fix you - //jikook//

13.6.20 21:00

„Roztomilé..?"

„Roztomilé."

„Na tom, že se bojím
přece není nic roztomilého...
Je to trapný."

„Ale není.
Někdo by mohl chtít
takhle malinké bezbranné
stvoření chránit."

„Hej, já nejsem malý!"

„To, že mi odporuješ
to jen dokazuje, prcku."

„Tak schválně. Kolik měříš?"

„Sto osmdesát."

„Nejsi zas o tolik vyšší.."

„Ne? Nezníš moc přesvědčivě."

„Jsi vyšší jen o deset centimetrů."

„Třeba mě ještě dorosteš.
Určitě na to máš ještě věk."

„Hmm, a co když jsem starší, než ty?"

„To bych neřekl."

„Je mi skoro dvacet, hihi."

„...No, tak možná jsi starší.
Mně je osmnáct."

„Vidíš! Jsem tvůj hyung."

„Když ti to udělá radost..."

„Udělá!
Vždycky jsem chtěl být něčí hyung.
Ale všichni moji kamarádi
jsou starší než já.."

„Vážně?
Aw, ty jsi vážně baby."

„Prý baby-
Jak se vlastně jmenuješ?
Já jen, abych věděl,
kdo mi může říkat hyung."

„Jsem Jeon."

„Jeon?
V těhlech končinách
není jednoslabičný jméno moc obvyklá věc.
Takže se můžeš jmenovat
Jeonshik, Jeongguk-"

„Jeongguk. Jsem Jeongguk."

„...můžu ti říkat Koo?"

„Haha, Koo?
Tak mi ještě nikdo neřekl."

„No vidíš, tak teď ti tak říkám já-
Mimochodem,
konečně tam u tebe tak nefouká.
Kde jsi to proboha stál?
Málem tě nebylo pořádně slyšet,
když jsi nekřičel."

„To je asi mikrofonem..
Bere každý stupidní poryv větru
a taky tu docela fouká.
Teď už to bude v pohodě.
Zašel jsem dovnitř."

„Jo, takhle to je v pohodě.
Musíš být pěkně daleko.
V Soulu totiž vůbec nefouká."

„Na to, že se prý bojíš,
jsi docela ukecaný."

„Jestli ti to vadí,
tak nebudu tolik mluvit, promiň-"

„Ne, ne. Tak jsem to nemyslel.
Mluv dál, je to.. příjemné.
Umm, máš hezký hlas."

„Fakt? Děkuju, hehe.
Mluvit mi pomáhá, abych se tolik nebál,
protože se v té tmě necítím tak sám."

„To je fajn.
Jsem rád, že ti nějak..
pomáhám I guess?

„Mhm, pomáháš.
Doufám, že já tobě
aspoň nezkazil večer.
Zněl jsi ze začátku docela..
podrážděně."

„Ne, nezkazil, neboj.
Chtěl jsem něco dělat,
ale myslím,
že to asi neudělám."

„Teď ti úplně nerozumím..
Omlouvám se, jestli jsem tě vyrušil
při něčem důležitém."

„To je v pohodě.
Vlastně...
vlastně jsi mi asi taky pomohl."

„Jé, to jsem rád-
Hele, už jede Tae!
Teda, můj kamarád.
Měl mě vyzvednout a zpozdil se.
Budu muset končit, promiň, Koo."

„Jen utíkej, hyung.
Buď na sebe opatrný, dobře?"

„Neboj, budu. Ty taky buď opatrný.
A řekni mi ještě jednou hyung, prosíím."

„Hyung.
Je roztomilé, že z toho máš radost.
Hyung, hyung, hyung."

„Hihi, děkujuu~
Děkuju, že jsi tu se mnou vydržel.
Musím letět, ahoj!"

„Pa."

hovor ukončen
00:45:40

-*-

Od téhle kapitoly bude každé úterý vycházet jedna další, tak nažhavte notifikace! (A svoji trpělivost-) [: