. Měla jsem právo ho zabít? Ano měla. Chtěl zabít mě, moje dítě a pravděpodobně i moji rodinu a přátele.

,,Hope!" Vrazil do obýváku vyděšený Damon, ale jakmile viděl mrtvé tělo Whitmora, bylo vidět, že se uklidnil. Vrhnul se hned ke mně a objal mě.

,,Jste v pořádku?" Zašeptal mi do vlasů. Jen jsem přikývla a svoji hlavu jsem zavrtala do jeho ramene.

,,Už je to dobrý. Už je to v pořádku." Šeptal a kolébal se mnou ze strany na stranu.

,,Kde je Stefan?" Zeptala jsem se, když jsem se odtáhla. ,,Je s ostatníma, zachvíli by snad měli přijít." Odpověděla a usmál se.

,,Hope." Vřítili se do pokoje i ostatní. První u mě byl táta, pak máma a až potom Stefan. Všichni se podívali na Whitmora a pak vyděšeně na mě.

,,Už je to v pořádku, ano? Já jsem v pořádku. My jsme v pořádku." Uklidnila jsem všechny a usmála se na ně. Hned na to se ke mně seskupila celá rodina a přátelé. Všichni objímali mě a já objímala všechny.

,,Jak? Čím?" Zeptala se Bakah. Povzdychla jsem si a podívala se na Whitmora.

,,Normálně kůlem do břicha. Hned se skácel k zemi a hned umřel." Odpověděla jsem klidným hlasem.

,,Co myslíte, že bude dělat Enzo?" Zeptala se Elena a sjela nás tázacím pohledem. Jen jsem pokrčila rameny. Schoulila jsem se Stefanovi do náručí a on mě objal kolem ramen.

***********

Po tom co jsme uklidili tělo Whitemora, jsme se všichni odebrali do svých pokojů. Já teď ležím se Stefanem a v posteli. Je mezi námi ticho. Ale ne to napjaté ticho, ale takový to přijemný ticho.

,,Hope?" Zeptal se mě Stefan a podepřel si hlavu rukou. Udělala jsem to samý a podívala se mu do očí.

,,No?" Zeptala jsem se a čekala co z něj vypadne. Chvíli bylo ticho a vypadal nervózně, jakoby to nechtěl ani vyslovit.

,,Miluješ mě ještě?" Zeptal se a ani nepohnul hlavou. Jeho otázka mě popravdě zaskočila. Ne z toho důvodu, že bych nemilovala, ale protože nechápu jak ho tahle otázka mohla vůbec napadnout.

,,Samozřejmě, že tě miluju!" Vyhrkla jsme okamžitě. ,,Jak tě takováhle otázka vůbec mohla napadnout?" Zeptala jsem se .

,,Dneska ses celkem měla k Damonovi." Pokrčil rameny a pořád mě sledoval.

,,Akorát mě objal, protože u mě byl první a byla jsem rozrušená, ale už k němu necítím nic víc než kamarádství, Stefane. Jeho mám ráda jako kamaráda, ale tebe MILUJU." Zvíraznila jsem slovo miluju a políbila ho.

,,Ale řekla by si mi, kdyby si k němu začala zase cítit něco víc než přátelství, že?" Zeptal se a já na něj vyvalila oči. Dneska mě Stefan svámi otázkami dostává.

,,Proč bych ti něco takovýho říkala, když se nic takovýho nestane. Ale jestli chceš mít jistotu tak tedy ano řekla. A ty mně? Víš ty a Elena." Řekla jsem a poškrábala jsem se nervózně na hlavě.

,,A-ano samozřejmě!" Vyhrkl okamžitě nervózně. Podívala jsem se na něj podezíravým pohledem, ale hned jsem jen s úsměvem přikývla, lehla si vedle něj a hned jsem usnula.

Další čááást je tady! :)

Whitmore je mrtvý, ale věřte mi tím dobrodružství Mikaelsnů nekončí a nebyl to jejich poslední nepřítel! :)

Doufám, že se vám část líbila! Budu ráda za každý KOMENT, ale i VOTE mě velice moc potěší! :3 :)

-Teres