tododeku 1- vrah

výstřel

(Upozornění tahle kapitola bude delší než vždycky, trochu jsem se rozepsala heh (1 605 slov) prosím přečíst dole)

Minule jste četly:

Todoroki.. motáš mi hlavu

S touhle myšlenkou jsem jako každý den usl.

........................................................................

---------(sen)--------

,,Ty sis vážně myslel že tě miluje?! To určitě. Jenom tě svedl abych vás zabil'' řval na mě Kuroki se smíchem.

,,Ne! Nevěřím ti!''.

,,Že ne? Dívej. Todoroki je to pravda?'' ,,Jo je''.

Potom Todorokiho podřezal a hodil k dalším mrtvolám, kde byla i ta stará paní, Uraraka, mamka a i Iida.

,,ne ne ne ne ne!'' řval jsem.

,,Pojď teď jsi na řadě ty'' řekl a začal se ke mně přibližovat.

,,Ne jdi ode mě! Pryč!'' křičel jsem tak nahlas až mi docházeli hlasivky.

,,ale ale, budeš zlobit?'' usmál se ještě víc a pak už jsem ucítil ránu v hlavě.

Kulka mi prostřelila hlavu a už nic necítil, nevnímal jenom slyšel hlas.

,,Midori- vstávej! Dělej Izuku!!''

---------- (konec snu)----------

Probudil mě šok a hlas.

Zrychleně jsem dýchal a cítil mou mokrou tvář a srdce bijící jako o závod.

A taky ten hlas.

,,Midoriyo'' obejmul mě Todoroki.

,,Ne!'' lekl jsem se a s křiknutím ho od sebe rychlosti odtrhl.

,,Byl to jenom sen, jenom zlý sen.. teď jsem tady s tebou'' přitáhl si mě zpátky.

Teď už jsem ho neodtrhl jenom ho objal zpátky a vzlykal mu do pyžama.

,,Už je to lepší?'' zeptal se mě když jsem se trochu uklidnil.

Jenom jsem pustil jeho promočené tričko a koukl mu do očí.

Kývl jsem na souhlas a zase ho objal.

On si se mnou lehl do postele kde nás zakryl.

,,Ty tu zůstaneš?'' zeptal jsem se.

,,Pokud to vadí tak ne'' chtěl se zvednout a asi odejít.

,,Ne zůstaň.. prosím'' poprosil jsem a pevněji ho objal.

,,Dobře'' usmál se a objal mě zpátky.

Teď už se cítím v bezpečí.

Oba jsme usly.

Ráno jsem se probudil a cítil teplo.

Otevřel jsem oči a byl to Todoroki.

Na včerejšek si pamatuju takže jsem nevyšiloval.

Chvíli jsme ho hladil po jeho hebkých vlasech.

,,Baví tě to?'' Zeptal se najednou.

,,hm.. můžu tě učesat?'' napadlo mě.

,,klidně'' sedl si.

Zašel jsem si pro svůj hřeben který světu div se ještě nepraskl.

Nevím jak je to možné, díky tomu křoví co mám na hlavě.